Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 15.

Již se smrákalo, když na sebe Eren navlékal uniformu elisejské armády. I přesto, že ji měl na sobě už několikrát, si na barvu stále nezvykl a necítil se v ní komfortně. Přišlo mu, že si hrál na někoho, kým není a už mu pomalu splývalo, kam patří, jaký byl jeho cíl a čeho měl dosáhnout. Přece jen, nic tu nebylo takové, jak si Mortemští vymysleli.

Další věc, která ho trápila, bylo, že od setkání s havranem, kterého zachránil, ptáka už neviděl. Cítil však, že ho stvoření neustále pozoruje. Hluboko v kostech měl pocit, že se zde děje něco víc a chtěl tomu přijít na kloub.

Pozoroval západ slunce spolu s červánky. Mohl by přísahat, že nic hezčího neviděl - kromě Leviho - a jeho neexistující srdce zaplesalo štěstím nad krásou, jež se kolem něj nacházela. Nasadil si na hlavu čepici a prsty přejel plastový černý kšilt. Poupravil si před zrcadlem klopy a vyšel z pokoje. Zasalutoval Kapitánovi, který mu pozdrav oplatil a beze slova se odebrali z budovy pryč. Vzduch kolem nich by se dal krájet - oba dva měli neutrální pohled, který by mohl zabíjet a jejich chůze byla skoro robotická. Všem naháněli strach.

Eren vydechl obláček vzduchu, který se ihned srazil v malý kouř, zima mu ale nebyla. Zatímco si ostatní oblékali rukavice, on neměl ani studené ruce. Od té doby, kdy ho jmenovali na Kapitánovo přání jeho pravou rukou - bohužel ne v tom smyslu, v jakém doufal - za to, že byl schopnější než ostatní, měl u všech najednou respekt. I ti, kteří jím opovrhovali a pokoušeli se ho ponižovat, si již nic nedovolili. Nová pozice znamenala to, že se dostane všude, může jednat Leviho jménem a jako bonus byl pod jeho ochranou. Nízká hodnost vojína nyní nehrála velkou roli, protože jakmile by se na něj pokusil sáhnout někdo s nižší hodností, než je sám Kapitán, půjde před soud. Vše šlo pěkně podle jeho plánu.

Zapřel se ve třmenech a elegantně se vyhoupl na svého vraníka. Poplácal koně po šíji a pohledem vyhledal svého nadřízeného, kterému se postavil i se svým hřebcem k boku.

Sám Kapitán měl v sobě zmatek - všechny city zavrhl, když nastoupil do armády a najednou začal cítit k někomu nákladnost. Lásku neznal. Pro něj to byl abstraktní pojem, něco co nepotřeboval a hlavně si ji nemohl si dovolit. Přesto tento pocit neshledal nepříjemným, ba naopak. Nikdy se necítil bezpečněji, než když byl mladý kadet po jeho boku. Nikdy neměl takový pocit bezpečí, tedy dokud nepotkal Erena. Pokládal si pouze otázku, zda si tohle štěstí v této temné době zaslouží.

Kývnutí znamenalo rozjezd. Kapitán se podíval svému pobočníkovi do očí a rozjel se. Zatímco jeho nadřízený byl v čele, hnědovlásek si vzal na starost konec, aby jejich malinký oddíl uzavíral. Mikasa s Jeanem jeli uprostřed, Sasha se s Erenem raději nebavila a Hange musela zůstat v nemocnici starajíc se o stále raněné vojáky.

Koně vedli krokem. Neměli kam spěchat a předpokládaný dojezd byl stejně až kolem východu slunce. Nikdo z účastněných si nevšiml, že z Mikasiny tašky vykukuje hlavička zeleného malého tvora, který pozorně poslouchal a pozoroval okolí svými černými kukadly. Pravděpodobně tam vlezl když chystali brašny ve stájích. Po chvilce se po boku Erena objevila menší hnědovlasá postava ženského pohlaví.

,,Lhal si mi." Ozvalo se vedle něj docela naštvaným hlasem. Vojín pouze v tichosti přikývl. ,,Co si jako myslíš, zapálit barák, a pak si hrát na hrdinu?!" Zasyčela na něj zlostně. Eren pouze pokrčil rameny:,,Sasho, říkal jsem ti, že nemáš každému věřit. Navíc, ten barák jsem nezapálil." Dívka zavrtěla nesouhlasně hlavou. Netušila, komu v této době důvěřovat. Údajnému žháři, nyní už kolegovi, který ji zachránil před drsnou fackou nebo svým nadřízeným? ,,Byly tam důkazy..." Hlesla potichu. Eren pouze potřásl hlavou. ,,Leda, že by v tom byl někdo třetí." Mrkl na Sashu. Poté popohnal koně a zařadil se před jednotku po bok Leviho.

Malá hnědovláska pouze zavrtěla hlavou. Chlapec jí byl sympatický a nepřišel jí jako typ člověka, který ubližuje ostatním. Naopak, několikrát zachránil jejich Kapitána, za což mu byla vděčná, každopádně se snažila nedělat unáhlené závěry.

,,Země volá Jeagera!" Hnědovlasého mladíka vytrhlo z přemýšlení lusknutí před jeho obličejem. Trhl sebou a zaměřil pohled na černovláska vedle něj. ,,Neměl jsi být vzadu?" Vojín pouze zavrtěl hlavou, pořád polovičně ztracený ve svých myšlenkách. ,,Když ti řeknu, že to nebyl útok Mortemu, budeš mi věřit?" Levi se na něj otočil. Šedé oči ho propíchly pohledem. ,,Za prvé, netykej mi nebo ti opravdu vyříznu ten jazyk a už si nikdy nezalížeš." Zvedl prst, zřejmě aby dodal důraz jeho slovům. Hnědovlásek se nadechl, ale než stihl něco říct, byl přerušen. ,,Za druhé, jak si můžeš být tak jistý." Zvedl Kapitán druhý prst. ,,A finálně, dokaž mi, že to nebyl Mortem."

Měl pravdu. Pomyslel si zelenooký voják. Nemám důkazy a vůbec, jak to mohu vědět? Odpověď 'prostě to vím' není dostačující, a kdybych mu řek' 'vím to protože jsem zvěd z mortemu' tak bude do dvou dnů moje hlava poslána zpět domů v krabici, bez těla. Moh' bych leda říct, že nebyli dobří na boj z dálky, ale ani boj z blízka jim nešel. No, nebudu to riskovat. Zavrtěl hlavou, až se mu pár hnědých pramenů uvolnilo z drdolu. ,,Za prvé, neříkej, že se ti nelíbí, když ti tykám, Levi." Zavrněl tiše směrem ke Kapitánovi. Ten se jen ošil - hloubka Erenova hlasu mu dokázala přivodit husí kůži, a přesto ho přitahovalo, jak svůdně mluví. Věděl, že pokud teď cekne, ztratí veškerý klid, který se značil na jeho obličeji. Kaštanový mládenec pokračoval ve svém monologu:,,Za druhé, prostě to vím, něco mi na tom smrdí. A za třetí, důkazy nemám, ale klidně je seženu." Koketně mrkl svého nadřízeného. ,,Pro mého miláčka všechno." Dodal zhrublým a nízko položeným provokativním hlasem.

Eren si svůdně olízl rty. Kapitán od něj odvrátil zrak. Cítil, jak mu hořely tváře. Jeho tělo se dožadovalo doteku. Úplně ztratil kontrolu nad situací. Zarudlé uši se snažil skrýt krátkými prameny černých vlasů. Kvůli erekci se mu v sedle špatně sedělo a srdce mu bilo tak moc, až se divil, že to nebylo slyšet až dozadu. Přišlo mu, že všechny jeho pocity jsou dvojnásobné. Dokázal poznat, jestli se mladík nachází v jeho blízkosti - doprovázel ho většinou menší závan chladu společně s odérem Ladoněk. Bylo to jako jed, pomalu postupující jeho žilami, dokud ho úplně neovládne. Droga, které se snaží odolat, ale nakonec podlehne.

Kapitán se ani nepotřeboval otočit, aby věděl, že vojín opět zmizel na konec jednotky. Mráz, který ho obklopoval, odešel, i když husí kůže mu stále přetrvávala. Hnědovlásek pohladil svého vraníka po šíji. Už se blížili do cíle. Za kopcem se rozprostírala vojenská základna. Byla postavena nedaleko Fortuny v dolině, která byla obklopena kolem dokola horami a jediná cesta byla skrz hlavní město nebo kolem něj.

Doklusali pomalu k bráně a sesedli z koní. Černovlásek něco ukázal vrátnému. Ten na chvilku zmizel. Když se vrátil, brána se začala otevírat. Z ní vyšel vysoký muž s blonďatými vlasy, které měl gelem sčesané dozadu. Za ním cupital menší chlapec, zjevně nestíhající tempo majestátního muže před ním. Eren ztuhl šokem. Nebyl schopen se pohnout, jeho tep se nečekaně zrychlil a plíce vypověděly službu.

,,Generále." Pozdravil ho Levi. Cítil, že je něco špatně s hnědovlasým vojínem. Trvalo mu chvilku, než identifikoval pocit, jež zelenoočka vyzařoval - bál se. Otázka byla proč?

,,Kapitáne." Odpověděl mu Erwin, čímž strhnul pozornost opět na sebe. ,,Vítejte zpět."