Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 25.

Všichni přítomní se otočili na vysokou postavu stojící ve stínu. Hnědovlasému mladíkovi přejel mráz po zádech, sotva co slyšel ten ledový tón hlasu, jež ho neskutečně děsil. Instinktivně si stoupl za Kapitána, roztřesenou ručkou ho chytil za jeho mrňavé vyzáblé zápěstí. Černovlasý muž se ze sevření vymanil a hnědovláska chytil za svými zády za ruku a pevně mu ji stiskl, říkajíc tím 'všechno bude dobrý'. Cítil jeho chvění a i jemu přejel mráz po zádech z pocitů jeho partnera.

Blonďatý Generál přistoupil k ležícímu nebožtíkovi. Všichni cítili autoritu, která sálala z jeho přítomnosti, udělali mu prostor a nedovolili si pípnout ani slovo. Čekali, co bude následovat dále. Ledově modré oči přejely pohledem všechny přítomné. Hnědovlásek přehtl a stiskl ruku šedookého muže ještě pevněji.

,,Tahle informace měla být klasifikována jako nejtajnější." Pokračoval ledovým hlasem. Na jeho tváři se nezračila žádná emoce. Hlavu sklonil a opřel se o železné lahátko. ,,Proto to říkám jen vám, vzhledem k okolnostem. Došel jsem k závěru, že v posledních útocích musí mít prsty někdo třetí, který stojí o rozpoutání války mezi námi a Mortemem." Podíval se na Leviho. ,,Též tu máme někoho, kdo se vydává za jistého mortemského asasína. Najít a zlikvidovat, co nejdřív."

S těmito slovy se vydal pryč. Jasně, někdo kdo se za Havrana vydává. Zašklebil se své myšlence Eren. Očividně generál pořád nevěřili tomu, že se někdo může pohybovat po jejich teplém kraji, nechat sluníčko pálit na jejich pokožku a přežít.

,,Erwine!" Oslovil svého nadřízeného Kapitán. Generál ho ale odignoroval a než se za ním malý muž stihl vydat, byl dávno pryč. ,,K sakru do prdele!" Zaklel hlasitě černovlásek.

Brýlatá doktorka si odkašlala:,,Myslím, že to tu ukončíme." Chytila madlo železného lehátka a silou do něj strčila. Tělo nebožtíka zajelo zpátky do chladícího boxu. Všichni se začali s mumláním poroučet z místnosti. Hnědovlásek byl násilým vytáhnut nasraným nadřízeným ven. Jakmile byli před budovou, zatáhl ho. Kapitán klopýtnul, jak ho zpětný tah vyvedl z rovnováhy. Mortemský špion cítil jeho vzrůstající vztek - byl jako časovaná bomba a nikdo nevěděl, kdy vybuchne. Ani on sám. Rozhodl se proto jednat - nemohl si dovolit nějaký skandál, který by nedejbože přivedl pod hledáček Kapitána, jeho nebo oba dva. Chytil tedy svého parťáka kolem pasu a přitáhl ho k sobě.

,,Erene, do prdele! Teď není čas na tvoje píčoviny!" Zavrčel na něj malý muž snažící se vymanit z jeho sevření. Mladík se rozhlédl kolem a po uvážení situace je oba uklidil za roh. Natlačil svůj objekt zájmu na zeď, držící mu ruce nad hlavou. ,,Měl by ses uklidnit, vztekem nic nevyřešíš."

,,Okamžitě mě pusť nebo tě kousnu." Zavrčel na něj bezbranný šedooký muž.

,,Tak to udělej." Hnědovlásek si provokativně olízl rty a naklonil se k jeho uchu. ,,Uvidíme, jak moc to bude bolet." Zašeptal tiše. Černovlasý muž měl přímo před sebou odhalený záhyb mladíkova krku. Nasranný, jednak kvůli generáli a též kvůli tomu, že nenáviděl nemít situace pod kontrolou, ho kousl. Zeleoočký mládenec sykl, bolestí stiskl zuby k sobě, dokud jeho stisk povolil.

,,Au." Pronesl Eren nakonec se šibalským úsměvem, když ho černovlasý muž pustil. Palcem mu utřel krev, která mu ulpěla na spodním rtu a naklonil se k němu blíž. Pohladil ho pravou rukou po tváři a podíval se do jeho stříbrných očí, než jejich rty spojil v polibek, kterému se ani jeden z nich nebránil. Hnědovlásek musel druhou rukou Leviho podepřít, protože šel do kolen. Cítil, že jeho vztek pomalu mizí, za což byl rád.

,,Měli bychom přestat, někdo nás uvidí." Zašeptal Kapitán, když se jejich rty od sebe oddělily. Eren se pouze usmál. ,,Tak ať, já se za tebe nestydím."

,,Porušujeme nejvyšší vojenský zákon, mohli by nás popravit." Bouchl ho do hrudi Levi. Odpovědí mu byl pouze škleb. Neptal se, věděl co by mu mladík odpověděl - cítil to stejně. Když ho konečně vojín pustil, musel se ho přidržet, aby nabyl rovnováhy ve svých slabých nohou.

,,Co teď?" Zeptal se snědý mládenec. Odpovědí mu bylo mlčení, protože ani Kapitán nevěděl, co se bude dít dál. ,,Teď chytneme Havrana a toho šmejda, co se snaží rozpoutat mezi Elysiem a Mortemem válku." S těmito slovy se otočil na podpatcích a začal kráčet pryč. Hnědovlásek se vydal urychleně za ním, dokonce musel i popoběhnout, aby mu stačil. ,,Takže se půjdeme podívat na místo činu?" Zeptal se ho, jakmile ho doběhl. Odpovědí mu bylo pouze přikývnutí a zatvrzelé mlčení.

Při západu slunce dojeli na koních do hlavního města. Pro snědého chlapce byla cesta bolestivá - při každém nadskoku koně ho zabolela rána v ohbí krku. Na své tváři ale nedal nic znát, naopak, tvářil se neutrálně. Pokaždé však stiskl pevně zuby k sobě a mlčel. Levi ho vždy tituloval pohledem, ale neodvážil se zeptat. Nechtěl mu tu otázku položit, moc dobře věděl, co ho bolí a jeho to bolelo též. Měl by přijít na kloub, co se to mezi nimi děje, protože obyčejná láska to doopravdy nebude.

Sesedli z koní a prošli na ulici, kde ráno našli těla. Jejich tým je stihl již dávno uklidit, krev omýt a teď se na ní pohybovali lidé, jako by se vůbec nic nestalo. Eren jim občas záviděl tu volnost a svobodu, kterou měli. Starali se jen o to, co budou jíst, pít, co budou dělat po práci a jestli mají hotové veškeré malicherné věci, které život nabízel - od uklízení bytu či baráku až po pěstování vlastních rostlin. On si takové starosti dovolit nemohl.

Z rozjímání ho vyrušila stařenka. Byla slepá, odděná do látek, které při jejím každém pohybu cinkaly. ,,Vypadáš ztracen, mládenče. V cizím kraji s cizáky. Nevíš, kde přesně patříš a na čem stojíš. Máš pod sebou hodně tenký led. V noci tě budí křiky tvých obětí, tvé ruce nejsou zhola čisté, ale co to vidím. Někdo je k tobě přivázaný, ano, hm.." Odmlčela se. Hnědovlásek jí ruku vytrhl ze sevření, přesto slepá babička pokračovala. ,,Ano, máš rozporuplné pocity. Nevíš, které jsou tvoje a které jsou tvé souzené polovičky. Nevíš, zda se vracet nebo zradit. Měl by ses rozmyslet, jaké jsou tvé priority, jinak bude tvůj život v ohrožení, vládce Temna."

,,Cože?" Zamrkal na ni hnědovlásek. Rozhlédl se kolem, ale Levi se nacházel na druhé straně ulice bavící se s nějakými občany. Když se podíval zpátky, stařena tam již nebyla. Přebral si v duchu její slova a najednou mu to cvaklo. ,,Krevní spojení!" Vykřikl nahlas a plácl se do hlavy. ,,Ale co myslela tím vládcem temna..."

,,Co to zase kurva meleš?" Zeptal se ho černovlasý muž. Ani si nevšiml, že se stihl vrátit k němu. Vojín sebou škubl a odvrátil pohled. ,,Nic." Zavrtěl nesouhlasně hlavou. ,,Vyklop to ty vole, jaké krevní spojení, co to znamená?" Podíval se na něj zlostně.

,,Něco, co opravdu vědět nechceš." povzdechl si nešťastně mladík.