Another Girl (TMR fanfiction CZ) ✔

5.

(Editováno)

,,Vypadá mírumilovně," pronese někdo a mně proletí hlavou, že ten hlas vůbec neznám. Nejspíš je to jenom sen. Koneckonců, kdo by asi tak mohl být u mě v pokoji, hm? Zavrtím se, mlasknu a zkroutím se do klubíčka.

 ,,To vypadají ve spánku všichni," řekne další hlas, ale tentokrát jsem si celkem jistá, že ho znám. Zamračím se. To vážně ještě spím? Občas takové sny mívám. Třeba když se chvilku nebudu hýbat, propadnu se zase do normálního spánku. Ostatně je neděle, takže ještě pár hodin v posteli nikomu vadit nebude...

 ,,Je celkem pěkná, co?" nadhodí neznámý hlas laškovně. Zní až moc... mladě. Skoro dětsky?

 ,,Hmm," ozve se zabručení z druhé strany.

 Otevřu oči, přesvědčená, že tím ty hlasy umlčím. Očekávám, že tím sen skončí, a očima hledám psací stůl, na který bych měla mít výhled z postele.

 Místo toho zírám do lesa.

  Zalapu po dechu a trhnu sebou tak moc, že se moje postel zhoupne a v další minutě dopadnu na zem. 

 ,,Frase, jsi v pohodě?" Spatřím před sebou zdroj toho dětského hlasu, malého baculatého hocha s kudrnatou hlavou a úsměvem od ucha k uchu. 

 ,,Jo," odpovím lehce zmateně a podívám se na osobu, co stojí za ním. Je to Newt, ruce má založené na hrudi a pátravě mě sleduje. ,,Jo, jsem," zopakuju, teď už jistěji. ,,Díky."

 ,,Nemáš zač. Já jsem Chuck, rád tě poznávám!" usměje se na mě a mě to donutí taky roztáhnou pusu do úsměvu, pravděpodobně do toho největšího, jaký jsem ze sebe za tu dobu, co jsem tady, dostala. 

 ,,Potěšení je na mé straně. Jsem Laura," potřepu mu rukou a on se otočí na Newta.

 ,,Je hodná," konstatuje k němu.

 ,,Musíme jít," reaguje na to Newt. ,,Vezmi ji na snídani a pak ji odveď hned na sezení kápů. Alby chce vědět, co všechno si pamatuje." 

 Snažím se zachytit Newtův pohled, ale zdá se, že on se tomu mému záměrně vyhýbá. Zamračím se... pak mi docvakne, co jeho slova znamenají. Rozbuší se mi srdce, když si vzpomenu, co všechno se včera stalo. Kde vlastně jsem. 

 ,,Já... ehm." Odkašlu si a rozhlédnu se kolem, zoufale hledám něco, čím bych si získala víc času, než budu muset čelit Albyho otázkám. ,,Potřebovala bych sprchu."

 ,,Později," odpoví Newt bez jakékoli emoce. ,,Chucku, sezení začíná za dvacet minut. Pospěšte si."

 Zírám za ním, zatímco odchází, aniž by se jedinkrát otočil. Pak svůj tázavý pohled upřu na Chucka. ,,Je naštvaný," vysvětlí mi, ale dál to nerozvádí.

 Podává mi pár bot, obyčejných tmavých tenisek, a já si všimnu, že je to přesně moje číslo. Poděkuju mu a on se uculí. Je roztomilý. V duchu si pogratuluju k tomu, že na místě, kde je přes šedesát kluků, se rozplývám nad tím nejmladším, a zeptám se ho, jestli nemá nějakou gumičku.

 ,,Nemám, ale můžeme se zkusit zeptat Teresy. Půjdeme už?" 

 Přikývnu a on se ještě ohlédne, jestli ho skutečně následuju, když vykročí směrem k domu. ,,Hele, neměl bych to dělat," říká mi potichu, ,,ale pár věcí ti povím. Říká se tady tomu-" prstem ukáže na celé prostranství ,,-Plac. My jsme Placeři. Kdyby tě klec přivezla před měsícem, probíhalo by to takhle - první den by tě tu Alby nebo Newt provedli, další dny by ses pak střídala u různých prací, aby zjistili, co ti jde nejvíc. Máme tu porcovače, kuchtíky, stavitele, zemědělce, měďochy a taky... ehm, běžce. Na ty se ale nezkouší." Skousne si ret, jako by mi právě řekl příliš.