Deadly races! 1. [H.S.]

-79-

Zakopávala jsem si o nohy. Strach mě začíná ovládat. Bojím se, že příběhnu pozdě.

Liam doběhl ke dveřím, ale já byla rychlejší v otevírání. Skoro jsem je prorazila. Začala jsem Amy vyhledávat ve všech místnostech, až jsem ji nakonec našla v koupelně na zemi.

"Koukni se na mě" rychle jsem si k ní přidřepla. Amy mi mě ale neposlechla.

"Kurva podívej se na mě" chytila jsem jí obličej do dlaní a zvedla jí ho sama. Její zorničky byly rozšířené a její dech přiškrcený. Co to sakra udělala?!

"Jak dlouho je takhle?" otočila jsem se na Liama. Pět nebo deset minut?" tahal se za krátké vlasy. Pět nebo deset minut? To má mezi sebou ještě dalších pět minut. Je to velký rozdíl.

"Vypadněte" zařvala jsem na Liama s Harrym, kteří mi stáli za zády.

"Ale" Liam chtěl něco namítnout.

"Hned" vyjela jsem po nich a oni díky bohu uposlechli.

"Amy?" plácla jsem jí po tváři. Nic.

"Slyšíš mě?" další facka na její jemnou tvářičku.

"Do prdele Amy!" začala jsem s ní třást.

"Kolik jsi si toho dala?" třásla jsem s ní, jak zběsilá. Z ní vyšlo jen chrčení. Tohle se neděje. Tohle se nesmí stát.

Rychle jsem jí začala kontrolovat ruce. Žádné nové vpichy. Prohlédla jsem jí i nohy. Také nic. Tak co si to sakra vzala?

Okamžitě jsem vystartovala k toaletce a doufala jsem, že tam něco najdu. Začala jsem z ní vyhazovat různé prášky. Prášků na bolest hlavy je tady přehršle, ale ani jeden, který by mi mohl pomoc. Vypadlo na mě skoro prázdné platíčko čehosi. Co je tohle za sračku? Pamatuji si, když mi tohle nabízel Shadow, ale říkal, ať si vezmu jen půlku, že by mě to sejmulo. Kolik si toho tedy vzala Amy?

"Kolik sakra" zvonu jsem se k ní sehla a teď už jsem na ní hlasitě řvala.

"Pět" špitla, ale vypadalo to, jako kdyby byla duchem úplně pryč. Dobré znamení je, že vnímá. Ale na jak dlouho. A pět je hrozně moc veliké číslo, když je to tak silné. Kdo jí tohle vůbec dal? A jak si to ona vůbec mohla vzít, když nezná účinky. A ještě si vezme půl platička. Nezodpovědný feťák!

Vylétla jsem z koupelny a skoro jsem vrazila do Liama, který na mě vyděšeně koukal.

"Nechoďte tam" rozkázala jsem oboum. Nechci, aby se moje a Amy tajemství profláklo.

Znovu jsem utíkala chodbou a koukala na čísla na dveřích.

"Otevřete" tloukla jsem na dveře a každá sekunda mi přišla jako věčnost.

"Co blbneš. Ty si tedy umíš vybrat domu. Zrovna když" začala hned mlít hubou Smile. Ale já nemám čas na povídání.

"Máš tady prášky vyvolávající zvracení?" vychrlila jsem na ní rychleji, než vůbec stačila doříct to svoje.

"Jo" její úsměv najednou zmizel.

"Tak mi je dej. Ale honem" skoro jsem poskalovala. Potřebuji všechno co nejrychleji, ale všichni jsou neskutečně zpomalení. Smile díky bohu přinesla platí mimo prášků rychle. Ještě se mě na něco ptala, ale já ji nebyla schopná vnímat. V hlavě mi hučí a začíná se všechno točit. Amy je ta co si vzala nějaký prášky, né já.

Znovu už jsem byla u Liama a Amy v apartmá. Liam a Harry stáli poslušně venku a jen mě vykuleně pozorovali.

"Jay, co se děje?" chytl mě za loket Liam. Pane bože. Najednou všichni potřebujete komunikovat jen se mnou?! Vytrhla jsem se mu a zavřela se s Amy v koupelně.