Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 32.

Kapitán stál na místě jak přikovaný. Měl před sebou Havrana, svého úhlavního nepřítele. Jeho smrtí by vyřešil všechny své problémy. Chystal se zmáčknout spoušť, ale nemohl. Ne? Proč? Kdyby byl před ním kdokoliv jiný, udělal by to. Teď ho držely zpátky city - nebyl to pouze Havran, byl to hlavně Eren. Jeho milovaný, který po kousíčkách sesbíral střípky jeho srdce a dal jej dohromady, aby jej následně opět roztříštil.

Muž před ním se nehýbal - měl skloněnou hlavu dolů a snažil se potlačit všechny pocity, které právě cítil, aby se nerozechvěl a nesesypal jako hromádka něštěstí. Moc tomu nepomáhalo jejich pokrevní pouto, kterým byli navždy spojeni. Levi sklonil pomalu ruku se svojí zbraní a udělal dva kroky dozadu, dávající svému protivníkovi prostor. Zelenooký mládenec se postavil na nohy - pravá noha, levá noha, zatímco ruce měl stále za hlavou a otočil se ke svému milenci čelem. Nemusel se ho na nic ptát - bolest, kterou způsobil viděl v jeho očích jasně a zřetelně, přestože byli zahaleni do stínů ulice.

Šedooký muž se zhluboka nadechl, než ale stačil promluvit do ticha, hnědovlásek ho přerušil:,,Protože jsem tě viděl jako cestu, kterou bych mohl vykoupit sám sebe, své hříchy, krev na mých rukou. Jenže se vyskytly komplikace a já zpanikařil. Musel jsem se rozhodnout, jestli dám přednost své misi, mé sobeckosti nebo lásce k tobě."

,,Pokud jsem byl tvým cílem již od začátku, proč si pro mě zachránil?" Odpověděl mu tichým hlasem elisejský voják.

Eren svěsil ruce podél těla. Momentálně vypadal jako smutné stěně, které přišlo o svou oblíbenou hračku.,,Přišel jsem sem s cílem. Najít Holubici a zabít ji. Jenže po tom požáru, kdy jsem se dostal na oči veřejnosti a celé armádě jsem musel hrát dobráka. Dostat se ti do přízně, povýšit, zjistit identitu Holubice, zabít ji a vrátit se do Mortemu. Když jsem došel na to, kdo jsi, už bylo pozdě. Zamiloval jsem se.'' Poslední větu špitl tiše, protože si ona slova bál přiznat. Věděl, že už bylo pozdě, aby to vrátil zpátky. Jakmile to řekl nahlas, stalo se to pravdou.

,,Cože si se?'' Zeptal se opětovně Levi, ověřujíc si, zda dobře slyšel.

,,Zamiloval jsem se!'' Rozhodil rukama hnědovlasý mladík.

Bledý muž stál na místě jako opařený. Neměl slov. On? Zamilovat se? Tohle byl ten silný pocit, který k muži předním též cítil? Láska? Zhluboka se nadechl a zbraň schoval do pouzdra u pasu. Intuice mu říkala, že mu Eren nechce ublížit. I přes jeho zradu mu stále věřil. Z jeho slov šla cítit upřímnost. Zápěstím si otřel pot z čela a ruce si založil na prsou.

,,Co máš teď v plánu?'' Začal netrpělivě klapat podpatkem, protože moc dobře věděl, že brzy je jeho jednotka bude hledat.

Snědý mládenec k němu vzhlédl, skelné emeraldové oči prohlížejíc si ho od hlavy až k patě. Skoro mu vojáčka bylo líto.

,,Někdo třetí se snaží rozpoutat otevřený válečný konflikt mezi Mortemem a Elisejem. Napadli nás tehdy na cestě do hlavního města, napadli nás opět dnes. Potřebujeme přijít na to kdo a proč. Tahle válka by totiž mohla zničit oba státy a mnoho nevinných lidí bude trpět.'' Eren si byl jistý svým výrokem. Zatím zatajil všechny podivné věci, co se mu začaly dít - dokud nevěděl, proč se to děje, nebylo potřeba, aby jeho partner o jeho nových superschopnostech věděl.

Levi na něj chvíli hleděl, až to vypadalo, že si rozmyslel nechat ho naživu. Nakonec jen pokýval hlavou. ,,Dobrá... Uzavřeme dočasnou spolupráci, než najdeme pachatele, který má na svědomí oba dva útoky. Sejdeme se za úsvitu v hostinci, kde jsme přespali. Seženu ti uniformu a možná i pomoc.''

Ačkoliv to nepřiznal, pořád chtěl mít Erena po svém boku. Nejen z důvodu své vlastní bezpečnosti, ale též proto, že bez něj se cítil neúplný. A navíc ten spratek nebude mít prostor ani čas vymýšlet nějaké kraviny. Přátele si drž u těla a nepřátele ještě blíže.

Z ulice se ozýval dusot bot. Leviho speciální jednotka se přibližovala k jejich pozici. Stříbrooký muž se naposledy podíval na mládence před ním:,,Přijď včas.'' Dodal a otočil se. Eren ho v poslední chvíli chytil za ruku a přitáhl ho k sobě. Vášnivě ho políbil na jeho bledé rty, ladným pohybem sebral pouzdro i se zbraní, a poté zmizel v temnu ulice.

,,Kapitáne! Jste v pořádku?'' Sasha k němu doběhla, sotva popadala dech. V jejích patách běžela Mikasa i Jean.

,,Pachatel zmizel. Hledal jsem stopy, které po sobě mohl zanechat. Nic zde není.'' Pronesl směrem ke svým podřízeným, zatímco se snažil potlačit úsměv. Cítil hřejivý pocit na hrudi. Pokynul svým třem vojákům, aby se rozešli pryč, zatímco on sám se podíval do temna uličky. Moc dobře věděl, že Eren se skrývá ve stínech - dostatečně daleko, aby nebyl nikým zpozorován, přesto ale blízko, kdyby musel bránit život svého milého.

Úklid náměstí a sbírání důkazu trvalo neskutečně dlouho. Levi se cítil unavený jako nikdy předtím. Usuzoval, že to má co dočinění s jeho zaneprázdněnou myslí. Jakmile naložili poslední tělo do vozu, který mířil do Hanjiné laboratoře, Kapitán se s těžkostí posadil na schody vedoucí na náměstí a se zívnutím se protáhl. Zbytek jeho jednotky odešel již dávno, tudíž se tam nacházel již sám.

Začalo být chladno. Co by dal za to být v teplé posteli. Vzhlédl ke hvězdám a povzdechl si. Pohledem pátral po střechách dokud nenašel známý stín opírající se o kostelní věž.

Z rozjímání ho vyrušily tiché plížící se kroky. Automaticky se otočil, prudkým pohybem vytáhl nůž z pouzdra u pasu a přiložil ho osobě na krk. „Vidím, že ze cviku si nevyšel..." Uchechtla se brýlatá doktorka. Černovlasý muž čepel sklonil a okamžitě po ní vyjel:„Kurva, kolikrát ti mám říkat, že se nemáš za mnou plížit! S takovou dojdeš k úrazu, ženská jedna šílená."

Brýlatá vědátorka se pouze zasmála a ruce zvedla vzhůru, naznak že se vzdává. Šedooký muž si pouze povzdechl, zbraň schoval opět do pouzdra u pasu a posadil se zpátky na schodiště. Žena ho následovala a posadila se vedle něj.

„Přestaň trucovat a řekni mi, co se stalo?" Promluvila do ticha večera doktorka.

„Nic se nestalo. Co by se mělo stát?" Vyjel po ní. Hanji se na něj mile usmála a ruku mu položila na rameno. Poznala, že něco není v pořádku a jeho výbušnost to jen potvrdila. Byla to zastrašovací technika, kterou používal na každého, aby se nepletli do jeho záležitostí. Vzhledem k tomu, že spolu ti dva prakticky vyrostli, to na ni nepůsobilo.

Levi zavrtěl hlavou. Věděl, že jí může věřit, ale stěny měly uši. Pro bezpečnost jeho milence to nemohl říct nahlas. Nebyl si jist, zda chce svou přítelkyni z dětství zatáhnout do tohoto konfliktu, nakonec ale usoudil, že je jediná, kdo jim může pomoci - důvěryhodných osob bylo málo a jim se hodila každá pomoc. Nastavil jí ruku a počkal, než mu podala svou. Pravým prstem poté začal vyklepávat do její dlaně zprávu v Morseově abecedě. Potichu sledoval, jak se obličej změnil z klidného na překvapený.

,,Cože?! Eren je ha-'' Šedooký muž zpanikařil a okamžitě jí zakryl ústa, aby z ní nevyšlo další slovo, čímž ztratil rovnováhu a oba dva spadly dozadu na záda. ,,Už budeš ticho?'' Zasyčel na ni skrze zuby. Přikývla. Černovlásek sundal svou ruku z jejich úst a pouze přikývl. Brýlatá doktorka se zamračila. Něco jí vrtalo hlavou, to Levi poznal - vždy svračtila obočí a začala si kousat ret. ,,Jak můžeš vědět, že mu můžeš věřit?'' Zeptala se ho klidně. Kapitán si povzdechl. ,,Prostě mi věř.''