Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter nine.

Pohled Kaylee

''Byt je naprosto dokonalý.'' raduji se, když se po něm procházím. Stěny jsou čistě bílé což způsobuje, že byt vyzařuje prosvětleně a čistě. Od vstupních dveří vede chodba, na konci chodby je má koupelna a hned vedle je ložnice. Naproti mé ložnici je další pokoj, který bude v budoucnu sloužit Hazel jako pokojíček.

Uprostřed chodby je ve zdi obrovský oblouk, vyznačující vchod do obývacího pokoje a kuchyně. Co mě ale překvapuje je to, že byt už je plně vybavený. ''Víš omlouvám se, že jsem ti to neřekla, ale když tvůj táta poslal ty peníze. Okamžitě jsem se na to vrhla. Pracuji totiž jako designerka bytů a já tě chtěla překvapit.'' oznámí mi nevinně a usmívá se. ''Je to vážně úžasné.'' rozhlédnu se všude kolem, je to jako ve snu. ''Děkuju.'' přejdu k ní a věnuji jí velké objetí.

''Dovolila jsem si nakoupit ti i nějaké jídlo. Je tam jen to co máš ráda, táta mi poslal seznam snad všeho, co ráda jíš.'' otevře lednici, která přímo praská jak je naplněná. ''Tady máš poličku výhradně na jídlo pro Hazel. Už jsem tam také něco nakoupila.'' uculím se na ni a otevřu poličku. Co mě ale udeří do očí je malá krabička ovázaná stříbrnou mašličkou.

Opatrně ji vezmu do ruky a přečtu si co je napsáno na věnování; Vítej doma Hazel.

Rozvážu mašličku a z krabičky na mě vykouknou nádherné zlaté náušničky s písmeny H a K. Přiložím si ruku k ústům a zalapu po dechu. ''Proboha ty jsou nádherné.'' přejedu po nich prstem. ''Já vážně nevím jak ti poděkovat.'' teta Barbara se na mě usmívá jako sluníčko. ''Chtěla bych ti aspoň nějak vynahradit ten čas, kdy jsem s tebou nebyla.'' zhluboka se nadechne a začne plakat. ''Opravdu moc děkuju.'' obejmu ji znovu.

''No... Zítra tě vezmu do tvé školy, aby se to mohlo už všechno ujasnit.'' s nadšením přikývnu. ''Teď už asi půjdu pokud tedy ještě něco nepotřebuješ.'' rozhlédnu se kolem a odvětím, že je všechno v naprostém pořádku.

Doprovodím ji ke dveřím. ''Málem bych zapomněla.'' vyhrkne. Zašmátrá v kapse a podá mi klíčky, které jsou mi poněkud povědomé. ''Tvé auto, bude tady zítra.'' zasměje se mému výrazu. Je možné, že stále ještě spím ve své posteli, v Californii a tohle je jen moc dokonalý sen? ''Nemám slov.'' zasměji se a schovám si klíčky do kapsy. ''Tak dobrou noc.'' s úsměvem sleduji jak odjíždí ve výtahu. ''Proboha.'' zašeptám si sama pro sebe. Tohle není možné.

Pomalu se vydám do ložnice za Hazel, která už zase sladce spinká. ''Ty toho sice moc nenamluvíš, ale je to úžasné, nemyslíš?'' zasměju se a políbím ji na čelo. Nemohla jsem si přát klidnější miminko, než je ona.

Bohužel ji však musím vzbudit, abych ji mohla převléknout do pohodlnějšího a taky přebalit. Ještě předtím než to ale udělám, popadnu mobil do ruky a vyfotím ji jak dokonale spinká. Na obrazovce mi bliká upozornění z instagramu, to počká.

Opatrně si ji zvednu do náruče a jdu do koupelny. Dokonce i tady mi byl zařízen přebalovací stoleček. Položím ji na měkkou podestýlku, a svléknu jí růžové šatičky, ve kterých sem letěla. Nejdříve ji přebalím a špinavou plenu, s nehezkým obličejem, odnesu do koše. Natáhnu se po teplých dupačkách, které vypadají jako medvědí kožíšek, dokonce mají i kapuci s ouškama.

(Přísahám, že až já budu mít dítě, nejvíc se budu vyžívat v tom ho oblíkat,..)

Najednou začne fňukat. ''Dala sis tentokrát na čas.'' zasměji se, vezmu ji do rukou a kráčím s ní do kuchyně. ''Maminku už nebolí nohy, máš radost?'' dám jí pusinku na nos a ona se zašklebí. ''Beru to jako ano.''

V kuchyni otevřu její zázračnou poličku a vytáhnu nějaké speciální pití pro miminka. ''Je to jahodové, máš ráda jahody?'' Hazel se na mě dívá ze sedačky, ve které sem letěla. Opět si žužlá pěst. ''No jo nechlub se pořád, že si ji tam dáš celou.'' zamračím se na ni a ona srandovně vykulí oči.

Za chvíli už ale zase fňuká. Opřu se o linku a zkřížím ruce na prsou. ''Hele já to neurychlím!'' postěžuju si. Mikrovlnka konečně zapípá a já vyndám její flašku. Začne fňukat ještě víc, je tak vyčůraná, že ví kdy je její jídlo hotové. ''Ještě ne drahá.'' mrknu na ni a kápnu si na zápěstí. Akorát.

''A víš ty co? Já mám jahody ráda.'' uchechtnu se a trochu si ucucnu, se zkřivenou pusou to spolknu. Bleh, blbé dětské vitamíny. Přiložím jí to k puse. Zdá se, že jí to chutná.

Uvidíme jak se slečna nevybíravá bude tvářit až to bude banánové. Hm..

Po jídle si ji odnesu do ložnice. ''Čas spát.'' položím ji do mé nové postele. Abych byla upřímná, je obrovská. Ta postel, ne má dcera. ''To je místa, to se ti líbí viď?'' Hazel měla totiž nehezký zlozvyk kopat nožičkama i ručičkama a ubližovat všem v dosahu 10 centimetrů. ''Aspoň vím v čem jsi po tatínkovi.'' povzdechnu si a lehnu si k ní. Z úst vypustí divný zvuk. Zasměji se a natáhnu se pro svůj mobil. Otevřu instagram a rozkliknu upozornění.

HazzyStyles - trojnásobná sestřička

Pro jistotu si to přečtu dvakrát. Ach Harry, kež by si věděl...