Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter twenty-three.

''Už usnula?'' zeptá se Harry, když se konečně posadím v obýváku na gauč. Unaveně přikývnu. Musím říct, že mi Hazel dala zabrat. Stále jen plakala a nechtěla ani na vteřinu zavřít oči. Jen co si oddechnu, uslyším znovu její pláč. Promnu si obličej a zvednu se.

Harryho prsty však jemně obmotají mé zápěstí, otočím se k němu a snažím se vymanit svou ruku. Avšak on mě stáhne zpět na gauč tak, že spadnu na něj a ne vedle něj. Chci se pohotově zvednout, ale Harry mě přidrží. Zarazím se, zadívám se mu hluboce do očí. Jsou takové jaké si je pamatuji, jsou to ty oči, o kterých jsem si nechávala tenkrát zdát. Na jeho rtech se objeví ten úsměv, do kterého jsem kdysi byla tak moc zblázněná, zvedne ruku k mé tváři, dech se mi zastaví a srdce začne bít tak hlasitě, že snad i on ho právě slyší. Jeho prsty se dotknou mé kůže, přes tvář přejede až k mé puse, spodní ret zlehka pohladí palcem a já sklopím pohled. ''Podívej se na mě.'' zašeptá prosebně. Opět se tedy zadívám do jeho očí. ''Jsi nervózní?'' leknu se, když se jeho ruce obmotají kolem mých boků a spojí se za mými zády. ''Musím jít za Hazel.'' pošeptám a zapřu se o jeho hruď. ''Poslouchej,'' zašeptá mi do ucha a vydechne mi na rozpálenou kůži.

''Už nepláče.'' pousměje se a začne na mých zádech kreslit drobné kroužky. Tak moc bych ze sebe chtěla dostat slova, která by ho přinutila mě pustit, ale nejde to. Při pohledu na něj se mi ztrácí všechna slova. Nervózně si přehodím své vlasy přes jedno rameno, jeho pohled padne na můj odhalený krk... Zhluboka se nadechnu, když se jeho obličej přiblíží k mému krku. Zavřu oči a odvážně mu položím ruku na bok, kde stisknu látku jeho trička do pěsti. Můj rozum téměř křičí a vzpírá se tomu, co dělá mé tělo.

Zasáhne mě neskutečný náboj vzrušenosti, když se jeho rty dotknou mé kůže. Zalapu po dechu, což se Harrymu očividně zalíbí, otevře pusu a přejede po tom malém místě jazykem. Stisknu látku jeho trika pevněji a zakloním hlavu. Co to sakra dělám.

Jeho ruce stisknou má stehna, když se společně se mnou v náruči postaví. Pevně mu obmotám ruce kolem krku a zadívám se mu do očí. ''Harry...'' povzdechnu si. ''Nic neříkej, prosím.'' žadoní, v jeho očích vzplane touha, chtíč, vzrušenost..

Otevře dveře teď již jeho pokoje a pomalu mě položí na postel. Vtiskne mi lehkou pusu do koutku úst a jeho ruka vklouzne pod mé tričko, začne mě něžně hladit po bříšku. ''Moc si mi chyběla.'' zašeptá, stáhne dotek z mého bříška a proplete si se mnou prsty, mé ruce mi přichytí nad hlavou a nakloní se ke mně blíž. ''Tvoje oči,'' hlesne a políbí mě na spánek. ''Tvůj úsměv,'' moje tělo začíná pod tím jeho naprosto šílet. ''Tvoje tělo,'' v moment, kdy se znovu ponoří do mých očí se jeho pánev pohne proti té mé.

Nedělej žádné hlouposti.. Prudce otevřu oči, vymaním se z jeho sevření a zmatená zůstanu stát u jeho postele. On se na mě zoufale dívá. Teď bych řekla tolik věcí, křičela bych, smála bych se, plakala, ale nezmůžu se na nic, pouze spěšně odejdu zpět do obýváku.

Všechno ve mně vře. Chtěla bych na něj křičet, proč mi tohle znovu dělá. Proč to nechal zajít tak daleko, a co si to vůbec dovoluje. Ale pouze tiše sedím na gauči a místo toho si to stále dokola přehrávám v hlavě. Zavřu oči a dotknu se svého krku, kde ještě před chvílí přímo tančily jeho dokonalé měkké rty. ''Sakra.'' zašeptám si sama pro sebe a schovám obličej do dlaní.

Proč dělám opět tu stejnou chybu? Trvalo mi celý rok, než jsem se naučila bez něj žít zase normálně, a on mi to zkazí během pouhých dvou dnů. Nedokážu říct, jestli je Harry moje noční můra, nebo vytoužený sen.