6.

3.1K 141 18
                                    

„Vstávej Hopinko" Slyšela jsem jemný hlas u mé postele, ale stejně jsem dělala, že spím.

„Hned se zvedni Charlotto!" Tak jo už vstávám, klid jo?!

„Tak se nejmenuju!" Zamžourala jsem očima do těch zelených tátových.

„No tak nezlob."

„Počkej co jsem rozbila?" Otevřela jsem dokořán oči.

„Nic jen nevstáváš, když já chci."

„Stejně nechápu proč mi říkáš Hopinko."

„Protože je to tvoje druhý jméno?"

„Jo ale to je HOPE." Zahučela jsem.

„No jo slečna dospívá a nelíbí se jí zdrobněliny." Najednou ve mně hrklo, vykulila jsem oči a koukla kolem sebe.

„Tati já mám dneska narozeniny!!" Zakřičela jsem. Jsem vážně tak blbá, že jsem skoro zapoměla na mé narozeniny?

„A to ti došlo až teď? Myslíš, že ti budu nosit snídani do postele už napořád?" Zasmál se.

„Jééééé palačinky s nuttelou?" Olízla jsem si rty a zadívala se na podnos s palačinkami, jahodami a džusem.

„Děkuju!" Zakřičela jsem, ale na taťku jsem se nedívala, skenovala jsem to krásné jídlo!

„Není za co, zlatíčko. Pro tebe všechno." Dal podnos na postel a líbnul mě na temeno hlavy.

Hned jak jsem dojedla jsem se odebrala do sprchy a pak hned se namalovala. Vzhledem k tomu, že už bylo celkem teplo, vzala jsem si kytičkovanou pásku na podprdu(víte co myslím, že jo? :'D) a na to volné šedé tílko s vykrojením pod pažema, ale roztrhaných jeanů jsem se jen tak zbavit nechtěla. Vzala jsem si světle modré a ohrnula je do půlky lýtek, sebrala jsem černou converse tašku. Už jen něco s vlasama...na jedné straně jsem udělala copánek a připla ho dozadu pinetkou. Hotovo.

„Tak já jdu-" nedořekla jsem, když jsem procházela kolem taťky.
„Ne! Ještě dárek." Zastavil mě.
„Ještě dárek, tati!" Nadzvedla jsem obočí.
Podal mi ruku a vedl mě někam kde jsem to zatím ještě nestihla prozkoumat. Odemčel bílé dveře a do očí mi udeřila slabounce červená barva pokoje. Nevěděla jsem co to má znamenat, dokud jsem neuviděla žínkovou měkkou podlahu a velký boxovací pytel.
„Tati, tati, tati!!!" Skočila jsem mu kolem krku. Né tohle nejde, nezasloužím si to, vždyť jsem neudělala nic co by za to stálo! "Tohle je moc...vždyť já tě furt otravuju." Shlídla jsem dolů.
"Prosim tě, už jen to že jsi je pro mě něco! A bez otravování bys to nebyla ty, navíc nemám syna, abych ho zasypával takovýma dárkama." Zasmál se trošku smutně.

S úsměvem jsem čuměla na svoje černé slip-onky a čekala na Mich. Myšlenkama jsem byla jinde...lépe řečeno u boxovacího pytle.

"Všechno nejlepší Charlie!" Řekla s úsměvem a nasměrovala ke mě malý balíček.
"Co je to?" S obavou v očích jsem si to od ní vzala.
"Tak se koukni." Šťouchla do mě. Rozbalovala jsem to pomaličku a najednou jsem měla v ruce dlouhý řetízek s přívěskama. Byla tam činka, teniska, Hope, notičky a písmenko M. Zmateně jsem na ní koukla.
"No M jako ta co je nejúžasnější, nejlepší a nejkrásnější." Odvětila hrdě.
"Myslíš Marilyn Monroe?" Dělala jsem, že nevím.
"Ne je to Michelle! Já!" Zahučela na oko uraženě.
"Děkujů!" Objala jsem jí a ona se ušklíbla.

Hodila jsem si školní tašku domů a vzala si místo ní plátěnou tašku, aby se mi tam vešel nákup. Do nákupního košíku jsem naházela popcornové krabičky, pop tarts, bean boozled pro zábavu a nějaké ty krekry, přeslazenou minerálku jsem odmítala vzít, už tak je toho nezdravého až až. Tak to radši nebudeme mluvit o snídani, ano?

Platonic love - CZWhere stories live. Discover now