Deadly races! 1. [H.S.]

-30-

"Víš co nechápu?" zvedla jsem se do sedu, když už na televizi v Harryho pokoji šly titulky.

"Proč ji miloval, když byla tak blbá?" usmál se Harry.

"Ne. Proč ji pořád tak moc chtěl píchat" zavrtěla jsem hlavou.

"Protože ji chtěl" řekl mi Harry jeho lehkou verzi.

"Já si spíš myslím, že ji chtěl jen opíchat a pak ji stejně pustí k vodě" podívala jsem se na něj.

"Ale to v tom filmu není" zavrtěl Harry hlavou.

"Ale určitě to tak pokračuje" mlaskla jsem.

"Blbost" posadil se i Harry na jeho posteli.

"Nikdy nic nekončí, tak jak si ve filmu myslí" vrtěla jsem hlavou.

"Proto je to film. Protože to končí jinak než skutečnost" rozhodil Harry rukama.

"Filmy jsou pěkný lži" zívla jsem unaveně. Můžou být tak tři ráno.

"Unavená?" koukal na mě Harry.

"Jo" promnula jsem si oči. 

"Tak jdeme spát" vypnul Harry televizi a přikryl se peřinou.

"Dobrou" zvedla jsem se a odcházela z Harryho pokoje.

"Kam jdeš?" zvedl hlavu z polštáře.

"Spát?" nadzvedla jsem obočí.

"Já myslel, že budeš spát tady" zvedl se Harry z postele.

"Tak to jsi myslel špatně" věnovala jsem mu ironický úsměv a otevřela dveře od pokoje. Jeho ruce se mi najednou ovinuly okolo pasu a zvedly mě do vzduchu.

"Co blbneš?" skoro jsem vykřikla, ale musela jsem být ticho, abych nevzbudila celý barák.

"Řekl jsem, že budeš spát tady" nesl mě Harry do jeho postele.

"Nejsem ani převlečená" kopala jsem nohama ve vzduchu.

"Tak se svlékni" hodil mě Harry na postel.

"Blbče" protočila jsem očima a snažila se znovu utéct.

"Nikam nepůjdeš kotě" stoupl si Harry přede mě.

"Ty jsi tak tvrdohlavý" urazila jsem se, ale jen na oko.

"Nápodobně" tlačil na mě Harry svým tělem.

''Ale já tady vážně nechci spát'' založila jsem si ruce na prsou a snažila jsem se nevnímat teplo Harryho těla. Kruci, to se na mě musí tak moc lepit?

''Ale já vážně chci, abys tady spala. Já jsem neškodný'' tlačil mě svojí hrudí a špendlil mě tak mezi jeho tělo a matraci.

''Vážně tvrdíš, že jsi neškodný ta téhle situace?'' poukazovala jsem na to, že na mě Harry leží.

''Ano kotě. A abych ti to dokázal. Tak tě moc prosím o to, abys tady se mnou zůstala. Budeme pouze spát a každé na své polovině'' odtáhl se ode mě Harry, ale pak si na mě zase lehl.

''Já ale nejsem tvoje část postele'' začala jsem se přidušeně smát. Není divu, když na mě právě leží celou svou vahou a moje plíce nemají prostor k dostatečnému nádechu.

''Nejsi. Ty jsi mnohem pohodlnější'' začal se různě vrtět a já chvilkami ani nemohla dýchat. A nenapomáhalo tomu ani to, že jsem se smála.

''Mohu tě o něco poprosit. A ptám se tě, protože ti chci dokázat, že jsem vážně i hodný a zdvořilý'' vzepřel se Harry na loktech a dal mi menší prostor k dýchání.