chapter thirty-six.

3.6K 275 26
                                    

Ahoj zlatíčka moje. Dnes mi opravdu není dobře, takže ležím v postýlce a snažím se uzdravit. Četla jsem si dnes všechny vaše komentáře od první série až sem. Mrzí mě, že jsem na všechny neodpověděla, ale i po takové době co byly napsány, mi udělaly hroznou radost. Nemám vám jak víc poděkovat, za veškerou podporu, která se mi od vás dostává. Jste skvělé, každá z vás a mám ohromnou radost, když se vám nová část líbí, a jste spokojené. Pochybuji o tom, že by zde bylo i nějaké mužské publikum, tak oslovuji zásadně dívky :) Děkuji vám za váš čas, a připravte se, protože Haylee dvojka bude muset překousnout ještě hodně překážek ! 

ps: omlouvám se, že je tu stejná písnička jako na minulém díle, ale až děsivě se mi k tomuto hodí.

V objetí spočíváme ještě dlouhé minuty, dokud se Harry trochu neodtáhne a neprohlédne si mě. Po chvilce se ušklíbne. ''Co jsi to vyváděla.'' zachraptí a pohladí mě ve vlasech. ''Chtěla jsem změnu.'' pípnu tiše, a on se zasměje. ''Sluší ti to.'' odvětí a políbí mě na čelo. Zničeho nic popadnu jeho ruku a propletu s ním prsty. Tohle roztomilé gesto, mu opět vytvoří úsměv na tváři. ''Takže... Tři děti?'' zasměje se. ''Myslím, že to nezvládnu.'' odvětím s kroucením hlavy. ''Sama ne. Ale spolu to zvládnout můžeme.'' stiskne mi mou ruku. Tuhle hezkou chvilku zase zkazím já, když si unaveně zívnu. ''Měli bychom si jít lehnout, popravdě sem utahanej.'' přikývnu a kráčím do chodby. Nakouknu do svého pokoje. ''Vypadá to, že dnes nespím.'' potichu se zasměju. Harry nakoukne dovnitř, Rita, Noah a Hazel spí rozvalení na mé posteli. ''Ještě včera mi ta postel přišla velká.'' zamračím se nad svou úvahou. ''No, postel u mě není zrovna malá.'' položí mi hlavu na rameno a zavrní. 

Jeho teplá dlaň spočine na mém bříšku, mým tělem projede nezvyklý pocit. ''Můžu si ustlat na gauči.'' plácnu dříve než si to rozmyslím. Harry zakloní hlavu a hrdelně se zasměje. ''Kay, na gauči? To nemyslíš vážně.'' stále se smíchem mě vtáhne do jeho pokoje. Za ten týden co tady nebyl, jsem sem ani nevkročila. Už mezi dveřmi mě do nosu udeří jeho vůně, kterou je nasáklý celý pokoj. ''Ah, chybělo mi to.'' vzdychne si a rozvalí se na posteli. Nečinně stojím na místě, nejistá tím jak bych se teď měla chovat. 

''Kruci Kaylee vím, že je to doba. Ale to neznamená, že se musíš chovat jako panna na prvním rande. Pojď ke mně.'' poslední slova téměř zašeptá a s mým tělem to způsobí zvláštní vzplanutí. 

Lehnu si k němu a přemýšlím, co to dělám. Má pravdu, chovám se až příliš ostýchavě. Stydím se snad? Vždyť tohle nejsem vůbec já. ''Mohla by si v sobě zase objevit své pubertální sklony. Necháváš se tou dospělostí moc unášet.'' štípne mě do žeber. Hned si vzpomenu, jak mi tohle dělával každé ráno v baru na pláži. Nechtěně vypísknu, čekala jsem, že se bude smát mé reakci, ale on se na mě pouze dívá. V jeho očích se mihne divokost. Položí mi ruku na bok a přitáhne si mě k sobě blíž, stačí vteřina a jsem natisknutá na jeho těle. 

''Nedokážeš si ani představit, jak dlouho jsem o tomhle snil.'' zašeptá a políbí mě na klíční kost. Jeho polibek je nevinný, ne vášnivý. Spíše jakoby se seznamoval s mým tělem a tím, jak reaguji na jeho doteky. Zavřu oči a pouze si užívám ten pocit, když obsypává krk lehkými polibky a na mou kůži dopadá jeho horký dech. ''Udělám všechno,'' zašeptá. ''Pro tebe a naší dceru.'' dodá a proplete se mnou prsty. Z jeho slov mi naskakuje husí kůže, znovu a znovu. 

Je to smršť nekonečných pocitů, které se do sebe zaplétají jako melodie známé písně. Můj krk ovane chlad, když se podepře loktem tak, abych se mu dívala do tváře. ''Ahoj.'' zaškube hravě obočím a já se pousměji. Prsty se zlehka dotknu jeho tváře a pohladím ho po lícní kosti, přejedu až k bradě a palcem pohladím jeho spodní ret. 

''Ahoj.'' zašeptám jemně. I Harry vypadá v této situaci více méně nezvykle. Rok odloučení dělá své...

''Možná, že ahoj  bude naše navždy.'' pronese naprosto vážně, ale já se začnu šíleně smát. Zakloním hlavu a popadnu se za břicho. Tělo se mi otřásá pod náporem smíchu. Stačí ještě chvilka mého smíchu, a Harry se nakazí a padne vedle mě v obrovském záchvatu, který se zdá naprosto nezastavitelný. ''Jsi idiot.'' řeknu mezi smíchem. ''Jen tvůj idiot.'' opraví mě a snaží se klidně dýchat. 

Můj idiot... 

Rebel Love Song II. h. s. ICZIKde žijí příběhy. Začni objevovat