8. Ahoj princezno

9.6K 358 26
                                    

"Ahoj princezno, jak pak se jmenuješ?" zeptal se mě pan Záhadný a usmál se. Zvedla jsem pohled a zadívala jsem se mu do očí.
"Caitlin." zašeptala jsem a sklonila pohled.
"Překrásné jméno, jako pro princeznu."
"Děkuji."

Asi si říkáte, proč mu vůbec odpovídám, cizímu člověku. Já sama nevím, potom co se mi událo v životě se v jeho přítomnosti cítím v bezpečí a to jsem za tu dobu nepocítila. Za sebou měl svoje kumpány a šel z nich strach, jelikož teď neseděli na těch židličkách.

Ten blonďák měl pořád na očích brýle. Začala jsem si hrát s lemem trička. Toho že jsme nervózní si všiml i pan Záhadný.

"Já se jmenuji Harry."
"Taky máte pěkné jméno. A nejste náhodou kouzelník?"
"Ne jsem pouze Harry" odpověděl mi a začal se smát.

Má pěkný smích, ale proč se baví zrovna se mnou?

"Zlatíčko ty se mě bojiš?"

Z mého myšlení mě vytrhl jeho hlas. Vážně mi řekl zlatíčko a ještě si myslí, že se ho bojím, sama nevím jestli ano nebo ne. Raději jsem zakývala hlavou na nesouhlas. Když chtěl Harry něco říct, přiřítila se vychovatelka s nějakými papíry a propiskou.

"Tak pane Stylesi tady jsou ty papíry." vyplivla vychovatelka znechuceně.

Takže Styles zajímavé... Počkat, jaký papíry?!

"Á, výborně takže si můžu už dnes odvést?"
"Správně"

Vychovatelka si vzala zpátky podepsaný papír. Koho si bude moct vzít už dneska? Určitě Freda nebo někoho z jeho party, jelikož vypadá, jako by chtěl mít syna, z kterého si vychová pořádného chlapa.

"Takže Caitlin, tady pan Styles si tě teď adoptoval, běž si nahoru zabalit věci a přijď zpátky."

Počkat, on si mě adoptoval, mě, nicku, kterou mlátí a nechodí do školy. Nemohla jsem uvěřit, s otevřenou pusou jsem přesouvala pohled z vychovatelky na Harryho. Než mi jí sám Harry nezavřel prstem na mé bradě.

"Zavři tu pusu nebo ti tam vletí mucha a utíkej se zabalit."

Na nic jsem nečekala rozběhla jsem se do pokoje, vzala krabici ze skříně. A jelikož nemám kufr, tak jsem si svoje věci začala dávat do té krabice. Díky bohu tam bylo ještě místo, takže se mi tam krásné vlezli moje věci, které se skládali z knihy nějaké trika, tepláky, spodní prádlo a také hygienické potřeby. Krabici jsem zavřela, položila ke dveřím na zem a naposledy se rozhlédla po pokoji, ve kterém jsem strávila 5 let. Vzala si krabici, zavřela dveře a vydala se zpátky. Konečně se na mě usmálo štěstí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Na přání kamošky Anna_Ance
tu je další díl.
Doufám že se líbí.
Budu ráda za komenty atd.

Adoptovaná mafií Kde žijí příběhy. Začni objevovat