Deadly races! 1. [H.S.]

-45-

Nemluvím a vlastně ani nevnímám. Nedokážu nijak reagovat. Ani nemám chuť. V hlavně si jen vytvářím představy o tom, jak Shadowa zabiju. Jak moc si jeho smrt užiji a rozhodně si nechám záležet na tom, aby to bylo pomalé a bolestivé.

A dost. Nehodlám se zase plácat v těch sračkách jako tenkrát. Žrát podělané prášky, abych se alespoň dokázala ráno zvednout z postele. Nehodlám chodit jako tělo bez duše. Nejíst a tím si ničit život. Už nechci na žádné ozdravné pobyty, kde na vás koukají skoro jako na sebevraha a největší odpad světa. Tímhle přeci nic nevyřeším. Musím se zachovat jako silná osoba a ne se tady mučit sama nad svou hloupostí. Chce to nějaký odvaz. Potřebuji se opít a tím zmírnit alespoň trochu bolest v mé hrudi.

''Jedem do alfy'' oznámila jsem najednou Harrymu a ten se na mě překvapeně podíval.

''Ty chceš jít na tu párty?'' byl vykulený a skoro se ani nevěnoval vozovce.

''Myslíš si, že by bylo lepší prostě jen ležet v posteli a brečet?'' pozvedla jsem na něj obočí.

''Ne to by nebylo dobrý. Ale jsi si zase stoprocentně jistá, že chceš jít zrovna do alfy? Nechceš jít prostě jen někam na skleničku?'' začal navrhovat náhradní plán Harry.

''Ne'' odpověděla jsem rezolutně a tím jsem Harrymu dala jasně najevo, že už to prostě nemá dál rozvádět a jet tam kam chci, aby jel.

''Jednu věc mi ale musíš slíbit'' zastavil Harry před velikým domem, před kterým už se válelo spoustu opilců. A to není ještě ani deset hodin. Mám pocit, že dokonce vidím i jak si to někdo rozdává u stromu, ale díky tmě to nemůžu stoprocentně tvrdit. 

''Jakou?'' začala jsem se zase soustředit na Harryho.

''Budeš se držet především u mě'' ukázal na mě prstem a já se cítila, jako kdybych byla jeho dítě.

''Tati?'' udělala jsem jeden z mých obličejů a tenhle měl být něco jako 'Děláš si ze mě prdel?'.

''Ano. Teď budu tvůj táta a ty mě poslechneš na slovo'' začal už konečně vtipkovat. Díky bohu. Už jsem se lekla, že bude zaprdlý celý večer.

''Počkej. Takže ti mám radši říkat Daddy?'' olízla jsem si provokativně ret.

''Tohle už jsem spolu jednou probírali. A mimochodem. Kdybych měl úchylku ve stylu Daddy, tak bys už dávno klečela v koutě úplně nahá a nechala by jsi se mnou ovládat'' propaloval mě pohledem a mluvil tak tiše a zároveň, tak drsně. Já myslím, že mi právě upadla spodní čelist. Jako kdyby najednou někdo luskl prstem a my s Harrym jsme propukli v obrovský smích. Jsem vážně idioti. Ale tohle mi chybělo.

''Radši pojď nebo se ještě dozvím ještě nějakou víc úchylnou věc a budu nucena se od tebe vzdálit na kilometry'' vystoupila jsem z auta a čekala jsem, než mě Harry dojde.

''Teď se ode mě ale smíš vzdálit maximálně tak na dvacet centimetrů'' usmíval se na mě Harry tak zvláštně. Musela jsem radši uhnout očima, protože jinak bych se skutečně musela začít červenat. A to vážně jen a jen díky tomu jeho pohledu. Byl to tak dokonalý a vášnivý pohled. Vůbec ho nedokážu popsat, ale chvějí se mi z něho nohy.

Hned jak jsme vkročili do domu, tak jsem se Harrymu neúmyslně ztratila. Bylo tady docela dost lidí a očividně jsme s Harrym zvolili každý jiný směr. Já jsem se ocitla nejspíše v obýváku, ale spíš to tady vypadá, jak v nějakém zdemolovaném doupěti. Nezávidím tomu, kdo to bude muset uklízet a ještě platit vzniklé škody.

Začala jsem procházet mezi napůl opilými a nebo na mol zlitými lidmi a dokázala jsem se probojovat až do kuchyně. Po Harrym ani stopa a já jsem se rozhodla se vykašlat na hledání jeho a prostě se opít do okouzlující němoty, kterou moje tělo tak moc vyžaduje.

''Hovno'' uslyšela jsem hlasy a hned mi došlo, že moji nejlepší kamarádi mě zpozorovali.

''Jay, Jay, Jay'' řval Adam jak posedlý a já jsem se ho snažila umlčet. Nemusela jsem se vůbec snažit. Všichni byli tak moc mimo, že si ani Adama nevšimli.

''Kde se tady bere moje zlatíčko?'' pověsila se mi na krk Smile. Tak ta už má nejspíše asi fakt dost.

''Nechtěla jsem propásnout první párty na vejšce'' usmála se roztomile. Dál už nepadaly žádné otázky směrem ke mě a jen jsem dostala do ruky panáka čehosi a povel, abych to vypila. Dostala spousty informací o tom, kdo s kým už odešel na nějaký pokoj nahoře. Bylo to pro mě ale naprosto zbytečné, protože jsem stejně nikoho z vyjmenovaných neznala.

''Harry tu byl taky. Bavil se tu s nějakýma klukama, ale pak rychle odjel. Asi měl někde nějakou rychlovku'' smála se Smile.

''Jel pro mě'' oznámila jsem jí a ona na mě koukala s otevřenou pusou.

''Moc dlouhý příběh a pochybuji, že ty jsi schopná vůbec vnímat tuhle větu'' prohlížela jsem jí a ona se začala podivně hihňat.

''Vnímala jsem tě do slova pochybuji. Pak už nevím co jsi říkal. Ale jedno ti řeknu. Mě bude zítra slušně špatně'' šťouchala prstem do mého obličeje. Vůbec to nevypadalo divně. Myslím, že Smile snad ani neví sama o sobě.

''Pijeeem'' rozezněl se hlas kuchyní a odpovědí byl obrovský pokřik snad úplně všech. Každý se chopil nějakého kelímku a okamžitě ho do sebe kopl. Tak tohle jestli mám ustát tak, abych odešla po svých, tak to bude hodně namáhavý úkol.

Sedla jsem si na linku a občas jsem se vyhnula lidem, kteří hledali další alkohol. Někdy jsem byla dokonce nucena pít s nimi. Většinou mě do toho ale namočila Smile nebo Adam. I přes mé protesty, že vodku do sebe rozhodně lít nebudu, byla jsem donucena k pravému opaku. Zajímalo by mě, kde je ten Harry. Ale nemůžu ho jít hledat, protože mě ani Smile a ani Adam nechtějí pustit. Musí si mě on najít sám.

''Tady jsi'' objevil se přede mnou Harry a já se rozzářila jako sluníčko. Jsem docela ráda, že ho vidím. Je to taková moje záchrana. Chvilku si povídal s Adamem i se Smile. Smile ale po chvilce zmizela s tím, že přijel Louis a ona pro něj prostě musí dojít. Adam očividně viděl, že chci být s Harrym sama a dobrovolně odešel.

''Nutí mě tu pít vodku'' objala jsem Harryho nohama okolo pasu a tím si ho i přitáhla blíž k sobě. Ze začátku byl mírně překvapený, ale pak mi položil ruce na boky a s hlavou nakloněnou ke straně mě pozoroval.

''Tak jí nepij'' vysmíval se mi.

''Ale já musím'' dělala jsem, že jsem smutná.

''Nic nemusíš'' tlemil se víc a víc.

''Já vím. Nic nemusím, protože jsem princezna'' mlela jsem totální blbosti, ale vážně je mi to naprosto jedno.

''Jsi ta zakletá? Jak jí políbíš a stane se z ní krásná princezna, kterou chtějí najednou všichni?'' rýpal do mě a já nevěděla jestli se smát a nebo dělat uraženou.

''Blbečku'' odstrkovala jsem ho od sebe, ale stejně jsem to vzdala a zase jsem si ho k sobě přitáhla.

Kurva ty jeho rty. Jak se pohybují, když mluví. Vypadají tak jemně a já vím, že jsou takové i na dotek. Chtěla bych je ochutnat. Přisát se na ně a už se neodlepit.

''Tak když to chceš, tak to udělej'' hladil mě Harry po bokách a jeho věta mě překvapila. Přiznávám, že jsem teď chvilku nevnímala a tak nevím o co jde.

''Co?'' snažila jsem se dělat, že ho neslyším přes hudbu a křik lidí okolo nás.

''Tohle'' řekl Harry a hned na to se vrhl na moje rty. Byla jsem zaskočená a zároveň jsem se radovala, že se jeho rty konečně dotkly těch mých. Něžné líbaní se najednou proměnilo v tvrdé polibky doplněné o drsné doteky. Harry mi mačkal můj bok a kousal mě i chvilkami do spodního rtu. Zatím co já jsem pevně v jedné ruce svírala jeho tričko a druhou rukou jsem jezdila v jeho vlasech.

*Tak co zlata? Líbí se vám tenhle díl? Já musím říct jedno. Miluju ty vaše komentáře. Ano, Stín mizí pomalu do tmy. Jay a Harry jsou zase tam, kde každý chce. Ale můžu prozradit, že se z to teď rozhodně nestane zamilovaná pohádka 🤔😄 Skutečně moc děkuji za to, že to vůbec čtete. Jste BOŽÍ❤️❣*