Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter seventeen.

Ahojte berušky. Moc se omlouvám, že včera díl nebyl. Nebyla jsem doma. Ale dnes je a ještě bude! :) A zítra bude jen možná odpoledne, protože večer půjdeme s přítelem okouknout Vánoční Prahu a vžít se do té adventní nálady :) A také vám k zítřku přeji krásného Mikuláše!

Když se na sebe ráno podívám do zrcadla, zděsím se tak, že skoro uskočím před sebou samotnou. Vlasy zacuchané a odstávající snad do všech světových stran a co ty oči ?! Obrovské tmavé kruhy pod nimi a zarudlé bělmo od neustálého pláče v hluboké noci.

Povzdechnu si a naberu si do rukou studenou vodu. Opláchnu si obličej, ale ani to nijak nepomůže. Odploužím se tedy z koupelny zpět do ložnice, kde ještě stále vyspává Hazel. V tomhle bude po mamince.

Tiše se natáhnu pro mobil na nočním stolku, světlo rozsvíceného displeje neudělá dobře mým očím a tak rychle ztlumím jas. I tak mají mé oči co dělat aby si přivykly. Naťukám tetě Barbaře esemesku, že ani dnes nepůjdu ještě do školy, a že jí to později vysvětlím.  Opět mobil zamknu a odložím ho zpět na stolek. Leknutím nadskočím, když se bytem roznese zvuk klepání, tak brzy? A kdo to je?

Pomalu se ploužím ke dveřím a už po cestě křiknu kdo to je. Po chvíli se ozve ''Donášková služba pro lepší rána!'' jeho hlas hned poznám a oddechnu si. Odemknu a on se na mě za dveřmi culí jako by celý jeho svět byl růžový, plný duhy, a ke mně přijel na jednorožci.

Když si ale všimne mého o dost smutnějšího výrazu vejde dovnitř a vtáhne si mě do náruče. Opře si hlavu o tu mou, jelikož je stejně jako Harry, vyšší než já. ''Už všechno vím...'' povzdechne si a políbí mě k uchu. Toto poněkud příjemné gesto mě překvapí. ''Neměl by jsi být ve škole?'' slabě se pousměji a uvedu ho do obýváku. ''Měl... Ale nenechám tě samotnou. Protože vím, že by ses utrápila hlady, proto tady mám tohle.'' řekne a schované ruce za zády ukáže před sebe. ''Čokoládové latté a dvakrát cosi plněné čokoládou. Čokoláda vám holkám prý pomáhá.'' zasměje se a podá mi to do rukou.

''Děkuji.'' zašeptám a usměji se na něj. Znáte ten divný pocit? Znáte někoho dlouho, myslíte si, že víte jaký opravdu je... Ale on se vám nakonec ukáže v úplně jiném světle? To je Niall. A docela mě mrzí, že jsem ho takového nepoznala již dřív. Chová se ke mně jako k princezně, šíleně smutné princezně...

Vytáhnu se sáčku jeden čokoládový rohlíček a podám mu ho. On však zdvořile odmítne a posadí se ke mně. V jeho očích ale přímo vidím tu touho po té dobrotě. Držím mu to tedy stále před obličejem a potulně se usmívám. ''Sakra Kay.'' zaburácí a vezme si to. Zasměji se a spokojeně se zakousnu do svého. ''Chceš o tom mluvit?'' zeptá se s plnou pusou. Niall vážně sní úplně všechno co mu je dáno. Není vybíravý, snad ohledně ničeho. Pouze pokroutím hlavou, on tiše přikývne a svou rukou začne hladit mé předloktí.

Jeho modré oči se tak nevinně dívají do těch mých. Nikdy jsem si nevšimla, jak krásné jeho oči vlastně jsou. Studánková modrá mě naprosto uchvátí, nevím jak dlouho si jeho oči prohlížím, Niall si po chvilce odkašle a oba se začneme smát. ''Máš moc hezké oči Ni.'' složím mu upřímnou pochvalu a na jeho tváři vyskočí ten roztomilý úsměv, kterým mi už několikátý den zvedá náladu. Zapiji rohlík čokoládovým latté a poté si pouze spokojeně olíznu rty. ''Mmm... To musíš ochutnat!'' pronesu zasněně a podám mu kelímek. Opatrně se napije a zatváří se stejně jako já. ''Boží.'' řekneme oba stejně. Niall položí kelímek zpět na stůl a otočí se ke mně čelem tak, aby se na mě mohl dívat přímo.

''Měl by jsi  chodit do školy.'' poznamenám po chvilce ticha, aneb prostoru pro vlastní myšlenky. ''Být s tebou je mnohem příjemnější.'' odvětí tiše a sáhne po mé ruce. Nechám ho aby si mě přitáhl blíž. Začne si hrát s mými prsty. ''Jsi jako Hazel.'' uchechtnu se. ''Nejsem tak malý.'' zamračí se na mě, ale já se více a více směji. ''Takhle tě vidím nejradši.'' dívá se na mě s mírně pootevřenou pusou jakoby chtěl něco dalšího říct, ale jediné co udělá je, že sklopí pohled k mé ruce a zvedne si ji k ústům. Jeho rty se jemně otřou o mou kůži a mé tělo se ocitne pod náporem nesmírné jemnosti z jeho strany. ''Nechci aby jsi se trápila, Kay.'' zašeptá a jeho rty postupují dále k mému předloktí až k rameni, kde vydechne horký vzduch na mou chladnou kůži, zalapu po dechu, když mi věnuje drobný opravdu lehký dotek úst na krk. ''Tohle děláš všem kamarádkám?'' zasměji se, když se opět oddálí, ale zvláštní pocit se zavrtá do mé mysli. ''Omlouvám se, jestli ti to vadilo.'' vychrlí rychle, ale já pokroutím hlavou. Popravdě mi jemné zacházení s mou maličkostí opravdu chybí. Chybí mi někdo, kdo by chytnul mou ruku, nebo si mě nevinně stáhl do náruče a objímal dlouhé hodiny.

''Myslím to dobře Kay,...'' zašeptá a opět se ke mně přisune blíž. Má nerozhodnost kolísá na hraně, avšak i já se nakonec posunu proti pohovce blíže k němu, abych si mohla opřít hlavu o jeho rameno. Jeho ruka se obmotá okolo mých zad a druhá splete prsty s těmi mými. ''Navíc, ty jsi více než kamarádka. Jsi ta nejlepší kamarádka. A to se nezmění.'' zašeptá mi do ucha. Jeho hlas je tak dokonale uklidňující v této situaci. ''Mám tě moc rád Kaylee.'' začne konejšivě hladit má záda. ''I já tebe Nialle.''