Platonic love - CZ

30.

Kluci museli hned ráno na zkoušku nástrojů, tak jsem se rozhodla trošku prozkoumat New York, když dnes zase odjíždíme jinam, přesněji do Pensylvánie. Docela mě mrzí, že si to tady ani pořádně neužijí. 

Vzhledem k tomu jaké bylo vedro, zašla jsem si hned do Starbucks pro mango, láska. Vlastně je to jediná přeslazená věc, kterou preferuji i před tátou. 

"Co si budete přát?" Zeptal se černovlasý kluk, který se na mě ani nepodíval. 

"Jeden mangovomarakujový míchaný nápoj, prosím." Začala jsem si z batůžku vytahovat peněženku. 

"Co prosím?" Už se na mě koukal. Asi ještě potřebuje zapojit sluch nebo co.

"Jeden mangovomarakujový míchaný nápoj." Zopakovala jsem a chystala si peníze na dlani. 

"Boží." Rozradoval se ten kluk. 

"Cože?" Zamračila jsem se na něj nechápavě. 

"Roztomilý přízvuk. Britka?" Ach jasně.

"Jo." Takže k upoutání znuděného kluka ve Starbucks v New Yorku, stačí mít britský přízvuk. 

"Chceš tam jméno?" Pousmál se. 

"Hope." Řekla jsem radši, zasmál se. 

"To je tak neuvěřitelný zvuk!" Rozjásal se a začal míchat nápoj a drtit led. 

"Nikdy si neslyšel nikoho mluvit britskou angličtinou, nebo co?" Zamumlala jsem si pro sebe, už jsem chtěla vypadnout. 

"Slyšel, ale tvůj je takový nakažlivý." Usmál se. Na to jsem se musela usmát také. "Tady jeden drink pro nadějnou dívku z Anglie." Podal mi můj nápoj. Hah no jasně Hope - naděje. Ušklíbla jsem se a rozloučila se s tím klukem, co po mě chtěl ještě nějaké primitivní věty.

Seděla jsem naproti Empire State Building a kochala se krásou New York. Koupila jsem si nějaké to oblečení a sošku Sochy Svobody pro tátu. 

Někdo mi zakryl oči. Začala jsem panikařit. Vypálila jsem dozadu pěstí. Ten někdo mě pustil otočila jsem se a viděla jsem vysokého hnědovlasého kluka. 

"Tos teda nemusela." Mnul si rameno a smál se. 

"To je u vás ve zvyku, skákat na neznámé lidi." Sama jsem odskočila od lavičky, kde jsem ještě před chvílí seděla. 

"Ale já tě znám." Usmál se. Hrklo ve mě. Kdo to může být?

"Ale já tebe ne a teď pokud mě omluvíte, půjdu do svého nedalekého bytu." Zalhala jsem a vykročila. Ten člověk se objevil u mě. "Nebo si to snad chceš vyřídit s mojí pěstí?" Zeptala jsem se a vrzala naštváním a strachem zuby. 

"No já bych jen chtěl vidět ten byt, ono bydlet v New Yorku na jeden den, musí být zajímavý." Zarazila jsem se. Co ten divný hluboký hlas říkal, jak to ví?  Ten někdo se rozesmál v tu chvíli, kdy jsem chtěla začít zdrhat. "Nezdrhej, hotel je támhle." 

"Tristane! Asi tě zabiju!" Dala jsem mu pěstí do ramene a naoko uraženě šla k hotelu. 

"No tak Cvrčku." Klusal za mnou. "Já tě jen hledal a chtěl vyzkoušet tuhle věcičku z maskérny." Zasmál se a ukázala na paruku, která vypadala na můj vkus až moc reálně. "Navíc tě chtěl hledat už i James." Mrkl na mě a já měla, co dělat, abych se nezačala culit. Místo toho jsem protočila očima. "Jo mohla bys prosím tě počkat v hale?" Přikývla jsem a došla do haly. 

Stál tam James s kyticí. Když mě viděl usmál se. Nechápavě jsem se na něj koukla. 

"Tys něco řekl klukům?"