Deadly races! 1. [H.S.]

-12-

"Harry?" začala jsem si uvědomovat situaci, do které jsem se právě dostala. Harry mě právě líbal na krku a já se snažila zahnat chuť, nechat ho v tom pokračovat.

"Hmm" nevnímal mě moc Harry.

"Tady máš" vytáhla jsem si sama telefon z kapsy a podala ho Harrymu.

"To počká" nehodlal přestat.

"Jestli si myslíš, že ti vážně dám, tak se pleteš. Šeredně se pleteš" usmála jsem se roztomile. Harry mě díky mým slovům pustil na zem.

"Jsi hrozná. Mohla to být sranda" přimhouřil na mě oči.

"Když myslíš" pokrčila jsem rameny a odcházela od něj pryč.

"Vezmi ty odpadky" ukázala jsem při cestě ven na pytel odpadků.

"Zapomeň" prošel okolo mě naštvaně Harry a svižným krokem odcházel pryč.

"Slovo gentleman ti nic neříká, co?" zakřičela jsem za ním ještě. Odpověď jsem už nedostala.

Vrátila jsem se tedy pro odpadky a vynesla je k popelnicím. Cestou do mého pokoje jsem potkala Jarreda a zrovna ukončoval nějaký telefonát.

''Víš proč platíme služky? Proto, aby nám uklízely. A ne že budu uklízet já'' prskala jsem.

''Aby ti neupadly ruce citlivko'' poslal mi vzdušnou pusu.

''Táhni blbe'' zasmála jsem se. Vyrazila jsem do svého pokoje, kde jsem našla Adama, jak kňučí na kraji postele.

''Co je?'' podívala jsem se na něj.

''Bolí mě hlava a nemám tady svůj gel na vlasy. A ještě jsem si sebou zapomněl vzít prášky na hlavu'' dal si hlavu do dlaní.

''Děláš, jako kdyby můj brácha neměl gel na vlasy a nebo jsme tady neměli prášek na hlavu'' začala jsem hledat v jednom z mých šuplíků, abych Adamovi nešla nějaký Advil.

''Promiň, ale tvůj brácha má gel na vlasy alá, jsem drsný chlap, který ti brzy rozbije hubu'' snažil se mi vysvětlit svoji teorii o vlasových gelech. Všechny gely jsou skoro stejné. Jen Adam je má rozlišený do určitých kategorií, které všem cpe.

''No tak jednou budeš vypadat jako pořádný chlap'' podala jsem mu prášek na hlavu.

''Ne. Já mám doma svůj gel, který je pro mladé chlapce, kteří chtějí pořádně naplácat'' polkl prášek a zapil ho džusem, který si sem ještě ráno přinesl. Očividně věděl, že po propitém večeru bude mít žízeň. Já ji tedy vždycky ráno mívám.

''Jsi nechutnej'' začala jsem se smát.

''Smile už odjela?'' rozhlížel se po pokoji Adam.

''Ne. Šla si dát sprchu, ale spíš se tam utopila'' začala jsem pomalu otevírat dveře do své koupelny. A měla jsem pravdu. Vana byla plná až po okraj a v ní ležela spokojeně spící Smile.

''Slečinka si při koupání dává šlofíka'' objevil se vedle mě Adam.

''Pojď jí potopit. To musí být bezvadné probuzení'' napadlo mě.

''A nebo bychom jí do té vany mohli hodit zapnutý fén'' rozzářily se Adamovi oči.

''A já tady pak zůstanu s tebou. Tak to díky nechci'' škádlila jsem ho.

''Probuď tu Řůženu a pak mě odvezeš domů'' vracel se Adam zase zpátky do postele.

''Ty vole, jsem snad taxi služba?'' zamračila jsem se na Adama.

''Jo a moje soukromá'' odpověděl mi v klidu Adam. Nechala jsem to být a šla jsem probudit Smile.

''Mořská panno'' šťouchla jsem do jejího ramena. Lekla se mě a díky tomu se potopila. Rychle jsem jí s obrovským smíchem vytáhla a ona jen lapala po dechu.

''Ty jsi jí vážně potopila?'' přiběhl Adam.

''Ne, ona se potopila sama'' smála jsem se a Adam se hned přidal.

''Ta voda je ledová'' zadrkotala zubama Smile. To jí to došlo až teprve teď?

''Jo očividně je, protože máš vidět cecky'' naklonil se Adam víc nad Smile.

''Idiote'' cákla po něm vodu a hned se zakryla.

''Hej hej. Ty si už radši vážně najdi kluka, protože jsi k nevydržení s těma nadrženým kecama. A ty vylez z té vody nebo ještě nastydneš'' ukázala jsem nejdřív na Adama a pak na Smile. Podala jsem Smile jeden ručník a pak jsem spolu s Adamem zmizela z koupelny.

♦♦♦

''A co doma Smile?'' podíval se Jarred na Smile. Právě jsme obědvali a Jarred se rozhodl pro konverzaci při jídle.

''Bylo to i lepší'' dívala se Smile do svého talíře a hrála si s bramborou.

''Tak proč se k nám už konečně nepřestěhuješ? Místa je tu vážně dost'' pokoušel se Jarred přemluvit Smile. Už jsme se o to s Jarredem pokoušeli hodněkrát, ale Smile nám vždycky řekla, že to je v pohodě.

''Ne to je dobrý. Mám ráda svůj domov'' usmála se.

''Dveře jsou pro tebe vždy otevřeny'' také se na ní Jarred usmál. Jsem ráda, že je takhle hodný. Obzvlášť na Smile.

''A co ty Adame?'' otočil teď konverzaci Adamovým směrem. A teď začne příběh Adamova života. Vždycky když se ho někdo zeptá na jeho život a nebo něco takového, tak se Adam okamžitě rozpovídá. Dokáže pak mluvit klidně hodinu a nejde ho zastavit. Proto jsme na sebe se Smile protočily očima a okamžitě jsme přešly do režimu offline.

Podívala jsem se po ostatních a zjistila jsem, že ho všichni zaujatě poslouchají. Vyprávěl právě o jeho letním táboře, na který ho dokopala jeho matka. Tenkrát chtěl, abych jela s ním, ale já jsem okamžitě odmítla. Nehodlám někde hlídat malé fakany.

Harry se na mě během oběda podíval jen jednou. A to na dost dlouho. Jako kdyby mi vypaloval díru do hlavy. Neřešila jsem ho. Ani není důvod ho řešit. Kluk, co si myslí, že dostane všechno není můj typ. Může být klidně hezký jako Harry, ale prostě s ním nic mít nikdy nebudu.

''Jay až odvezeš Adama domů, tak bys mohla se Smile přijet na letiště'' promluvil na mě Jarred.

''Proč?'' dojedla jsem poslední sousto.

''Přivezou nějaká nová auta, tak je potřebuju otestovat a pak převézt do skladiště'' odpověděl mi.

''Ok'' pokývala jsem hlavou a pak jsem spolu s mými kamarády vstala do stolu.

''Harry? Mohl bys prosím jet taky. Jeden z mých chlapů je teď nemocný, tak jestli by ti to nevadilo?'' uslyšela jsem, jak říká Jarred směrem k Harrymu a hned jsem se zastavila v chůzi.

''Klidně'' souhlasil Harry a já jsem chtěla hlavou prorazit zeď. Zbavím se toho kudrnáče alespoň na chvíli?