Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter five.

O dva týdny později

''Kaylee!'' domem se rozlehle rázný hlas mého otce. Co nejrychleji to jde pospíchám ze schodů. ''Nejsi zas tak zdravá, abys mohla po těch schodech létat.'' zamračí se na mě, když vejdu do kuchyně. ''Je mi dobře.'' usměji se a usednu ke stolu. Táta ke mně otočí laptop. ''Co říkáš?'' zadívám se na obrazovku, kde se nachází několik obrázku nějakého bytu. Podezřívavě se podívám na otce a zpět na obrazovku. ''Je to krásné, ale o co jde?'' založím si ruce na prsou.

''No řekněme, že by to teoreticky mohl být tvůj nový byt v Anglii..'' zadíval se nevinně do klína. Zatím co já otevřela pusu do tvaru O. Přísahám, kdybych měla zubní protézu, zaručeně by mi teď vypadla.

''To... Nemyslíš vážně.'' zůstávám i nadále překvapená. ''Dostanu už pusu nebo na mě budeš jen zírat?'' bouchne pěstí o stůl. Zvednu se a přejdu k němu, pevně ho obejmu a směji se. ''Děkuju, děkuju, děkuju.'' políbím ho na tvář. Nadšením se celá třesu. ''Tvé nohy se den ode dne lepší. S Beccou jsme si řekli, když ne teď, tak kdy? Slíbíš mi ale jednu věc mladá dámo.'' vztyčí ukazováček.

''Slíbím ti cokoliv na světě.''

''Budeš cvičit, nebudeš se přemáhat... A budeš za náma jezdit.'' povzdechne si smutně a oči se mu zalesknou. ''Ale néé.'' zasměju se a jdu ho znovu obejmout. ''Dospěla si moc rychle.'' uchechtne se.

''Slibuju, že to nebudu přehánět. A že budu jezdit!'' směji se dál. Je to citlivka. ''Počkat...'' zaseknu se. Po nějaké chvilce stání si musím zase sednout, dobře nevydržím dlouho stát, ale v chůzi už se opravdu zlepšuji. ''Kdo bude hlídat Hazel?'' smích mě přejde.

''Víš Kay...'' táta začne být až přespříliš vážný. ''V Anglii žije tvoje teta Barbara...'' hlesne tiše. Vykulím oči. Proč mi nikdy nebylo zmíněno něco o tom, že mám tetu? Zůstanu zaskočená a brada mi opět klesne. ''Chtěli jsme ti o ní s maminkou říct,...'' zašeptá provinile. ''Ale...?'' srovnám si momentální zmatek ve své hlavě. ''Vysvětlí ti to sama.'' odvětil. Pouze jsem přikývla. Až přespříliš informací.

''Ráda ti bude Hazel hlídat...'' oznámí už trochu veseleji. Zůstávám zticha a nechávám si to projít hlavou. ''Vůbec ji neznám.'' posoudím po chvíli. ''Je to sestra Tvé matky.'' otec si sundá brýle z očí.

''Hned po příletu do Anglie tě vyzvedne, ukáže ti tvůj byt... Budeš mít šanci ji poznat. Nemusíš se bát.'' uklidňuje mě avšak mě se to nezdá. Nesvěřím svou dceru někomu, koho jsem v životě neviděla.

''Nech si to projít hlavou Kaylee.'' věnuje mi zoufalý pohled, kterým mi jasně říká, že udělal vše co bylo v jeho silách. ''Dobře. Ještě jednou děkuji.'' usměji se. Uvidíme, co je teta Barbara zač.

''Odlétáš příští víkend...'' tiše přikývnu, ale uvnitř umírám radostí. Anglie, možnost začít znovu. Potulně se usměji a kousnu se do rtu.

Při cestě do pokoje se dívám na své nohy a svou chůzi. Je to výrazně lepší, avšak při příliš rychlé chůzi se hodně unavím, popřípadě ztratím veškerou rovnováhu. Mezitím, co jsem si povídala s tátou, z mého pokoje se stal doslova dětský koutek. Noah se chumlal v mých polštářích, a Rita si hrála s Hazel.

Usměji se a sednu si k nim. Noah mě nemotorně obejme a vtiskne mi pusu na tvář. ''Ah děkuji pane.'' pohladím ho po tváři. Upne na mě své velké hnědé oči a usměje se. ''Ani nevíte jak mi budete chybět.'' přitisknu si k sobě i Ritu i Noaha. Ten je ale ze všeho asi stejně chytrý jako já z matematiky.

''Kdy odlétáš?'' povzdechne si Rita. ''Příští víkend.'' nemůžu schovat ten radostný úsměv, ale zároveň mě mrzí, že budu muset opustit mé dvě zlatíčka. ''Máme ještě týden, tak si ho užijeme.'' spiklenecky se podívám na Ritu. Vykouzlí malý úsměšek, ale hned je zase bez výrazu.

Najednou mi v obličeji přistál polštář, s otevřenou pusou jsem se podívala na Noaha, který se zákeřně usmíval. Stáhnu si ho k sobě na klín a začnu ho lechtat. Začne se hlasitě smát a máchat bezmocně rukama.

Všichni utichneme, když začne vyzvánět můj mobil... Rita mi ho podá a její výraz vypadá obzvláště překvapený. Bojím se podívat se na jméno volajícího.

''Harry.'' zašeptám a podívám se na Ritu. ''Zvedni to!'' vykřikne nadšeně. Avšak mě je opět do breku. Proč mi volá? Pokroutím hlavou a telefon vypnu. Zbytečného trápení už mám až až.

************************

Když všechny děti usnou jako zabité, zvednu se z postele a vybloudím na svůj balkon kde se posadím jednu ze židlí. Podívám se na stůl, kde leží krabička cigaret. Co mě nezabije, to mě posílí. Vložím si cigaretu do úst a zapálím ji.

Zadívám se na úplněk vznášející se nad vodou. Tak příští víkend...

Jsem na to připravená? Žít sama s dítětem? Je to dobrý nápad? Napadají mě různé děsivé otázky, na které nejsem z nějakého důvodu schopná odpovědět. Popadnu do ruky svůj mobil a prohlížím si naše fotky s Harrym. Už bylo dost slz, zaženu je pouhým úsměvem.

V prohlížení všech našich fotek mě ale přeruší příchozí hovor. Opět.

Hovor přijmu a telefon přiložím k uchu. ''Kaylee?''

''Harry...''