Leknutím se rychle zvednu do sedu, když v bytě zaslechnu kroky. Naproti mě stojí teta Barbara a dívá se poněkud vyděšeně. Nejdřív nechápu o co jde, až pak mi však padne pohled na Nialla vedle mě, který teď již objímá i mou drobnost a ne jen Hazel. ''Zřejmě jdu nevhod.'' zašeptá a otočí se na odchod. Promnu si oči a začnu protestovat. ''Ne, ne... Je to jen kamarád. Dělal mi tady společnost, dívali jsme se na film a pak...'' nenechá mě domluvit. ''Mně nic vysvětlovat nemusíš zlato.'' zasměje se.
Povzdechnu se a podívám se na ty dvě spící panny. ''No nebudu tady dlouho zdržovat, přišla jsem ti jen dát tohle, včera to poslal tvůj otec.'' uculí se a do rukou mi podá platební kartu. ''Já mám svou kartu.'' pozvednu překvapeně obočí. ''Ne tak plnou jako je tahle.'' mrkne na mě a s těmito slovy a pouhým 'uvidíme se zítra' opět odejde.
''Ach tati.'' pousměji se a položím kartu na stůl. Znovu si lehnu a podívám se na displej telefonu. Páni to už je šest večer? A Hazel neplakala?
''Zlatíčko, půjdeme se napapat.'' zašeptám a začínám si ji zvedat do náruče, avšak Niall něco zamumlá. ''Promiň, cože?'' opět zamumlá tak, že mu není rozumět. ''Cože?'' zeptám se nechápavě znovu. ''Už jedla!'' zvedne hlavu a protočí rozespalýma očima. ''Moment...'' zděsím se, cože?
''Když jsi spala, začala fňukat, tak jsem ji nakrmil. Snad ne nějakým savem.'' odvětí naprosto v klidu. Avšak mě vyděsí ještě víc. ''Savem?!'' vyjeknu a nedojde mi, že malá stále spí. Niall se plácne přes čelo. ''Kay dal jsem jí to hnusný ochucený mlíko, nejsem idiot.'' posadí se a promne si oči.
''Děkuju, a není hnusné, vlastně je celkem dobré.'' zamračím se, jeho pohled ale mluví za vše. ''Dobře, je vážně hnusné.'' oba se zasmějeme, je na nás opravdu až moc poznat, že jsme se zrovna vzbudili.
''Už budu muset jet, nebo po mě kluci vyhlásí pátrání.'' ukáže mi jeho mobil kde bliká spousta zpráv a zmeškaných hovorů. ''Pokud to už neudělali.'' uchechtnu se a vyprovodím ho ke dveřím. ''Jo a Kay...'' zastaví mě ještě když už mu zavírám před obličejem.. ''Harrymu jsem nic neřekl.'' jemně se usměje a já si oddechnu. ''Děkuju moc,.' zamávám mu a on s přikývnutím odejde.
S úlevným pocitem, že malá už jedla si ji sebou odnesu do ložnice, kde obě opět usneme. Musím se přiznat, že londýnské deštivé počasí, dokáže být vážně unavující jen od pohledu z okna. (a to je sakra pravda, 60% času ze 14 dní v Londýně jsem prospala, protože to počasí mi dávalo vážně zabrat.)
*********************
Niallovy návštěvy se staly poněkud každodenní tradicí. Uběhly dva týdny od mého přestěhování se do Londýna. Avšak jsem neměla možnost ukázat to krásné město i Hazel, protože většinu času opravdu silně pršelo. V tomhle ohledu mi chybí Californie. Pršelo tam opravdu málo kdy, většinu času bylo občas až nesnesitelné horko...
Po probuzení do dalšího deštivého dne si přečtu esemes od Nialla, že se moc omlouvá, ale že dnes nedorazí. Popravdě mi to moc nevadí, ráda budu zase den sama jen s mou dcerou, navíc... Byt už potřebuje uklidit. Další z nevýhod obnášející život na vlastních nohou, nikdo nebude uklízet za vás.
Povzdechnu si a vstanu z postele. Jako každé ráno mířím přímo do kuchyně, kde připravím Hazel snídani a sobě opravdu silnou kávu, myslím, že ji budu potřebovat. A jako každé ráno, přesně v půl sedmé začne Hazel plakat. Vlastně bych s klidem mohla říct, že si nemusím kupovat ani budík. Porodila jsem si vlastní a zadarmo.
Rozespale se pro ni vrátím do ložnice, při cestě nazpět do kuchyně s ní malinko houpu aby přestala tak plakat. Avšak to vůbec nepomáhá. Posadím si ji do sedačky a modlím se, aby už přestala, začíná mě bolet hlava.
Přiložím jí flašku k puse, ona však dudlík flašky vytlačí z pusy a začne křičet naplno. ''Co se děje.'' zašeptám zoufale a vezmu si ji opět do náruče. Druhý pokus o nakrmení také selže. ''Hazel, no tak...'' v koncích ji posadím zpět do sedačky a chytím se za hlavu.
V tom mi něco dojde. Rychle přejdu k ní a položím jí ústa na čelo a poté následně ruku. Celá úplně hoří. ''Bože.'' zděsím se. Okamžitě ji odnesu do koupelny a vysvléknu do naha. Popadnu do rukou dva ručníky a namočím je v chladné vodě, následně do nich Hazel zabalím. Na to jak drobná je, dokáže křičet opravdu jako siréna.
Čím déle ji však držím zabalenou ve studeném, tím méně pláče až se nakonec naprosto unaví a začne mi usínat v náručí, správný čas na to ji nakrmit a nechat usnout. Přiložím jí flašku k pusince , stále držíc ji ve studeném zábalu. Začne ospale pít a mně se uleví. Díky bohu.
Při posledních doušcích už usne úplně, a tak zbytek nedopitého mléka odložím na kuchyňskou linku a nesu ji zpět do postele. Nejdříve z ní ale sundám studené zábaly, a obleču ji do teplých dupaček. Sáhnu ji na čelo a zádíčka, teplota rozhodně klesla... Díky bohu.
''Holka, ty mi dáváš zabrat, víš to?'' zašeptám a políbím ji na tvář. V tom se bytem roznese klepání na dveře. Pozvednu obočí, kdo to může být? Teta má přeci klíče a Niall dnes nemůže.
Pomalu dojdu ke dveřím a otevřu je. Srdce mi poskočí z hrudi do krku a dýchání jakoby neexistovalo. Jeho oči se střetnou s těmi mými, mým tělem projede vlna smutku a vzteku zároveň. Prsty se mi začnou třást, a v hlavě jakoby mi náhle explodovalo.
''Kay...'' vydechne mé jméno jakoby se mu značně ulevilo. Při vyslovení mého jména se otřesu celá, zavřu oči a polknu slzy.
''Harry...''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
