Don't Give Up! [Neymar Jr]

35. kapitola

Pohled jsem zvedl k Bruně, která se na mě podívala se svraštěným obočím. ,,Hmm, tak to bude oříšek." Položil jsem hůlky a svou bradu vzal mezi dva prsty, načež jsem si ji začal mnout. ,,My totiž dneska s Brunou jdeme k Julianě." Povzdechl jsem si.

Bruna ke mně s přimhouřenýma očima a stále svraštěným obočím kývla, čímž mě pobídla, bych jí sdělil, co se děje.

,,Nemá hlídání pro Daviho," šeptl jsem mimo telefon.

,,Tak já už fakt nevím co s ním. Zkusím ještě někoho obvolat, a když se nikdo nenajde, tak na tu schůzku holt nepůjdu. Nedá se nic dělat, ale díky."

,,Řekni jí, že by ho mohli pohlídat naši," řekla Bruna, vkládajíc si do úst sushi.

,,Počkej Car," zastavil jsem ji dřív, než by stačila hovor ukončit. ,,Bruna mi právě nabídla, že bys ho mohla hodit k Marquezinovým. A přece jen se s nimi Davi zná a nebylo by to poprvé, co by s nimi byl. A bude tam s Lu, takže si myslím, že by to zvládl." Usmál jsem se, i když jsem věděl, že to nemůže vidět.

,,To by pro mě vážně udělali?" Úlevně si oddechla. ,,Že moc děkuju. Jsou zlatí. Vážně mě zachrání."

,,V kolik bys ho dovezla?" zeptal jsem se s úsměvem a vděčně se podíval na Brunu.

Car se na malou chvíli zamyslela, než mi odpověděla. ,,Kolem sedmé. Nebude jim to teda vadit?"

,,Nebude, tak ho v sedm přivez a oni se o něj postarají jako o vlastního, bez obav." Uchechtl jsem se.

,,O to se nebojím, ale vážně moc děkuju. Měj se a promiň, že jsem otravovala."

,,Bože, o nic nejde, kdybys slyšela mě, jak jsem kolikrát obvolával lidi, tak bys tomu ani nevěřila." Krátce jsem se zasmál. ,,Tak teda ahoj," řekl jsem a hovor ukončil, mobil odkládajíc na dřevěnou desku stolu. ,,Zachránila jsi ji dneska celý večer." Široce jsem se na Brunu usmál.

,,Nestojí za řeč, když můžu, pomůžu." Našpulila rty a po chvíli nakrčila čela. ,,I když jí teoreticky večer zachránili rodiče," dodala s mávla s ukazováčkem, načež se znovu usmála a vzala do rukou hůlky.

,,Bruno?" oslovil ji najednou Gabi nejistě s pohledem upřený kamsi do dálky před sebe. ,,Já myslel, že se Claudio odstěhoval." Svraštil obočí.

,,Však jo, proč?" Nechápala, stejně jako já, ale když kývl před sebe, tak jsme se tam oba podívali. U baru jsme mohli spatřit vysokého blonďáka s delšími vlasy, oblečeného v bílém tričku, které obepínalo jeho vypracované paže a plážových kraťasech. ,,Ne, ne, ne." Bruna se okamžitě odvrátila a rukou si podepřela obličej, aby jí do něj z profilu nešlo vidět. ,,Řekněte mi prosím, že mám vidiny." Povzdechla si a z jejího tónu jsem mohl poznat naštvání a rozrušení.

Claudio Maxwell, původem z USA, byl Brunin bývalý, který si celou dobu hrál na nejvíc zamilovaného a hodného přítele, ale jednoho dne udělal tu největší blbost jakou mohl. Taky jsme si to, já a Rey, s ním vyřídili a slova nebyla ani potřeba, aby pochopil, že tu už nebude vítaný. Proto jsem ani zdaleka nechápal, co tu dělal.

Jeho přítomnost, a taky vzpomínky, mě natolik rozrušily, že jsem měl sto chutí za ním říct a vysvětlit mu, že tu nemá co pohledávat. Čelist jsem měl napjatou a oči přimhouřené, kdybych mohl pohledem vraždit, tak se zaručuji, že by se mi to povedlo.

,,Kámo, nečum na něj tak. Upoutáš jeho pozornost a to myslím není ani zdaleka moc dobrý nápad." Šťouchl do mě Gabi loktem.

,,Jak může mít tu drzost se sem vracet?" Nechápal jsem, prohrabujíc si vyčesané vlasy.