Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter three.

Skoro 600 přečtení ❤ Jste neskutečné ❤ Ani nevíte jakou mám radost když VY máte radost❤ Jste skvělé! ❤

Když ráno otevřu oči první čeho si všimnu, je má malá dcerka jak sladce oddechuje. Je tak neskutečně klidná. Popadnu do ruky svůj mobil a podívám se na čas. Je půl sedmé ráno, za chviličku bude čas na snídani.

Zvednu se tedy s postele, všimnu si berlí v rohu. Část mého těla by je nejraději popadla, ale ta druhá mě přemohla k tomu abych pomalými krůčky vyšla z pokoje. Jako vždy se chytím zábradlí a jdu pomalu dolů. Mé nohy jsou stále ještě trochu v šoku z toho náhlého pohybu, ale zdá se, že si již zvykají. Dojdu do kuchyně a do dětské flaštičky připravím teplé mléko. Bohužel si už od raného věku musí zvykat na žužlání flašky, protože kojit ji nemohu.

Kápnu si trochu mléka na zápěstí, abych zjistila jestli není příliš horké. Teplota je tak akorát. Vydám se na cestu zpět do pokoje. Avšak nohy se mi podlomí a já tvrdě dopadnu na zem. Zaskučím bolestí, mléko se rozlije všude kolem.

''Kay!'' vyjekne rozespalá Rita, když vyběhne z pokoje. Přiskočí ke mně a pomůže mi na nohy. ''Ztratila jsem rovnováhu.'' povzdechnu si. ''Je to dobrý, pojď.'' podepře mě a kráčí se mnou do schodů.

Dovede mě až do postele a usměje se na malou. ''Udělám to mlíko.'' zasměje se tiše a zmizí z pokoje. I když je občas vážně na zabití, nemohla jsem si přát lepší sestřičku. Hladím Hazel zlehka po hlavičce, která jí ještě stále srůstá. ''My to spolu zvládneme, postarám se o tebe maličká.'' šeptám jí do jejího drobného ouška.

''Celkem jí závidím.'' uchechtne se Rita a podá mi flašku. ''Děkuju.'' mrknu na ní. ''Jsi skvělá máma, ségra.'' opatrně si lehne na postel k Hazel z druhé strany. ''Dozví se to?'' zvedne pohled od malé ke mně. Pokrčím rameny. ''Nevím, jestli ho ještě někdy uvidím.'' povzdechnu si. ''Láska je vážně divná.'' zkonstatuje Rita.

''Jo... To je.'' zlehka se pousměju. Hazel se začne probouzet a z úst se jí začnou drát vzlyky. ''A hlad je svině.'' dodám a zvednu si ji do náruče. Přiložím ji flaštičku k pusince. Za chvilku vzlyky utichnou a ona se stále zavřenýma očima spokojeně pije.

''Jaké to bylo?'' zeptá se Rita. ''Hm?'' brouknu. ''Myslím, jaký... Byl porod?'' zamyšleně se zadívám na ten malý uzlíček. ''Nedokážu to popsat a být upřímná, bylo to peklo. Vážně jo. Ale ten pocit po tom, když jsem ji poprvé držela v náruči. Řekla jsem si, právě jsem na svět přinesla nový život. Porodila jsem vlastní krev. A za tu bolest mi to stálo.'' všimnu si malého úsměvu, který Ritě přelétne přes rty.

''Proč zrovna Hazel?'' je dnes nějak extrémně zvědavá. ''Sarah Hazel Evans.'' odpovím prostě. ''Chtěla jsem aby měla aspoň něco po mé mámě.'' Hazel dopije poslední doušky mléka a opět spokojeně usne. Položím ji zpět vedle sebe.

''Přála bych si, aby se Harry vrátil.'' zašeptala z ničeho nic. ''To jsme dvě.'' prohodím smutně.

''Vážně odjedeš?'' zeptala se posmušile. Stěží jsem přikývla. ''Je to velká příležitost. Anglie. Představ si to! A až si najdu nějaké bydlení, budeš za mnou a Hazel moct jezdit!'' řeknu nadšeně. Ona však nadšeně nevypadá. ''No tak, nezmizím úplně. Slibuju.'' natáhnu k ní malíček. Tentokrát se konečně zase usměje a stiskne mi malíček tím svým.

''Všechno bude zase dobrý, že jo?'' chytím její ruku a zadívám se jí do očí. ''Rit, nemusíš se bát. Všechno bude zase v pořádku. Jen to chce trochu času...'' pohled jí padne na mou nohu, na které je poněkud už vybledlá jizva táhnoucí se od půlky holeně skoro až ke koleni.

''Je mi to vážně líto Kaylee... Nikdy jsem si nepřála, aby se ti něco stalo. A když tátovi volali z nemocnice, bylo mi na nic. Měla jsem o tebe hrozný strach.'' z očí se jí začnou kutálet slzy, zakousne se do rtu.

''A pak, když jsem tě viděla jak jsi konečně přijela domů. Hrozně mě to bolelo Kaylee. Bála jsem se, že už tě nikdy neuvidím šťastnou. Bála jsem se, že jsem navždy ztratila svojí sestru.'' utírala si slzy z tváří, ale stále přicházely další a další.

''Pojď sem.'' poťapkám na místo vedle sebe. Opatrně přeleze přes Hazel a lehne si ke mně. Obejmu ji a začnu ji hladit ve vlasech. ''Nikdy mě neztratíš. Už navždy zůstaneš mojí malou sestřičkou.'' šeptám a hladím ji po zádech. ''Ty, Hazel a Noah jste moje všechno. Jste důvod proč se ještě držím. Vždycky tady budu pro Vás všechny.'' políbím ji do vlasů, zatímco její tělo se otřásá vzlyky. ''Musíš mi něco slíbit.'' usměji se. Zvedne ke mně pohled. ''Až odjedu, postarej se o brášku. Bude tě hodně potřebovat.'' zasměji se a ona se mnou. ''Slibuju.''

''Na malíček?'' zazubím se. ''Na malíček.'' a naše malíčky se opět spojí.