Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 5.

Po útěku před strážemi několik hodin bloumal po městě. Jeho kroky ho dovedly do toho nejzapadlejšího koutu v Ancoře. Byl unavený. Ještě pořád si nepřivykl na zdejší podnebí. Slunce bylo zahalené za mraky a on netušil, zda je to dobré znamení. Jemu to alespoň pomohlo ke snížení tělesné teploty. Mělo zde být pořád teplo. Zanadával si společně s povzdechem. Usedl na špinavou zem a hlavu si opřel o zeď za ním. Byla to slepá ulička. Do zdejšího temna by se nechtělo jít ani kočce pro kus žvance z popelnice. Proto doufal, že zrovna zde ho strážní hledat nebudou a on si bude moct dát zasloužený odpočinek. Po zavření očí a výdechu hned usnul.

Příčinou jeho probuzení bylo kapání deště na jeho tvář. Ležel na zemi zahalen pouze do svého pláště. Zřejmě jsem musel ze sedu spadnout na zem; pomyslel si, zatímco se zvedal. Netušil, že by někdy přišel na teplém území takový déšť, ale usoudil, že i rostliny potřebují vláhu. Zvuky klepání na plechovou stříšku doprovázely jeho myšlenky. Přivádělo ho to zpátky do minulosti, než ho našli a vzali do armády. Byl bezdomovec, živící se odpadky z kontejnerů. Sem tam někoho zmlátil nebo zabil a následně okradl. Při poryvu studeného větru se mírně zachvěl, nicméně to bylo nic oproti pravidelným zimním bouřím v Nigreosu. Doopravdy mu to přinášelo nepříjemné nostalgické vzpomínky.

Z myšlenek ho vytrhly podivné zvuky žvýkání. Natáhl si kapuci víc do čela a po zvednutí se vykoukl zpoza rohu. Měl nepříjemný pocit v žaludku. Čvachtavé znění jezení pokračovalo. Když se přiblížil, jeho ucho zaregistrovalo i přidušený pláč, který však velice rychle ustal. Opatrně našlapoval, zatímco kapičky vody padající z nebes máčely jeho tvář s vlasy. Zamrkal. Přilepené pramínky si z obličeje odhrnul rukou. Jakmile nahlédl za roh, ztuhl.

Mohl by říct, že uběhlo pět minut, než si uvědomil, co se kolem děje. Viděl už hodně hrůz, ale tohle bylo jiné. Něco co opravdu znal jen z teorie, ale v praxi to nebylo tak časté, tudíž připlést se k tomu bylo stejné, jako když jste vyhráli v loterii. Na zemi byl jeden z nakažených požírající nějakou malou holčičku, která už dávno byla roztrhána na kusy. Bylo možné, že před chvílí ještě žila, nicméně to nebyl detail kterým by se zrovna teď měl zabývat.

Věděl, že bude hned další. Když mu onehdy Reiner předal složku, tušil, že to nebude jednoduché, nadával a hodlal se na to vysrat. Co ale nečekal bylo to, že hned první dva dny se vše tak zkurví a on bude stát mezi odsouzením za žhářství, zběhnutí, nesplnění rozkazu a možným sežráním od něčeho, co možná kdysi vypadalo jako jeho spoluobčan. Sledoval, jak si kostlivec s masem, jenž opadávalo z jeho těla, dává do úst další kousek, a jak opět maso propadává jeho prázdnou břišní dutinou na zem do kaluže krve.

Kapička deště mu stekla do nosu a zalechtala ho na sliznici. Následovalo hlasité pšíknutí, které se mu nepodařilo skrýt. Hrouda neživých kostí s jedním vypadlým okem visícím na courku svalu se na něho podívala. Nevoják by řekl, že je to nechutné, ale na bitevním poli viděl větší hrůzy. Měl u sebe zbraň, ale rozhodně k sobě nechtěl připoutat pozornost okolí a dýka by mu zajisté moc nepomohla proti chodícímu nemrtvému. Nešlo to zabít, ale mohl se toho zbavit. Ačkoliv jejich duše pořád přetrvávala, těla těchto tvorů byla stejně zranitelná jako ta lidská. Nemohl potlačit ten fakt, že toto monstrum bylo kdysi v minulosti člověk. Ironické. Ale jemu to bylo jedno. Křivě se usmál, chtěl by vidět obličeje těch, kteří měli tohle kdysi rádi.

Možná byl sadistický kretén, ale nebyl sebevrah. Když se příšera zvedla a pomalým houpavým krokem se rozešla v podivné póze k němu, otočil se s úmyslem utéct. Kostlivec ale nevypadal tak nemohoucně, jak si původně myslel. Když měl pravou pracku vzadu, skočil po něm a kousl ho přes oblečení. Mohl by přísahat že slyšel, jak mu jeho vřetenní a loketní kost křupla.

,,Kurva! Hajzle jeden!" Začal řvát, zatímco byl povalen na zemi a snažil se nohou skopnout mrtvolu ze svého těla. Z paže mu vytékala krev, jež se mísila s kalužemi špinavé vody na zemi. Situace vypadala téměř beznadějně. Nezbývalo mu nic jiného, než použít zbraň. Zatímco vytahoval neohrabaně levou rukou pistoli od zadního lemu kalhot, někdo nebo něco stihl ohavnost zastřelit dřív než on. Kulka rozprskla lebeční kost na miliony kousíčku a zjednodušila Erenovo vyproštění z jejího sevření.

Převalil se na břicho, skuhrající bolestí. Pravou táhl bezvládně vedle sebe, zatímco druhou měl složenou pod svým hrudníkem. Tváří se opřel o chodník, aby se mohl zvednout a dostat se alespoň na kolena. Jeho dech byl přerývaný. Kvůli neopatrnosti tohle mohl být jeho konec. Podíval se nahoru. Když uviděl postavu černovlasého muže, ztuhl. Poté, co se ve světle vycházejícím z východu na ulici zaleskl i jeho odznak a hlaveň, kterou měl namířenou na něj, nasucho polkl. Zaskuhral a hlavou mu proletěla myšlenka, že by bylo možná lepší, kdyby ho původně monstrum sežralo, než aby padl zrovna do rukou vojákům.

Hořce se usmál: ,,Zachránil jste mě schválně, abyste mě pak mohl odkráglovat sám, Kapitáne?"

Věděl, že stříbrné oči pozorují každý jeho pohyb, byť i zachvění vlásku. Měl štěstí, že uměl hodnosti elisejské armády. Kdyby neměl ponětí, kdo před ním stojí, byl by schopen s ním i v takovém stavu bojovat. Už teď ale věděl, že neměl šanci.

Krátkovlasý muž v černé uniformě se znakem Kapitána si odfrkl. Udělal krok dozadu, zatímco mávnul rukou. Přiběhli dva lidé. Jejich tváří si nevšímal. Zvedli ho a čapli ho za ruce. Zařval bolestí a na čele mu vyrašil pot.

,,Nesahej na mě, kurva!" Do strážce, který ho držel pod pravou rukou žduchl a zapřel se levou o druhého, aby se mohl narovnat. Jeho slabost ho však dohnala a tělo zradilo v té nejhorší chvíli. Skoro by spadl na zem, kdyby ho černovlásek sám nezachytil. Byl v otřesném stavu a nenáviděl sám sebe za to.

Bylo to poprvé, co černovlasý voják promluvil ledovým hlasem: ,,Zajistěte místo činu. Tohle zabavte a hlaste se na velitelství."

Při těchto slovech mu vytáhl zpoza opasku ukradenou pistoli a také dýku schovanou v pouzdře pod paží. Eren byl natolik slabý, že se ani nebránil a tiše si pod vousy mrmlal nadávky a prokletí, směřované na jeho nadřízené. Poté ho postavil na nohy a ruce mu dal do pout.

,,Jste zatčen za úmyslné žhářství, napadení vojáka ve službě a ukradnutí služební zbraně. Vše co řeknete bude použito proti vám."

Eren se pousmál: ,,Jaká bude naše destinace? Vaše postel nebo to máte rád i na veřejnosti?" Očividně to byla narážka na pouta, přičemž ho provokativně přejel pohledem od shora až k patě, hvízdl si a pomalu si jazykem olízl rty.

Černovlásek nehnul ani brvou. V mžiku mu jebnul jednu pěstí do břicha, přičemž hnědovlasý opět spadl skoro na zem. Kapitán se poté upravil a dodal: ,,A za sexuální obtěžování Kapitána."