Deadly races! 1. [H.S.]

-50-

S Harrym jsme se ještě prošli a pak jsme zamířili každý na svou kolej. Já mám díky bohu pokoj prázdný, protože Amy zase někde lítá, ale je to tak lepší. Můžu si užít klid okolo mě. Teď ho vážně potřebuji.

Netrvalo to příliš dlouho a před očima se mi objevil obrázek toho odporného obličeje. Všechno hezké co mi kdy řekl, mi začalo znít v hlavě. Shadowův oblečej se mi směje do obličeje. Jako kdyby říkal, že jsem hloupá, že jsem mu naletěla.

"Táhni" hodila jsem vztekle s křikem polštářem na druhou stranu pokoje. Nic. Obličejem jej polštář proletěl. Jenže pak se zádě objevil. Stále to pokračuje. Mám snad halucinace? Ale z čeho. Pane bože, ať už tohle sakra skončí. Vypadni z mojí hlavy Marcusi. Vypadni!! Můj hlas v mé hlavě hystericky křičí.

"Ne ne ne ne" držím si uši a choulím se do klubíčka na mé posteli. Ta matrace je už tak proleželá. Ale to mě trápí nejméně.

"Nech mě žít" vzkykám a bojím se, že když otevřu oči, tak tam skutečně bude stát Marcus a bude se mi hlasitě smát.

"Zlato klid. Klid" chraplavý hlas zazní vedle mého ucha. Naprosto nevěřím tomu co slyším.

"Pojď sem" zvedli mě jeho svalnaté ruce a přitiskly si mě na hruď.

"Co tady děláš?" došlo mi, že tohle se mi nezdá. Harry je skutečně v mém pokoji.

"Neopoustíš mě?" vzlykala jsem.

"Neopustím" hladil mě po vlasech.

"Slib to" chytila jsem jeho tričko do svých dlaní a pevně jsme ho držela. Snad proto, aby mi neutekl.

"Slibuji kotě" zakončil to pusou do mých vlasů.

Ještě pár minut trvalo než jsem se úplně uklidnila. Až když jsem se úplně vzchopila, začala jsem se Harrymu omlouvat. Odpovědí na to mi bylo, že je to v pohodě.

"Jak jsi se tu vlastně objevil?" odličovala jsem si rozmazanou řasenku z očí.

"Chtěl jsem ti navrhnout, jestli někam nepůjdeme. A ty jsi zrovna křičela. Tak jsme vrazil dovnitř. A ty jsi brečela" Harry na mě koukal jak na úplného chudáka. Skutečně bych se měla vzchopit. Tohle není normální.

"Bojíš se policie?" podívala jsem se na Harry s nový make-upem.

"Ne" díval se na mě zaraženě.

"Tak si nic neplánuj na večer" prohrábla jsem si vlasy a už jsem zase vypadala, jako kdyby se vůbec nic nestalo.

"A že bys mi třeba řekla co budeme dělat?" postavil se a přešel ke mě.

"Pomstu" dala jsem mu ruce okolo krku a hned jsem mu dala pusu. Samozřejmě že to Harrymu nestačilo a pokoušel se mě líbat co nejdéle.

"Ehm. Sorry" vyrušil nás Amy hlas.

"V pohodě. Pojď dovnitř" zastavila jsem jí v odchodu z pokoje.

"Nechci rušit" pousmála se, ale bylo na ní vidět, že se cítí trapně.

"Nerušíš" uklidnila jsem jí alespoň trochu a všimla jsem si, že Harry protočil očima.