Another Girl (TMR fanfiction CZ) ✔

3.

(Editováno)

Nevěřila bych, jak můžou ta tři slova změnit situaci. Newt na mě vykulí oči a všichni sborově zalapou po dechu. Vytáhnu na ně obočí. ,,Co jako?" nechápu a přeskakuju pohledem z jednoho na druhého.

 ,,Vzpomínáš si?" zeptá se Thomas a udělá krok k nám. Newt pořád svírá mou paži a pátravě mě sleduje. 

 ,,Neměla bych?" řeknu opatrně a pohledem se zastavím na Newtových tmavě hnědých očích. Potřese hlavou. ,,Ne, neměla bys," zašeptá a pořád se na mě dívá, jako by něčemu nemohl uvěřit. 

 ,,Já... hele, nemůžu prostě odejít? Jestli je tohle nějakej hloupej vtípek, nemám zájem. A jestli chcete, nikomu nic nepovím. Jenom mě nechte jít."

 Tři sekundy je ticho, dokud se všichni nerozesmějí. ,,Frase, my nemůžeme odejít," prohlásí Alby najednou a mě dojde, že on se nesmál ani trochu. ,,Myslíš, že tohle je vtip? Řekni, co víš, nebo strávíš dnešní noc v díře."

 ,,Kdeže?" vyhrknu a obočí mi opět vyletí vzhůru.

 ,,Alby," začne Newt a něco v jeho hlase zní varovně. ,,Je zelenáč jako každej jinej. Vsadím se, že je jenom zmatená. Potřebuje se najíst a vyspat.

 ,,Prokristapána, vždyť ona sama právě řekla, že něco ví! Jako první ji musíme vzít mezi ostatní kápy a donutit ji, aby s náma mluvila."

 ,,Ne," zareaguje Newt. ,,Za tohle mě klidně potrestej, ale první ze všeho se postaráme o ni, až potom můžeme začít něco řešit. Jestli něco ví, bude to vědět i zítra."

 Jsem mu za to nesmírně vděčná, protože mi z tohohle všeho třeští hlava a Albyho pohled a otázky už bych dnes nesnesla. Teoreticky i prakticky vzato, já bych měla být ta, která se ptá.

 ,,Varuju tě, čóne. Drž se pravidel," procedí Alby skrz zuby.

 ,,Alby," vloží se do toho Thomas. ,,Souhlasím s Newtem. Zítra je přece taky den, ne?"

 Co na to Alby řekl už neslyším, protože mě Newt strká k žebříku dolů.

 ,,Pojďme se najíst. Všechno ti povím." Newt mě popadne za ruku a vleče mě směrem k jedinému domu, co je okolo k vidění. ,,Tam máme všechno - sprchy, kuchyni, jídelnu, pár lidí tam i spí. Jak sis asi všimla, zatím jsme to ještě neprobírali, ale řekl bych, že tě dáme do pokoje s Teresou."

 ,,Newte," řeknu a donutím ho zastavit. ,,Přestaň se tomu už vyhýbat. Proč jsem tady? Co se děje?"

 Povzdechne si. ,,Dobře," řekne potom. ,,Tak zaprvé - musím tě varovat. Nevím bude pravděpodobně odpověď na většinu otázek, co mi položíš."

 Rozvážně kývnu a rozhlédnu se kolem. ,,Tak proč jsme teda tady?"

 Newtovu tvář protne úšklebek. ,,Nevíme," řekne. ,,Prostě nás sem dovezla klec, stejně jako tebe, až na to, že nikdo z nás nemá vzpomínky." Podívá se na mě, jestli mu rozumím. ,,Jakože vůbec," upřesní to. ,,Nevíme víc než svoje jméno."

 ,,Aha," vyhrknu. Párkrát otevřu a zase zavřu pusu. ,,Aha," řeknu znovu jenom.

 ,,Ještě donedávna platilo, že se každej měsíc objevil novej zelenáč a co týden zásoby jídla a ostatních věcí. Ale před několika dny se objevil Thomas a krátce po něm Teresa. Od té doby to jde všechno z kopce," ušklíbne se a za monologu se dá opět do chůze. ,,Jak ti jistě došlo, Teresa byla první holka, co se tu kdy objevila. V ruce měla vzkaz, že je poslední. Pak se klec nespustila dolů. Mysleli jsme, že už nahoru nepošlou vůbec nic, ať už to dělá kdokoliv... ale teď jsi tady ty."

 Zamrkám a břicho se mi sevře neblahou předtuchou. ,,Vy netušíte, proč jste tady nebo kdo vás poslal?"

 ,,Přesně tak, zelenáči. Jak jsem řekl, nikdo z nás si nepamatuje víc než svoje jméno. Což mě opět přivádí k tomu, že ty bys taky měla houby vědět."

 ,,Och bože," vyjede mi ze rtů. ,,Tohle je špatný."

 ,,To je," souhlasí zachmuřeně Newt. ,,Koukni, nejdřív se najíme, než pokročíme ke zbytku."

 ,,Ke zbytku?" vyjeknu a zmocní se mě hrůza. ,,Je toho víc?!"

 ,,Lauro, lásko, je toho mnohem, mnohem víc," ušklíbne se nevesele a pak už mě vede dovnitř do domu. Zahne za jeden roh a pak se ocitneme v něčem, co vypadá jako pokus o jídelnu. Stojí tam pár lavic a stolů, Newt mě posadí k jednomu z nich a sám dojde až na konec místnosti, kde nakoukne do okýnka ve zdi. ,,Pánvičko? Byl bys tak hodnej..." ztiší hlas tak moc, že ho neslyším.  Místo toho si chytím koneček vlasů mezi prsty. Sahají mi sotva po ramena, přitom bych přísahala, že dřív bývaly delší. Jejich barva je ale pořád tak světlá, jak si pamatuju. 

 Přistane přede mnou talíř a když zvednu oči, uvidím dalšího hocha s tmavou pletí, jak se na mě kření. ,,Zdravíčko, zelenáči!" zakmitá na mě obočím.

 Newt se sveze na lavičku naproti mě. ,,Dej si pohov, Pánvičko. Jsem si jistej, že kolem ní budou úplně stejný pravidla jako kolem Teresy."

 ,,Jaký?" zeptáme se s Pánvičkou zároveň a pak se na sebe slabě usmějeme.

 Newt nás probodne varovným pohledem. ,,Držet si odstup, pro začátek."

 ,,Proč?" řekneme s Pánvičkou zase zároveň a tentokrát už se tomu zachechtáme.

 ,,Protože," řekne Newt a kmitá mezi námi pohledem, ,,vážně nepotřebujeme, aby někdo otěhotněl."

 Zrudnu, ale zároveň mám co dělat, abych se nezačala smát. ,,Tak promiň, Pánvičko," prohlásím k hochovi vedle sebe, ,,ale nesmíme se na sebe ani podívat, abych náhodou nepřišla do jiného stavu."

 ,,Lauro," řekne Newt a sjede mě nesouhlasným pohledem.

 ,,Kámo, tahle holka se mi líbí," prohlásí Pánvička. ,,Ale neboj, nechám vás najíst bez toho, aby došlo k neplánovanému oplodnění." Mrkne na mě a zatímco opět rudnu, podívá se taky na Newta. ,,A dávej bacha čóne, nějak ti totiž uniká, že jsi taky kluk."

 Zmizí zpátky v kuchyni a já ještě slyším, jak volá: ,,Dobrou chuť!"

 ,,Humor je tady na vysoké úrovni, jak vidíš," podotkne Newt, který se za Pánvičkou kouká napůl nabručeně, napůl pobaveně. 

 Skloním hlavu k talíři a přejedu pohledem brambory a steak. Newt se na mě usměje. ,,Do toho," pobídne mě.

 ,,Ty nebudeš jíst?" zeptám se, ale přitom už krájím brambor - hlad se ve mně probere tak prudce, že se divím, jak jsem do teď vůbec mohla fungovat.

 ,,Už jsem jedl," vysvětlí.

 ,,Hmm," mumlám s plnou pusou a pak pokračuju: ,,Co je za tou zdí?" 

 Ztuhne. ,,Za jakou zdí?"

 Upřu na něj pohled typu nehraj-si-na-hlupáka a on si povzdechne. ,,Labyrint," odpoví.

 Zakuckám se steakem, až mi vyhrknou slzy. ,,Cože?"

 Teď se smutně usměje. ,,Pořád to nechápeš, viď, zelenáči? Tohle místo není fór. Jsme tady uvěznění."