Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter thirty-two.

Zlatíčka moje hrozně vás zanedbávám, vím :( Omlouvám se, ale pololetí mě ubíjí, testy, testy, testy.. Bleh. Děkuju za krásné komentáře, vím, že už na ně zase neodpovídám, ale všechny si je čtu <3

Pohled Kaylee

Probudí mě zvuk klepání, čekám, že ustane, ale nic se neděje. Rozespale se zvednu z gauče, kde jsem musela nejspíš ráno usnout. Předtím než ale dojdu otevřít, rozhlédnu se po Harrym. Najednou vykoukne z kuchyně s malou v náručí. ''Ahoj.'' zašeptá. Pouze kývnu a kráčím ke dveřím. 

''Není moc brzo na - Teto!'' vyjeknu a náhle mi na tváři září úsměv. ''Dobré odpoledne, ráda Tě vidím.'' zasměje se. Zděsím se, když si zopakuji, co řekla.. Odpoledne?  Kruci. Teta Barbara vejde do obývacího pokoje a lekne se, když uvidí Harryho. ''Teto, to je Harry, otec Hazel...'' zahučím a mé tváře naberou červenou. Teta vypadá poněkud zaraženě a Harry zrovna tak. ''Rád Vás poznávám.'' opatrně chytne Hazel pouze jednou rukou a druhou podá tetě. ''Potěšení na mé straně, Harry.'' zasměje se a ohlédne se po mě. Nakrčím rameny a naznačím, že jí vše vysvětlím později. ''Přinesla jsem ti nějaké jídlo, ale nepočítala jsem s tím, že tady bude i Tvůj přítel.'' Harry i já se zarazíme. ''My... Nejsme spolu. Chtěl se pouze podílet na výchově Hazel, ale děkuji za jídlo.'' odvětím slušně a sklopím pohled k zemi. 

Tohle bude teta Barbara vstřebávat dlouho. ''A tvůj otec by s tebou rád mluvil.'' dodá po chvilce odmlky. ''Přes skype.'' zasměje se. Vykulím oči, ale dojdu si pro svůj notebook. Rozkliknu skype a hned mi volá táta. S úsměvem to zvednu a zamávám do kamery, z jeho strany na malou chvilku nejde nic vidět, najednou ale před kamerou vidím všechny. Tak ráda je vidím. ''Ahoj!'' pozdravím nadšeně. Všichni tři dokonce i Noah zakřičí ahoj nazpět. ''Jak se všichni máte? Moc mi chybíte!'' slova se ujme táta a začne mi vyprávět co se v LA mění. Najednou před kameru vleze Noah a začne něco žvatlat. Dokonce i Harry z kuchyně se zasměje. ''Ať se Harry ukáže!'' vykřikne Rita. Čekala jsem, že se táta zhrozí, ale on nic, jen stále s úsměvem zírá do kamery, otočím se tedy a kývnu hlavou k Harrymu. Přejde ke mně a nejistě se posadí, usměje se do kamery a více si k sobě přitiskne Hazel. 

''Rád tě zase vidím Harry, a jsem pyšný, že ses k Hazel a Kay neotočil zády.'' Harry přikývne a vyhledá mou ruku, rychle mi ji stiskne. Normálně bych mu to zřejmě zatrhla, ale chápu, že mluvit s mým tátou musí teď být obzvlášť nepříjemné. ''Uvažovali jsme o tom, že bychom ti za týden poslaly děti, já s Beccou si chceme udělat výlet.'' na tátově tváři se objeví šibalský úsměv. ''Myslíš, že zvládnu tři děti?'' uchechtnu se až zakloním hlavu. ''Nemyslím, já to přeci vím.'' prohlásí táta hrdě a obejme Ritu a Noaha. ''Moc ráda si je sem vezmu.'' 

Houknu na tetu Barbaru, aby se také ukázala, a tak pouze zamávala. ''Už odcházíš?'' zeptám se zaraženě. ''Musím do práce zlatíčko,'' usměje se a pohladí mě po tváři. ''Děkuju za jídlo!'' křiknu ještě když už je v chodbě. ''Nashle!'' dodá jemným hlasem Harry. Teta nám zamává a odejde. 

Pozornost poté opět přesměruji k tátovi a ostatním. ''Dobře, takže příští úterý je tam budeš mít oba, uličníky.'' nadšeně přikývnu. ''Lidi, mám vás hrozně moc ráda, ale mohla bych si promluvit jen s tátou?'' je mi blbé je posílat pryč, když si našli čas se mnou volat, ale mám hodně věcí, které bych tátovi chtěla říct. 

Všichni se rozloučí a táta se zavře v mém pokoji, abychom si mohli popovídat. Omluvím se Harrymu a také odejdu k sobě. ''Ani netušíš jak prázdný tenhle dům je, když tady nejsi.'' povzdechne si táta a sundá si z nosu brýle. ''Brzy přijedu.'' posadím se na svou postel, a přemýšlím kde začít. ''Takže...'' nakonec začne on, a já jsem mu více než vděčná. ''Jste opět spolu?'' pousměji se a pokroutím hlavou. ''Pouze tady bydlí, aby mohl být táta na plný úvazek.'' prohrábnu si své nezbedné vlasy a táta pokývá hlavou. ''Nejradši bych ho zabil, ale za přístup k Hazel si zaslouží můj obdiv. Oba jste už dospělí.'' začnu si hrát se svými prsty. ''Něco se děje.'' zkonstatuje táta. Povzdechnu si a on mi věnuje zoufalý pohled. ''Nevím jestli to bylo správné, nechat ho tu bydlet. Chtěla jsem začít znovu... Ale jsem zase na začátku.'' popadnu do rukou polštář a přitisknu si ho k sobě. 

''Možná to tak mělo být. Co ty víš. Třeba tenhle začátek bude jeden z těch nejlepších, které zažiješ.'' promyslím si jeho slova a pouze zabručím souhlasné 'hm'. ''Chci tím říct, vím, že jste si oba hodně ublížili, ale něco ti řeknu... Když vás vidím, jste pro mě rodina. Máš s ním dceru Kaylee. Já vím jsi mladá, a chtěla jsi úplně něco jiného, ale život ti napsal takový scénář, tvůj úkol je jen užít si roli, jaká ti byla dána. Není třeba se ničemu bránit, zklamání je to nejmenší čeho se můžeme obávat. Důležité jsou jen šťastné chvíle, protože těch je méně.'' vyhrknou mi slzy do očí a jeho slova se mi vyryjí do paměti. ''Děkuju tati.'' položím si ruku na srdce a stejně tak on. Zaslechnu Hazel brečet, a zanadávám. ''Slibuji, že zavolám brzy.'' omluvně nakrčím ret, táta přikývne s úsměvem a s pouhým 'mějte se' típne hovor. Zaklapnu notebook, a vydám se do obýváku. Harry mi věnuje nevinný pohled, jakoby říkal, že on s jejím pláčem nemá nic společného.

Převezmu ji od něj a začnu s ní něžně pohupovat. ''Půjdu ji uložit.'' povzdechnu si. Dříve než zmizím v ložnici, Harry mě chytne za boky a otočí si mě k sobě. ''Jdi se najíst, zvládnu to.'' vezme mi Hazel z náruče a zavře se u mě v pokoji. Řeknu tiché díky, ale už není šance, že by mě slyšel. 

Můj žaludek hlasitě zakručí, položím si ruku na břicho a nejrychlejším tempem jakým zvládnu, dojdu do kuchyně. Vezmu si jídlo, co mi donesla teta. Při prvním soustu zavřu oči  pouze si vychutnávám tu dobrotu. Mmhm. 

Nakonec zbylo i pro Harryho,  a tak mu přichystám talíř na stůl. Zavolala bych ho, ale Hazel by se vzbudila. Pomalu se dobelhám zpět do mé ložnice, když však otevřu dveře, pousměji se nad roztomilým výhledem, který se mi naskytl. Nejen, že Hazel sladce a klidně oddechuje, ale společně s ní i Harry. Ochranářsky si ji drží u těla, jakoby mu snad měla být sebrána. Zašmátrám po svém mobilu v kapse mých kalhot. Tohle musím vyfotit. 

Než pak mobil schovám zpět, napadne mě napsat Niallovi, přijde mi jako bych ho neviděla hrozně dlouho, nemohu mu ale říct, že jsem spala s Harrym. Nevím přesně proč mu to tak moc vadí, ale vím, že by neměl radost. 

Když už ťukám esemesku, rozhodnu se, že bude lepší mu zavolat a tak vytočím jeho číslo. Po druhém zazvonění se ozve jeho roztomilý přízvuk. ''Ahoj Ni.'' sama pro sebe se pousměji. ''Kay, rád tě slyším.'' vsadila bych se o cokoliv, že i on se právě teď culí. ''Myslíš, že by ses mohl zastavit?'' jediné co slyším, už je jen jeho pouhé 'jasně, že jo'. Pak hovor ukončí. 

Uvelebím se na pohovce, a naprosto nepřítomně zírám do ničím nezajímavé zdi, až dokud Niall nezačne klepat na dveře. Otevřu dveře a on si mě ihned stáhne do náruče. ''Už jsi mi začínala chybět.'' zasměje se mi do vlasů. ''To ty mně také.'' uchechtnu se a táhnu ho do obýváku. 

''Kde je Harry?'' znejistí a rozhlédne se. Pokroutím hlavou a řeknu mu, že usnul s Hazel. ''Jak mu to s malou jde?'' na chvíli se zamyslím, Harry to zvládá vlastně poněkud obstojně. Až jsem sama udivená, a co mě vážně těší je, že se snaží. ''Vlastně skvěle.'' hrdelně se zasměji a on se mnou. 

Niall pohladí mou ruku, následně si s ní začne zase hrát, jako Hazel a mě to přinutí k culení se na něj. ''Tohle nedělej.'' pozvedne jeden koutek. Věnuju mu nechápavý pohled. ''Nedívej se tak nevinně.'' vysvětlí mi tiše. ''Je to k zbláznění.'' zašeptá si spíše pro sebe. Zmateně se zamračím, avšak když se na mě podívá, dělám jakoby se nic nedělo. ''Jsme kamarádi, že?'' slova mi z úst vypadnou dříve, než je stihnu zastavit, a poté co to dořeknu, bych si nejradši dala facku. ''Jasně, že jsme. Děje se něco?'' podívá se na mě se starostí v očích. Pokroutím hlavou a jen tak s ním hravě propletu prsty. Právě Nialla a jeho jemnosti právě teď potřebuji ze všeho nejvíc. Jistě, je to jen kamarád, ale to jak se chová on, nenahradí nikdo jiný. Dokonce ani Harry ne. 

''Kay co se děje.'' zašeptá a zvedne mi bradu. ''Jen přemýšlím.'' zašeptám, ale hlas mě zradí. ''Aw, pojď sem.'' vtáhne si mě do náruče a přitiskne si mě na hruď tak, že mohu slyšet jeho srdce. Je to tak uklidňující. ''Je mi s tebou dobře.'' pohladí mě po vlasech. ''To mně s tebou taky.'' zamumlám nazpět. Jeho mikinu stisku v pěsti a nasaju její vůni. Používá stejnou voňavku jako Harry. Ach. 

''Děkuju, že tu jsi, když tě potřebuju.'' špitnu a zadívám se mu do jeho očí. On ale rychle uhne pohledem a začervená se. Věnuje mi pouze široký úsměv, a těsnější objetí než doposud.