Another Girl (TMR fanfiction CZ) ✔

15.

(Editováno)

Newt okamžitě pustí mou ruku, vstane, pro jistotu udělá ještě krok dozadu a vyhrne si rukávy. Neunikne mi, jak si Thomas s Teresou vymění pohledy, během nichž se snaží nevybuchnout smíchy, a protočím očima.

 Alby se vzpamatuje jako první. Přejde k mé posteli a sjede pohledem moje nohy, paže a všechny ty odřeniny na mém obličeji. Zamračí se a já polknu.

 ,,Vypadá hrozně," uzná potom.

 ,,Ne, frase, vypadá ještě hůř," přisadí si Minho.

 ,,Jak milé," odfrknu si.

 ,,Ale očividně," pokračuje nerušeně Alby a sjede Newta obzvlášť nakvašeným pohledem, ,,se až tak hrozně necítí."

 ,,Byl bys radši, kdyby brečela?" ozve se Teresa, protlačí se kolem Thomase do místnosti a usadí se vedle mě na postel. Zakmitá na mě obočím, dost nápadně, a já potlačím touhu ještě jednou protočit očima.

 ,,Jo," prohlásí nabručeně Alby. ,,Byl bych radši, kdyby brečela, protože to, co se nese Placem, popisuje ten včerejší útok jako krvavou lázeň. Pár těch čónů se chystá najít Gallyho a pěkně ho zřídit."

 ,,Jací čóni?" zeptám se, ale nikdo na mou otázku neodpoví. Thomas vyhledá Newtův pohled a ten sklopí oči k zemi. Zamrkám.

 ,,Jak tohle budeme řešit?" zeptá se Minho, který už stačil přejít k druhé straně mé postele, a dloubne mi prstem přímo do modřiny na tváři, jako by se nechumelilo.

 ,,Hej!" jeknu a plesknu ho po ruce. ,,To je opravdová modřina, nehrála jsem si s očními stíny, jasný?"

 Zvedne ruce v sebeobraně a podívá se na Albyho. Ten zavrtí hlavou. ,,Upřímně, já Gallyho taky celkem chápu," pronese a já ztuhnu a zírám na něj jako na ducha. Krve by se ve mně nedořezal . vidím, jak se Newt napne a jeho výraz se změní z provinilého na šokovaný a následně na rozzuřený. Teresa vykulí oči stejně jako já. ,,Vím, že to ode mně není fér," pokračuje hned Alby a podívá se přímo na mě, ,,ale já ti taky pořád nevěřím, bažante. To, co udělal, není správný, ale jeho důvody jsou pochopitelný."

 ,,Utahuješ si z nás?" ozve se Newt a věnuje nám zuřivý pohled, jako bychom všichni byli viníci. Pořád nejsem schopná se hnout, vyvedená z míry Albyho slovy. ,,Skoro ji zabil!" běsní dál Newt. ,,Jestli se vrátí, všichni víme, co ho čeká."

 ,,Nepřeháněl bych to, frase," namírá klidně Alby. ,,Vždyť jí až na pár modřin nic není. Gally jednal, jak jednal, protože chtěl zjistit pravdu."

 ,,Ty ho snad vážně bráníš!" rozkřikne se blonďák a rozhodí rukama. ,,Máš problémy s hlavou?"

 ,,Na koho si sakra vyskakuješ, grinde?!" vrátí mu to nečekaně Alby stejně tak nahlas a pak se chvilku jenom měří pohledy. Nikdo jiný ani nedutá a je to Newt, kdo se nakonec s odfrknutím otočí na patě a zamíří ven z místnosti. Thomas ho následuje.

 ,,Ty," pronese vzápětí Alby, otočí se ke mně a namíří mi prst na obličej. ,,Přestaneš ho oblbovat,. Poslední, co potřebujeme, je Newt s hlavou v oblacích. Jestli zjistím," procedí skrz zuby a ztiší hlas, ,,že jsi jedna z nich a tohle všechno děláš, abys nás rozdělila, najdu si tě a dokončím, co Gally načal."

 Do toho šoku, co cítím, si prorazí své místo i jiná emoce. Ze sekundy na sekundu mnou cloumá vztek. Téměř jako bych slyšela tu varovnou kontrolku, co se mi rozezněla v hlavě, zcela ji však ignoruju.