Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter twenty-one.

Pohled Hazzy

''Harry nemůžeš řídit.'' připomene mi Kay u dveří. ''Kay, byla to jen jedna sklenka vína.'' zasměji se a obouvám si boty. ''Není to dobrý nápad.'' protestuje stále. Chvilkama si myslím, že si výslovně přeje abych s ní zůstal přes noc, ale nebuď naivní Harry, okřikne mě mé svědomí hned na to. ''Mohl by jsi někomu zavolat ať tě vyzvedne?'' podívá se na mě s prosbou v očích. Nakonec tedy svolím a zavolám Liamovi. Ten mi ale řekne, že je se svou přítelkyní za městem. Zkusím tedy Zayna, který to pro jistotu ani nebere, a pak je tu Niall, který nemá auto. Poslední mou nadějí se stal Louis. ''Čau Louisi, potřebuji vyzvednout.'' zasměji se do telefonu. ''Copak si po cestě ztratil auto blbečku?!'' zakřičí do telefonu. ''Nemůžu řídit, pil jsem!'' křiknu trochu do telefonu aby mě slyšel. Spojení se přerušuje. ''Co-, Harry nesl-'' vykašlu se na to a típnu to. Kaylee se na mě dívá s otázkou v očích. Pokroutím hlavou a povzdechnu si. ''Můžeš si ustlat na gauči.'' povolí nakonec, i když zrovna nadšeně nevypadá.

''Děkuji...'' usměji se a přejdu zpět. ''Já... Přinesu ti nějaké deky.'' bez toho aniž by se na mě podívala odejde a já se posadím zpět na gauč. Nakonec se její maličkost vrátí zahalená za dekami a polštářem. Podá mi to do rukou a já poděkuji. ''Potřebuješ ještě něco?'' zeptá se. Snaží se vypadat klidně, ale poznám, když je nervózní. Přehoupne se ze špiček na paty a zase zpět. Pokroutím hlavou a usměji se.

''Dobrou noc, Harry.'' mé jméno z jejího jazyka klouže jakoby to byl snad nějaký ostrý nůž. Tiše jí popřeju dobrou noc nazpět, na chvilku jsem zatoužil vidět její úsměv, ale nestalo se.

Ulehnu na vcelku pohodlný gauč a zadívám se do stropu. Zavřu oči, ale po chvilce je zase otevřu. Jsem tak vzrušený, a zmatený zároveň. Hazel je má dcera. Mám malou krásnou dcerku s Kaylee... Zní to jako začátek špatného vtipu, po tom co se mezi námi všechno stalo, ale jedním jsem si naprosto jist. Chci ji vychovávat. Chci být otcem jakého si zaslouží.

Když jsem se poprvé zadíval do jejích očí, zarazil jsem se. Bylo to zvláštní, bylo to jako vidět svůj vlastní odraz v mnohem menší, roztomilejší a křehčí podobě. Když mi Kaylee potvrdila, že je Hazel vážně má dcera, sesypal jsem se jako domeček z karet. Zachvátil mě naprostý pocit bezmoci. Mrzelo mě, že jsem s ní nebyl již od jejího narození, možná už od jejího početí...

S pohledem stále upnutým na strop tiše přemýšlím o všem co se událo. Cítím se najednou hrozně, opustil jsem ji v nejhorší možnou chvíli, čert vem to, že spala s Austinem. Bylo na tom tak zle a já ji opustil,... Jsem vážně idiot.

Přemýšlím ještě dlouho, až do hluboké tiché noci. I motory aut venku utichnou. Noc pomalu vystřídá den, a z pokoje Kaylee se ozve dětský pláč. Chvíli čekám zda utichne, ale stále trvá. Tak se zvednu a spěchám do její ložnice. Pomalu otevřu dveře. Můj pohled jako první padne na Kay.

Leží na boku, oči stále zavřené a její dokonalé hnědé vlasy jsou rozprostřené všude po polštáři. Je neskutečně nádherná. Opatrně si zvednu Hazel do náruče, dřív než Kaylee vzbudí a odejdu s ní do kuchyně. Dobře, tatínek dostává první lekci. ''Možná by si mi mohla malinko napovědět.'' zasměji se, když ji posadím do sedačky. Zvědavě se na mě dívá. Otevřu všechny poličky dokud nenajdu jakési mléka pro mimina. ''Tohle bude asi tvoje.'' otočím se k ní. Kéž by mi odpověděla.

Popadnu třeba malinové a podle návodu to připravím. Nakonec jí to přiložím k ústům, ale ona dudlík vyplivne a i všechno mléko jí vyteče z malé pusinky. Myslím, že jsem něco pokazil. Začnu panikařit. Popadnu první co mi přijde pod ruku abych ji utřel od mléka.

Utřená sice je, ale stále pláče. Sakra. Pak mi něco dojde, to mléko se vařilo, kruci Harolde. Trochu usrknu a zatvářím se stejně jako Hazel minutu zpět. Je to sakra horký! ''Promiň zlatíčko.'' zašeptám a pohladím ji po hlavičce. Dám to tedy na chvíli do ledničky a mezitím si hraju s jejíma malýma ručičkama.