Another Girl (TMR fanfiction CZ) ✔

31.

(Editováno)

,,Nemůžu uvěřit, žes to udělala!" vypískne Teresa, když večer dojdeme do našeho malého, setmělého pokoje, a posadíme se na postel. ,,Celej den jsem čekala, až s tebou budu moct mluvit! Tak povídej!"

Chci na ni vrhnout zmatený pohled, vážně hrozně chci - ale nedokážu se přestat usmívat a ona je z toho úplně na větvi, což mě z nějakého důvodu rozesměje.

,,Tak jaký to bylo?" dožaduje se Teresa a nedočkavě v sedě poskakuje na posteli. ,,No? A proč, pro všechno na světě, zrovna v jídelně? To tvůj smysl pro romantiku snad naprosto selhal?"

,,Tereso!" okřiknu ji se smíchem a plácnu ji po ruce, protože teď pro změnu začala tleskat.

 ,,Tak už mluv!"

 ,,O čem mám mluvit?" pokusím se o nevinný pohled a jakmile spatřím její výraz, zase se rozesměju.

 ,,Kupříkladu by mě zajímalo, proč jste ve dvě hodiny deset minut místního času vycházeli společně z koupelny," oznámí mi kamarádka a já vykulím oči.

,,Tesso!" jeknu znovu, tentokrát trochu pohoršeně, a ona na mě povytáhne obočí.

,,Tesso mi teda nikdo kromě tebe v životě neřekl," zavrtí dívka hlavou. ,,A netvař se tak divně, copak si myslíš, že vás nikdo neviděl? Máš štěstí, že jsem to byla já. Což mě přivádí k tomu, že si zasloužím vysvětlení!"

 Protočím očima, slova ze mě ale nakonec vyjdou sama, protože ať už se snažím to jakkoli to popírat, umírám touhou to někomu říct.

 Teresa na mě celou dobu kouká s otevřenou pusou a když domluvím, chvíli na mě jen mrká.

 ,,Tomuhle," řekne a mávne rukou, ,,říkám romantika! Myslíš, že si u Albyho sežene... nějaký... hm, spešl povolení, aby s tebou mohl chodit?"

  Ušklíbnu se a zavrtím hlavou. ,,To dost pochybuju," řeknu. ,,Pokud se Alby probere," promluvím ještě a prudce polknu, abych zaplašila myšlenku na to, že by to možná mohlo být i jinak, ,,tak se  budou řešit jiný věci. Mrtvej rmut, například. Nebo to, proč mi sakra někdo mluví v hlavě."

Teresa se zachmuří a přikývne. ,,Co se týká toho hlasu v tvojí hlavě, vůbec se mi to nelíbí. ,,Je divný, že dokážu mluvit na Toma, ale ještě divnější je, že na tebe může mluvit někdo, kdo tady ani není."

,,Jo," říkám a nervózně si křupu prsty na rukou. ,,Ale nechci na to teď myslet."

,,Je mi to jasný," zakmitá na mě Teresa obočím. ,,Jsou tu přece o moc hezčí věci, na který můžeš myslet, že?"

Znovu protočím očima a pak se s úsměvem natáhnu na postel. ,,Jo, přesně tak. A mimochodem," dodám ještě a zívnu přitom, ,,kde byli kápové celou druhou půlku dne?"

,,Myslím, že se řešil ten labyrint," odpoví Teresa. ,,Byl tam i Tom. Ale to bych se asi neměla divit - vždycky, když se něco stane, on je u toho."

Jeff ve vedlejším pokoji něco zavolá na Clinta a Alby zakřičí. Trhnu sebou, nejdřív zmatená, pak si ale uvědomím, že křik jde z marodky, kterou od nás dělí jen tenká stěna. Obě s Teresou vstaneme, abychom se zeptali, jestli nepotřebují s něčím pomoct.

Vykoukneme na chodbu. Jeff dojde ke dveřím marodky, zavrtí hlavou a řekne, že máme jít spát - jako by to snad šlo. Pak nám zavře před nosem.

Překvapeně s Teresou zamrkáme, když v tom spatříme Chucka, jak se baví u vchodu do kuchyně s Pánvičkou. Vrací mu nějaké nádobí a Pánvička mizí vevnitř. Chuck se obrací k odchodu, ale to už na něj mávám jako pomatená.

,,Pssst! Chucku, pojď sem," volám na něj a on se na mě zmateně ohlédne. Pak se zatváří, jako by nejradši utekl hodně daleko, ale stejně se šouravým krokem vydá k nám.

,,Kdes byl?" ptám se a prohrabuju mu vlasy. ,,Po večeři jsem tě už nikde neviděla. Ani pusu na dobrou noc nedostanu, jo?"

Teresa protočí očima a chystá se zajít zpátky dovnitř, jenomže jí ve stejný okamžik jako mě dojde, že Chuck... vůbec neodmlouvá. Jenom se dívá do země a neklidně se ošívá.

,,Chucku, co se děje?" ptá se Teresa a vrací se zpátky vedle mě.

,,Chucku?" přidávám se, protože chlapec neustále mlčí. ,,Tak kdes teda byl?"

,,Nesmím to říct," zamumlá a já na něj vrhnu pohled ale no tak.

,,Stalo se něco?" chce vědět Teresa, kterou očividně přemáhá nervozita. Vyměníme si pohledy.

,,Nemám vám to říkat, abyste nevyšilovaly," říká Chuck. ,,O nic nejde."

,,Když o nic nejde, tak to vysyp," trvám na svém.

Chuck se pořád tváří, jako by nejraději utekl. Pak vyhrkne: ,,Byl jsem za Thomasem. Kápové rozhodli, že zůstane přes noc v lochu za to, jak vběhl do labyrintu, tak jsem mu donesl jídlo."

Zamrkám a otevřu pusu, zatímco Teresa si za mnou založí ruce na hrudi. ,,A to nám nikdo neřekl proč?"

,,Abyste nevyšilovaly," zopakuje Chuck. ,,A jestli někdo zjistí, že jsem vám to řekl-"

,,Nezjistí," ujišťuju ho. Otáčím se na Teresu. ,,Není to tak hrozný. Už jsem myslela, že někdo umřel."

,,Jo, někdo asi brzo umře, až zjistím, kdo to sakra nařídil, aby nám to nikdo neřekl," prskne dívka a zmizí zpátky v pokoji. Usměju se na Chucka, který vypadá, jako by právě zradil všechny Placery.

,,Neboj, ona se uklidní. Mlčíme jako hrob. A ty se běž osprchovat."

Chuck se na mě ušklíbne, ale poslušně zamíří do sprch. ,,Dobrou!" volám za ním a pak dovírám dveře.

,,Pitomci," zabručí z postele Teresa. ,,Chovají se, jako bych měla rozmlátit půlku labyrintu, protože Thomase strčili do díry - což si mimochodem zasloužil."

Prsknu smíchy a zachumlám se do peřin. ,,Můžeš za ním ráno zajít, než půjde do labyrintu," nabízím jí.

,,Ani nápad. Ať si trhne," mumlá a já se zase směju, než upadám do spánku.

 Zdá se mi sen. 

Je v něm tma. Převaluju se v posteli, zpocená, vyděšená. Hrudník mi svírá panika. 

 Nadechnu se, na vteřinu se ovládnu a pocítím úlevu. A pak znovu strach. Nervozita. Tma. Slyším v hlavě hlas. ,,Budeš jiná." 

 Nezáleží mi na tom. Nechci být jiná. Bojím se.

 Nasaju vzduch. Přetočím se. A pak padám, ztrácím se ve víru vlastního strachu. 

 ,,Budeš buď našim největším úspěchem, nebo všechno zničíš," ozývá se mi v hlavě. Jsem jako roztočená mince. Úspěch nebo zánik? Úspěch nebo zánik?

Která strana nakonec padne?