Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 8.

Jakmile souhlasil s nabídkou, opatrnými pohyby sundal řetěz z krku jeho nového nadřízeného a odstoupil od něj. Sklonil hlavu a paprču dal vzhůru, aby naznačil, že se vzdává. Mastné pramínky jeho dlouhých vlasů se mu lepily na červené tváře. Byl zadýchaný, mírně malátný a jeho čelo bylo zdobeno krůpějemi potu. Černovlasý muž se na něj podíval ledovým pohledem. K Erenově údivu mu nevlepil facku, ba ani nic neřekl. Pouze mu rozepl pouta a pokynul mu, aby ho následoval.

Hnědovlasý mladík si nedovolil ceknout ani hlásku. Tohle pro něj byl ten nejlepší výsledek, jakého mohl sám dosáhnout, když se u jeho jména pohupoval kriminální záznam. V ruce svíral kovovou brož malé holubičky, kterou zvedl ze země, zatímco bojovali. Bohužel si nevšiml komu upadla. Netušil, že taková malá a nepatrná věc jako brož dokáže obrátit celou situaci vzhůru nohama. Byl si jist, že Holubice je někdo z přítomných vojáků či zasedajících lidí. Počet podezřelých suspektů se zmenšil na zhruba pět set armádních jedinců, co se pohybovali na soudě. Pro něj to byla výhra a samozřejmě poklad, který mu ulehčil práci, akorát si nebyl jistý, jakou hodnost může jeho cíl mít.

Šplhání na pomyslném žebříčku pro něj nebyl problém. Mohlo to nějakou dobu trvat, ale bylo to bezpečnější než se pohybovat po tenkém ledě a snažit se krást tajné spisy a informace. Dalo by se říci, že v momentě, kdy by měl nastřádáno dosti důkazů nebo měl alespoň představu, kdo holubice je, mohla by jeho hlava kvůli prozrazení být napíchnutá na kůlu u hranic jako varování pro Mortemskou armádu. Měl nepříjemný pocit, že by se to polovině jeho nadřízeným hodilo, hlavně by to udělalo Reinerovi radost. A něco takového mu nehodlal dopřát.

Vešli do temné místnosti, jejíž lokalita se musela nacházet pod povrchem země. Netroufal si říct, že byl v jiné budově, ačkoliv i to bylo možné. Dle toho, co si pamatoval než přišel o všechny plánky a údaje, existovalo zde nesčetné množství únikových východů a katakomb zabudovaných ve všech důležitých městských a vojenských budovách. A všechny vedly z Fortuny podzemními tunely až do Ancory. Některé dle zdrojů vedly mimo města, na hranice nebo na pobřeží a jiné zase ústily přímo do hradu.

Nastavil zdravou ruku, když mu muž, který ho vedl, začal podávat kusy oděvu. Korigoval vše pomocí gest, aby nemusel vydat ani hlásku, což Erena možná trochu mrzelo. Momentálně neměl žádnou chuť na to, aby se choval jako hajzl - byl až příliš zamyšlený, tudíž si odpustil veškeré poznámky a rýpání. A možná to bylo jen dobře.

Dostal bílý kabátec a kalhoty, které byly zdobené černými proužky ze sametu po obou vnějších stranách. Úbor měl sametové knoflíčky a nárameníky s třásněmi. Lakované těžké boty s podpatkem dodávaly úměrnou eleganci hodnou strážného. Jako poslední dostal služební hodinky a řetízek do kapsy. Odfrkl si. Zatímco Kapitán odešel za dveře, on se vyslékl ze svého vězeňského oblečení a upravil se, což nebylo tak jednoduché se zlomenou rukou. Ještě si vzal nátělník, aby svršek uniformy neměl přímo na těle a opasek, za který si dal pouzdro na zbraně. Gumičkou si stáhl vlasy do drdolu a schoval si je pod bílou čepici, která byla zdobena stříbrným řetízkem hned nad černým kšiltem.

Jakmile byl hotov a umyl si obličej, byl připraven k odchodu. Jeho nadřízený mu do rukou vrazil služební zbraň, div mu nespadla na zem. Malá pistole na opasek, nůž a poloautomatickou pušku se zaměřovačem a popruhem přes rameno. Nakrknutý si vzal od něj zbroj společně s náboji.

,,Není nebezpečné právě propuštěného kriminálníka ozbrojit hned ostrými náboji?" Přiblížil se ke kapitánovi tak blízko, že mezi nimi byla jen centimetrová mezera.

,,Nikdo neřekl, že jsi propuštěný. Stačí jedna blbost a hned na sobě budeš mít hledáček minimálně tří kolegů. Nestačíš vzít ani svou zbraň a už budeš ležet na zemi s kulkou v hlavě." Odpověděl mu černovlasý mládenec.