Another Girl (TMR fanfiction CZ) ✔

28.

(Editováno)

,,Přísahám bohu, že mi právě někdo promluvil uvnitř hlavy," vyhrknu na Thomase, když se mi konečně podaří ho najít u houpacích sítí. Je sám a teď na mě překvapeně kulí oči - ne nechápavě nebo zmateně, jen překvapeně - a to mě samotnou taky překvapí.

Trvalo mi pár minut, než jsem se vzpamatovala, a potom jsem se dalších pár minut přesvědčovala, že se mi to nezdálo - následně jsem dospěla k rozhodnutí, že to nesmím nechat jenom tak, vyškrábala jsem se na nohy a zamířila na Plac. Šla jsemprvně za Newtem, protože jsem pochopitelně zvyklá první se o všem radit s ním - ale pak mi došlo, že on je ta poslední osoba, o kterou právě teď stojím. Náhle mi jakékoli myšlenky na to, že se mezi námi nic nezmění, připadaly naprosto nemožné.

Tak jsem se vydala hledat Teresu a Thomase, a jelikož jsem chlapce zahlédla jako první, stojím teď před ním a koušu se do rtu.

 ,,Bylo to..." snažím se mu to objasnit a koušu se přitom do rtu, ,,...bylo to, jako by tam prostě... byla. A hned na to byla pryč."

,,Žena?" ověřuje si Thomas a nervózně si prohrabuje krátké vlasy.

,,Jo," přitakávám.

Thomas přešlápne z nohy na nohu. ,,Nemohla to být Teresa?" vypadne z něj potom a nejistě se na mě podívá.

,,Ne," odpovídám okamžitě. ,,To určitě ne... počkat, cože?"

Thomas se nervózně zhoupne na patách. ,,Občas..." začne a ztlumí hlas do šepotu. ,,...občas se mnou mluví v mojí hlavě."

Obočí mi vyletí vzhůru a já na něj šokovaně mrkám. ,,Cože?"  zopakuju vyjeveně.

Thomas se zatváří, jako by byl stokrát radši někde jinde, zachmuří se a pohledem hypnotizuje zem. ,,Nejsme si jistí, jak to funguje. Jí to jde, ale nedokážu jí odpovídat. Zatím. Snažím se o to, ale-"

,,To jako, že jste telepati?" vykulím oči a koukám na něj jako na zjevení.

,,Říkáš to, jako bychom byli nějaký příšery," ušklíbne se běžec.

,,Proč jste to nikomu neřekli?" vydechnu a zamotá se mi hlava, tak na chvíli zavřu oči.

 Telepati. To tomu fakt dává korunu.

,,Ale řekli," krčí chlapec rameny. ,,Kápové to vědí. Ale upřímně, co s tím jako máme dělat? Je to totálně k ničemu, pokud mi Teresa teda nezpívá v hlavě ukolíbavky na dobrou noc." Další úšklebek.

,,Ale v mojí hlavě nemluvila Teresa," namítám. ,,Byla to nějaká... žena.  Určitě ji neznám, tím jsem si jistá."

Thomas na mě dál upírá znepokojený pohled a já se neklidně ošiju. ,,Měli bychom to říct kápům," zhodnotí to potom, bere mě za ruku a táhne mě k domku běžců. Cestou narazíme na Chucka.

,,Hele!" zvolá, protože ho málem povalíme. ,,Umýval jsem za tebe okna, nádhero!" volá za mnou.

,,Máš to u mě!" řvu zpátky, umývání oken je ale to poslední, co mě trápí.

Thomas otevře dveře do domku běžců a musí mě přidržet, protože zakopnu o práh. Zvednu zrak a zjistím, že se uvnitř nachází Newt, Minho a jeden další běžec, kterého neznám jménem. Sklánějí se nad něčím velkým na stole a jakmile k nám zvednou pohledy, Minho okamžitě chytá za sebe pro nějaké prostěradlo a přehazuje ho přes objekt, který zřejmě sledovali.

Není ale dost rychlý a já tu věc zvládnu identifikovat jako zmenšený prototyp labyrintu.

,,Ty debilní frasáku!" utrhne se Minho okamžitě na Thomase. ,,Nechceš sem pozvat ještě někoho, aby si to tu prohlídnul?!"