Platonic love - CZ

23.

Seděla jsem úplně na kraji u gauče, kde seděli kluci, popořadě - Tris (který se stejně furt díval, jestli jsem na místě), Brad, Con  (který hlídal Jamese vedle sebe). Brad se z nás měl nejlíp, vybral svůj oblíbený film, nikoho nehlídal a hlídaný taky nebyl. 

"Ehm." Podložila jsem si hlavu rukou. "Neměli by jste už jít připravovat večerní koncert?" Zeptala jsem se. 21 Jump Street mám hodně ráda, ale ne pod dozorem. Navíc díky tomu, že na mě Tris kouká, nemůžu ani na chvilku obdivovat Channinga Tatuma - by the way - konec fangirlingu. 

"Né. Je teprve 13:29, máme fůru času." Řekl Con. "Navíc tenhle pokoj se mi líbí, mohl bych tady trávit víc času než odjedeme do Marylandu." Usmál se na mě sladce a pak hned na Jamese. Věděla jsem co tím naznačuje. A to bylo to, že já i James jsem pod plným střežením. Takže se asi nikdy nedozvím, co se vlastně mezi námi děje. 

"Kluci?" Uslyšeli jsme za dveřmi tlumené zvuky. Tris se zvedl a šel otevřít.

"Hm?" 

"V osm je koncert, běžte na zvukovou zkoušku a Charlie?" Odpověděl mu Joe.

"Joo?" Zeptala jsem se.

"Poprosil bych tě, jestli by si nám zase nemohla donášet pití na jeviště." Přikývla jsem a usmála se. "Díky." 

Poté co se kluci připravili a odešli a já měla pár hodin času, než budu sloužit jako catering, rozhodla jsem se tedy jít do nákupáku. Konečně. 

Nasadila jsem si sluchátka, protože jsem si stejně neměla s kým povídat a podle směrovek a cesty, kterou jsem si předem vyhledala na internetu, jsem šla hledat centrum. 

Nakonec jsem si vybrala celkem dobře. Nějaké ty skinny jeans, volná tílka s průramky a dvoje nové šaty. Když jsem se ale koukla na čas, můj úsměv byl ta tam. Vyběhla jsem jak střelená ze skleněných dveří nákupního střediska a s taškama v rukách si to uháněla k hotelu. Zrovna když jsem probíhala kolem jednoho fitka, narazila jsem do někoho povědomého. 

"Jé ahoj." Usmál se na mě. 

"A-ahoj, co ty tu?" Zeptala jsem se rychle a nechtěla se zdržovat. 

"Mám tady rodinu. Jaká to náhoda, tě tady potkat." Usmíval se ještě víc a jeho americký přízvuk mi už šel na nervy, protože jsem vůbec, ale vůbec nestíhala. 

"To teda jo." Nervózně jsem poklepávala nohou a on si urovnával své blonďaté až skoro žluté vlasy. 

"Hele jestli si se mnou nechceš povídat, řekni to rovnou." 

"Co? Né to jako né, ale já tak trošku nestíhám a mám to ještě několik kilometrů a správně bych běhat neměla." 

"Tak to tě svezu, kousek tady mám auto." Normálně k cizím do auta nelezu, ale teď bych nasedla i na práškovací letadlo.   Došli jsme k černému Land Roveru a já měla teď v gatích. Obrazně ano? On si asi mého výrazu všiml. "Nejsem z gangu, neboj." Zasmál se. "Jen si připadám bezpečněji, když vím, že se lidi bojí mýho auta jen dotknout." Zasmála jsem se tentokrát i já. 

"Tady to je." Ukázala jsem kousek od hotelu na parkoviště. "Děkuju strašně moc." Usmála jsem se a vystupovala z vysoké sedačky. 

"Počkej." Zastavil mě a já si sedla na půl zadku v autě a půl zadku venku. Jo fakt super sedění. Vytáhl papírek a tužku. Podal mi ho a já se na něj koukla.