Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 7.

Dalo by se říci, že se nestihl rozhodnout ani pro jednu z variant. Nevěděl, kolik času uplynulo, neboť výslechárna neměla okna, hodinky u sebe neměl a nikdo se s ním ze zdejšího personálu nebavil. Připadalo mu, že nějaký čas dokonce i zaspal kvůli fyzickému i psychickému vyčerpání. Vnímat začal teprve chvíli před tím, než za ním došli dva vojáci. Nehledě na to, zda je zajatec zraněn či nikoliv, ho chytili pod pažemi a zvedli silou na nohy. Když viděli, že dokáže chodit sám, šťouchli ho hlavní do zad, aby ho popohnali k chůzi.

Eren se rozešel směrem, kterým ho tlačili. Sledoval fascinovaně bzučení železných dveří, podobně jako malé dítě hledí na novou hračku, ačkoliv mechanismus viděl již předtím. Cítil se malátný, jeho tělo ho neposlouchalo, a kdyby nevěděl, že za ní po celou dobu věznění nikdo nebyl, přísahal by na svůj život, že je zdrogovaný. Mohl to jedině přičíst oné protilátce, které nevěřil už od pohledu. Nemohl říct, že by na něj působila stejně silně, jako na rodilého Elisiana. Přeci jen, jejich těla byla vytvořena jinak, ale určitým způsobem byl mimo.

Tvář měl ulepenou od krve a zašpiněnou od prachu a deště. Vypadal jako bezdomovec, který spal několik dní v žumpě, a též měl takový odér. Zabíjel by pro horkou sprchu. Najednou mu jeho tvrdá palanda na velitelství v Mortemu nepřišla tolik nepohodlná. Ani studenou žalářskou celou by neopovrhl.

Dva statní vojáci ho dostrkali k pokoji, který byl hodně vzdálený umývárnám, kam bych vhozen bez sebemenšího soucitu. Klopýtnul a dopadl na kolena. Malátně se rozhlédl kolem. Nehledě na jeho obvazy a provizorní sádru na něj mířily nemilosrdným proudem vody, který ho konečně probral k plnému vědomí, jakmile ho začal jeden z příslušníku řádu omývat. Paprčou bez dlahy si snažil zakrýt obličej. Pomohlo mu to pouze částečně. Prosáklému až na kost se mu v kaluži nedařilo zvednout na nohy. Neslyšel ani žádné pokyny. Oba strážci byli úplně zticha, koordinující ho pouze gesty nebo surovým zacházením.

Po osvěžující sprše - pokud by se to tak dalo nazvat - ho opět zvedli. Teklo mu z oblečení, jako kdyby ho právě vhodily do řeky. Na betonovém rantlu měl nachystanou uniformu kriminálníka. Bílou teplákovku spolu s teniskami. Pokynuli mu, aby se převlékl.

,,A otočit se nechcete?" Odfrkl si arogantně.

Ani jeden z ochránců zákona nehl brvou, pouze na něj namířili své zbraně. Vinou teď již mokré dlahy mu převlékání šlo ztuha, příčemž snaha zvednou ruku nad hlavu byla zbytečná. Ke své společnosti se otočil zády a začal se pomalu svlékat. V hromádce nenašel spodní prádlo. Jeho bylo sice promočené, ale odmítal opustit místnost bez boxerek. Jakmile byl převlečený, dali mu šátek na jeho zlomeninu a spoutali mu nohy řetězy.

Zadním vchodem se všichni tři vyšli ven. Tam už čekal povoz sestaven ze železné klece a čtyř koní. Vraník si frkl a zahrabal nohou. Soucítil s vraníkem, též by tu raději nebyl. Přemýšlel, jak se vůbec dostal tam, kde se teď nacházel. Nakládalo se sním jak s největším odpadem. Neměl to vůbec zapotřebí, ale žel všem svatým neměl na výběr a tak mu nezbylo nic víc, než být ponechán v rukou osudu.

Jakmile dojeli na místo, zavedli ho do velké místnosti, v níž ho postavili za pult, který byl přímo naproti sedícímu muži v černé dlouhé róbě a kladívkem v ruce. Tady to buď bude pokračovat nebo to skončí, pomyslel si posměšně. Prohlédl si veškeré obecenstvo. Bylo zde přítomno mnoho vojáků, mezi nimiž seděla i doktorka v bílém plášti a vedle ní skrček s černýma vlasama. Ani jeden z nich nevypadal zaujat tím, k čemu se schylovalo.Také zde byli dva strážní, kteří se ho snažili zatknout v domu dívky a i Sasha. Seděla tiše, dívající se na své zatnuté pěsti.

Zhluboka se nadechl, jakmile soudce zaklepal kladívkem o dřevěnou podstavu a tím si sjednal ticho v místnosti. Eren čekal, že bude cítit alespoň něco, ale byl prázdný. Nesledoval dění kolem. Byl vyčerpán, měl hlad a žízeň, jeho psychická i fyzická kondice byla ovlivněna i nedostatkem spánku, zlomeninou ruky, možné infekci a ztráty krve ze zlomeného nosu. Nedával pozor na to, co se děje a jaký verdikt mu dají - bylo mu to naprosto jedno. Pokud zemře teď, bude alespoň ušetřen trestního stíhání v jeho vlasti za nesplnění mise.

Zavřel oči a soustředil se pouze na zpěv ptáků a lehký vánek čechrající jeho vlasy. Další klepnutí kladívkem o kus dřeva ho probralo a hned na to ztuhl, když soudce vydal verdikt.

,,Soud vynesl usnesení. Obžalovaný je usvědčen z těchto trestných činů a to za sexuální obtěžování, napadení svobodníků ve službě a žhářství, na dvacet let vězení..." Odmlčel se a odkašlal si, vypadal, jako kdyby mu slova nechtěla jít přes rty. ,,...nebo dvacet let povinné služby v armádě Elisejské speciální jednotky."

"Cože?" Natočil hlavu na bok a zvedl pravé obočí. Mohli byste přímo vidět, jak se snaží pochopit situaci, ve které se právě teď nacházel. Měl vzato, že šel přímo na smrt a ne dostat nabídku jako voják.

"Okay, takže si to vezmeme od začátku. Vy mě křivě obviníte ze žhářství," a na zdravé ruce zvedl ukazováček, aby svému vyčíslení dodal na dramatičnosti. "Chováte se ke mně jako ke kusu hovna," Další prst mířil vzhůru. "Vznášíte nepochopitelná obvinění za něco, čemu se říká sebeobrana a nakonec mi vyhrožujete smrtí jen proto, abyste mě dohnali tam, kam chcete? Tomuhle říkáte nezaujatý soud?" Vysmál se jim do obličeje. "Tohle je bordel, vážení! Jakmile jste zjistili, že jsem silný, tak mě hned strkáte do armády pod výhružkou smrti? Leda tak nasrat!" Rukou ukázal sprosté gesto, kterým naznačil, co si o přítomných myslí a kam mají jít.

"Odveďte ho!"

Konečně přišla chvíle, na níž tak dlouho čekal. S mírně skloněnou hlavou se samolibě pousmál, ale stále stál na místě a vyčkával na pravou chvíli, která přišla hned záhy. Voják, který ho chtěl uchopit za zdravou paži si byl vcelku jistý pouty, která obepínaly chlapcovi kočetiny a o to víc byl překvapen počínáním zelenookého. Vinou málo těsných okovů se mohl Eren dost slušně pohybovat a díky své síle a atletickým schopnostem zvládl muže srazit k zemi - samozřejmě si nezapomněl do něj kopnout. Vyhledal pohledem druhého strážného, který zřejmě moc šikovnosti nepobral a spadl již při běhu. Odfrkl si a protočil panenkami. Bylo až s podivem, jak moc patetičtí tihle rádoby vojáčci byli. Nepotřeboval být ve stoprocentní kondici, aby je přemohl.

Cvaknutí zbraní naznačovalo, že všichni se najednou dívají jeho směrem. Mířilo na něj více jak dvacet hlavní a nepochyboval o tom, že by se někdo do jeho těla trefil. Někteří měli pistole, jiní vzduchovky. Zajímavé bylo, že jediný klidný člověk v místnosti s dosud založenýma rukama na prsou byl Levi. Černovlasý Kapitán si cvrnknul do kšiltu čepice, aby si ji posunul správně na hlavu a vydal se pomalým krokem k hnědovlasému trestanci, který stál a bez hnutí se mu díval hluboce do očí. Podivuhodné bylo, že nevytahoval zbraň. Vlastně ho dosud neviděl vůbec střílet.

To, že je situovaný lépe pro boj na blízko poznal, až když se mu před obličejem mihla čepel vykukující z podrážky boty. Tak tak stihl udělat krok vzad. Další výkop byl mířen na břicho, ale opět minul. Mohl pouze uskakovat, protože neměl prostředky pro jakoukoliv obranu. Řetězy řinčeli při každém jeho pohybu. Levi vytáhl nůž z pochvy u svého pasu a zamířil svému protivníkovi na krk. Eren vykryl úder napnutím zraněné ruky v dlaze a využil toho, aby se dostal za něj a obmotal mu jemný šátek kolem krku. Teď si byli kvit. Jejich síly byly vyrovnané. On měl u hlavy nůž a černovlásek měl smyčku.

V místnosti se rozhostilo ticho.

,,Dobrá. Souhlasím." Odpověděl ledovým hlasem trestaný.