Another Girl (TMR fanfiction CZ) ✔

6.

(Editováno)

Schůzka se koná uprostřed lesa. Doslova.

 Stojí tam něco jako malá chaloupka a když se nechápavě podívám na Thomase, vysvětlí mi, že je to místnost pro běžce. Neptám se, na co běžci potřebují svou vlastní budovu a proč je zašitá před zraky všech ostatních, mnohem víc mě totiž znepokojí, že teď budu zašitá před zraky všech ostatních i já, vydána na milost a nemilost Albymu, který, upřímně, figuroval minimálně ve třech mých dnešních nočních můrách, třebaže jsem s ním mluvila jen jednou a velice krátce.

Vejdeme dovnitř a já jako první postřehnu něco velkého a zakrytého prostěradlem, odloženého v rohu. Pak přejedu očima asi deset kluků všude okolo. Jedním z nich je i Newt a když se na něj podívám, uhne mi pohledem. A to má být jako co? 

,,Dobře," pronese Alby a zavře za námi dveře. Otřesu se, ale zakryju to tím, že přešlápnu. ,,Takže teď jsme všichni." Neunikne mi, jak jsme se automaticky všichni postavili do kruhu. Přemáhám chuť otočit se a utéct nebo přeběhnout naproti do kruhu za Newtem a chytit ho za ruku, což je mimochodem pud, který tak úplně nechápu a stydím se za něj. Podívám se tedy na Thomase vedle sebe a on mi věnuje povzbudivý úsměv. Z druhé strany vedle mě stojí Pánvička.       

,,Pro všechny, co to ještě nevědí - ačkoli pochybuju, že se tady někdo takovej ještě najde - tohohle zelenáče včera přivezla klec. Její jméno je Laura."

Místností se nese šuškání a já polknu, přemáhajíc tu touhu utéct. ,,Lauro, tohle je Gally, kápo stavitelů," ukáže na hrozivého kluka s podivným obočím, který byl jedním z těch, co na mě na snídani nepokrytě zírali. ,,Tady je Newt, můj zástupce." Podívám se jeho směrem a na okamžik se tak setkáme pohledem. ,,Jeff, kápo měďochů..." Pokračuje tak dál, dokud nedojde k Thomasovi.

,,Thomas, ehm. Vlastně si nejsem jistý, kdo Thomas vlastně je. Je to běžec, ale jeho kápem je Minho," ukáže na dalšího hocha, zřejmě na Asiata, který mi zamává. Okamžitě mi je sympatický, dost možná proto, že se na rozdíl od ostatních netváří, jako by tohle byl něčím (můj) pohřeb.

,,Teď už bychom měli přejít k věci. Upozorňuju vás, že tohle jednání je přísně tajný a jestli se to dostane ven, budou z toho problémy." Alby se podívá přímo na mě, jako by mě chtěl varovat. Zase polknu. ,,Jde o tohle - to, že tady Laura vůbec je, je už samo o sobě podezřelé. Všichni víte, jakej vzkaz nám dovezla Teresa. Co je ale horší, ona sama přiznala... že si vzpomíná."

Všechny oči se upřou na mě a ozve se mnohem víc mumlání než předtím. Malinko couvnu, protože se mi zamotá hlava. Opět hledám oporu u Newta, ale ten sleduje pohledem Albyho, a tak mi nezbývá než se narovnat a pokusit se alespoň vypadat sebejistě.

,,To je v pohodě," promluví ke mně Thomas a jenom to mě ve skutečnosti zastaví, abych nevyběhla ven z místnosti.

,,Ticho!" Albyho hlas zahřmí okolím a okamžitě je tak klid. ,,Tuhle situaci budeme řešit následovně. Mám tady Gallyho recepturu, kterou jí dám vypít - měla by po tom ztratit zábrany. Pokud ji tohle nedonutí nám říct pravdu, tak ji zavřeme do díry, dokud si to nerozmyslí."

,,Cože?" zvolá Thomas a mně se znovu mírně zatočí hlava. Ztratit zábrany?! Doopravdy, co je s těmahle lidma špatně? A mohl by mi sakra už někdo vysvětlit, co je to zatraceně díra?

Kluci se překřikují jeden přes druhého, dokud Alby zase nezařve. Pak se podívá přímo na mě. ,,Pojď sem, Lauro."

Hodím zoufalý pohled směrem k Newtovi. Nevím, proč doufám, že tohle nějak zastaví - ale on se teď pro změnu dívá do země.