Platonic love - CZ

14.

"Večeře! Jou  hou jo!" Slyšela jsem kolem mě proběhnout Trise, ale moc pozornosti jsem mu nevěnovala, stále jsem měla hrozně rozbušené srdce. 

Sedla jsem si vedle Brada a koukala se do talíře plného řeckého salátu, ani příbor jsem si nevzala. Teď jsem si začala uvědomovat, že jsem se měla na kluky soustředit už dávno, v době kdy moje kamarádky a spolužačky řešili první lásky a rande a poprvé, já jsem řešila kdy jít běhat, co jíst a jak nejlépe zhubnout. Jo jsem na sebe celkem hrdá za těch 15 kilo, jenže ty jsem shodila za necelý rok a to mi bylo teprv 15 a teď? Jsem v podstatě nezkušená sedmnáctiletá holka a až teď mi došlo, že nevím co mám v situacích...ehm...nazveme to situace "Josh", dělat. Kdybych se aspoň trošku zajímala o to co mají za úmysly a čeho jsou schopní, mohla jsem se naučit nějaké bojové umění. 

"Je ti špatně?" Vytrhlo mě z myšlenek.

"Co?" Zmateně jsem se rozhlídla kolem dokola. Všichni na mě koukali. 

"Seš hrozně bledá a vypadáš znechuceně." Podotkl Tris. "Že jsi to ty, nechám tě vzít si moje krokety, určitě už je ti blbě ze salátů." Krátce se zasmál.

"Né...díky. Já jen prostě nemám hlad ani chuť něco jíst." Odstrčila jsem od sebe pomalu misku a napila se vody.

"Vážně seš v pohodě? Protož-" Snažil se něco říct Brad.

"Víš, že máš sedět támhle s námi? Neruš tyhle hvězdičky u jídla." Uslyšela jsem za sebou pro mě teď ten nejslizčí hlas na celé planětě. 

"Ona ale-" Teď jsem přerušila Brada já. 

"Fajn!" Otočila jsem se k němu. " Ale k tobě nepůjdu!" Zvedla jsem se od stolu a rychlím krokem odcházela z jídelny. Co to sakra zase dělám?  

Jediný co vím o svým rozpoložení je, že musím mít klid na přemýšlení. 

"Možná bych mohl jakože zapnout zvuk na mobilu...né to by bylo děsný, sám bych se pak zabil, do prdele Jamesi musíš něco vymyslet! Tristane asi tě zabiju, že jsi to nechal na mě! Sakra!" Co to?

Otevřela jsem jedno oko a pak druhé, po pokoji chodil James a měl ruce na zátylku a vypadal, že přemýšlí. Když byl otočený zády ke mě, stoupla jsem si na postel a skočila vedle něj. "Baf." 

"Uíííííííííaaa." Nadskočil a zapištěl skoro jak holka, musela jsem se rozesmát. "Fuuuuuuuu, ty vole já se tak hrozně lekl...ježda promiň za toho vola." 

"V pohodě." Smála jsem se dál, je to snad po prvý v životě co jsem se probudila šťastně. Jo a aby toho nebylo málo začala jsem si před ním broukat nějaké části písniček. Před Jamesem. Já už jsem asi vážně v prdelce. "Cos tady tak usilovně promýšlel?" Řekla jsem zase tím veselým tónem až se na mě usmál. 

"Já tě vlastně šel vzbudit, jen jsem nevěděl jak." Ukázal s úsměvem zuby. 

"Měl si mě prostě sebrat peřinu, nebo do mě drbnout. Taťka to dělá běžně, jinak by se asi zbláznil z těch pozdních pondělních příchodů." Strčila jsem do něj jemně pěstí. Co to sakra? Ježiši!  Zapotácel se a zmateně se na mě kouknul a jakoby mě chtěl to šťouchnutí oplatit, ale pak se jen usmál a sebral si nějaké věci z postele. 

"Měl jsem tě vzbudit kvůli tomu, že jdeme do posilky na druhé straně hotelu, tak kd-"

"Jo jasně že půjdu." Řekla jsem dychtivě. Co to se mnou proboha je? Usmál se znova a zmizel v koupelně. Ježiš já fakt nevím co s ním, se mnou je. ON se furt usmívá a já ze sebe dělám totální trapku. Ale happy nálada je prostě happy nálada.

James vypadl z pokoje a tak jsem se rozhodla, že si dám sprchu, abych se cítila dobře, no stejně se pak budu muset zase osprchovat, ale co, sprcha je moje druhý oblíbený místo, hned po posteli. Natáhla jsem si na sebe šedé obepnuté Nike kraťasy, sportovní podprdu a tyrkysové volné tričko s nápisem "Run Run Run". 

Vzala jsem to přes sklad cateringu pro vodu a svačinu. 

Se sluchátky v uších jsem se pohupovala do rytmu hudby a nabírala si ze stolu do pusy jahody a borůvky. Někdo mě chytl za boky a zastavil. Rychle jsem si sluchátka vytrhla z uší a nechala je viset z výstřihu.

"Co to sakra zase děláš Joshi? Jseš tak nadrženej nebo co?" Tohle jsem možná říkat neměla, teď to bude jen horší, říkám, že to s klukama neumím a to ani s nadrženejma, mě by kluk nepodržel ani tašku, nezajímám je. Nebo jsem si to aspoň zatím myslela.

"Jo řekl bych, ale to jsem si uvědomil až jsem tě uviděl v těch krásných šortečkách prdelko. A ani teď to není k zahození, umm." Skousl ret a asi si myslel, že to vypadá neodolatelně, ale já když jsem to uviděla, prostě jsem mu vlepila facku. 

Ech...to byla další chyba, teď mě držel pevně za zápěstí. To ne.  

"Jsi nějaká moc drsná holčičko." Přisál se mi na krk. Ble. 

"Nech toho do prdele. Běž svý choutky uspokojovat jinde!" Na to jak jsem se bála, se divím za tak drsný tón. 

"Ale ale už se vybarvuješ." Naklonil se ke mě a já tím pádem seděla na stole. 

"Dost!" Vykřikla jsem a on se jen usmál a začal si uvolňovat rozepínání u kraťasů. "Hned přístupnější." Šeptla jsem i když jsem to vůbec nechtěla říct. 

"Takže to chceš jo. Já to věděl koťe." Jeho kraťasy spadly na zem a já jsem s úlevou, že má spodní prádlo, vydechla. ¨

Teď je moje chvíle. Sportovní teniskou jsem vykopla nohu a nakopla ho tak kam jsem chtěla. JOOOOO! Zadařilo se, zaskuhral a spadl na zem. Možná to bylo trošku silněji než by bylo zdravé. UPS.

Rychle jsem seskočila a běžela tam kam mě nohy táhly a doufala, že podle Jamesových instrukcí dorazím správně. 

Rozrazila jsem dřevěné dveře s nápisem "GYM" a mířila si to přes celou plochu k boxovacím pytlům. 

"Ahoj?" Slyšela jsem Trise. Určitě se teď všichni koukali na mě. No ono když někdo vidí naštvanou holku se semknutou čelistí a rýsujícím se cucflekem jak Brno, tak se kouká. 

"Nazdar." Ani jsem se na ně neotočila a nakopla kolenem pytel, ke kterému jsem právě došla. Rozhoupal se, což mi dalo šanci zatnout pěsti a zběsile do něj střídavě pěstmi a lokty mlátit. Po vybití zlosti jsem si prostě ze stoje kecla na žíněnku a pak se s nepravidelným vydechováním rozplácnout. 

"Co se stalo?" Zděšeně se ke mě sehnul Con. Já jen zakývala hlavou, že je to jedno a že teď nemám sílu mluvit. 

"Máš totálně rozkrvavěný a odřený klouby na rukou." James vzal do ruk mojí ruku a prohlížel si jí, ani jsem nenamítala, dál jsem tam vzdychavě ležela. 

"Mě by spíš zajímal ten cucflek." Ozval se Tris a mě to donutilo si na krk sáhnout. Zkřivila jsem znechuceně tvář.

"Ten hajzl!" Zaúpěla jsem. 

Jsem tu opět po dvou dnech! HUhu, doufám, že se ta kapitolka líbila :) Je to zase něco trošku jiného no. 

Děkuju vám co si uděláte chvilku na mojí story a hlavně děkuju za vás co mi píšete tak krásné komentáře, prostě mě to vždycky nakopne k tomu, abych zase něco napsala :) Až slzy mi z vás jdou do očí! <3 

Jste úžasné čtenářky moje! 

DwarfDreamy