Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 9.

Cesta směrem do hlavního města byla poklidná. Slunce občasně proniklo skrze mraky hromadící se na obloze a osvětlilo tak skupinku jezdců. Tamnější obyvatelé roztroušení dál od Fortuny vítali jednotku radostnými pozdravy, když je minuli. Koně šli pomalu, nebyl důvod, proč by měli spěchat. Černovlasý Kapitán jel celou dobu v čele celého útvaru, zatímco vzadu se držel Eren s brýlatou doktorkou, která si s ním vehementně chtěla pořád povídat.

,,Erene! Erene! Erene!" Přitulila se k mladíkově zdravé ruce, zatímco jejich koně jeli vedle sebe. Hnědovlasá ženská si od Kapitána vysloužila protočení očí, to ji ale nezabraňovalo, ba ani nezastavilo v tom být tak hlasitá.

Její poloviční spolujezdec se zhluboka nadechl:,,Ano?" Zeptal se jí co nejméně iritovaným hlasem a podíval se na ni. Ona se zazubila.

,,Hanji, zavři hubu." Vyjel Levi po čtyřoké kolegyni.

Brejlatá ženská se zamračila a ruce, ve kterých držela uzdu si založila na prsou:,,Ale no tak Levi, ty jsi takový neskutečný kazišuk."

,,Kazišuk je definice pro osobu, která brání dvou lidem ve vytouženém pohlavním styku," Uchechtl se Eren ji a podíval se na Hanji:,,Neříkej, že bys mě chtěla do postele."

Když na něj doktorka třikrát zamrkala, mohl by přísahat, že slyšel zvuky zavírání jejích víček. Mírně zrudla a zazubila se:,,Rozhodně bych se nebránila." Poté se k němu naklonila a ukázala na Kapitána jedoucího před nimi:,,A on určitě taky ne." Zahihňala se.

Mladík byl zmaten, ale neřešil to. Předpokládal, že se jen nudí, a proto vymýšlí blbosti. Zaměřil pohled na muže jedoucího v čele. Při vzpomínce na jeho vyděšený výraz a urychlené vyběhnutí ze skladu, ho rozbolelo něco uvnitř. Nikdy se mu nepodařilo vidět někoho tolik zraněného. Rozhodně se mu nikdo nedostal pouze ublíženým pohledem tak hluboko pod kůži jako zrovna šedoočko. Ztrácel pevnou půdu pod nohama, čehož si začínal být vědom, ale snažil se to ignorovat.

Zhluboka se nadechl a vydechl. Hanji ho již opustila a přidala se k Levimu dopředu, tudíž jel sám na konci se svým vraníkem. Vnímal pouhé klusání kopyt po lesní cestě. Najednou periferním viděním zahlédl záblesk zaměřovače odstřelovací pušky. Sniper mohl být ve vzdálenosti maximálně osmi set metrů po jeho levé ruce. Při bližším prozkoumání zjistil, že trajektorie míří spíše dopředu než na zadní směr skupinky. Strategicky přemýšlel o nejvhodnějším řešení. Bylo tu několik možností, které se mohly stát. Strhne Kapitána k zemi, ale odstřelovač trefí Hanji. Skočí před ně a trefí jeho samotného, či nestihne zareagovat a trefí Kapitána.

Bohužel ta chvilka nepozornosti a zaváhání je stála až příliš mnoho. Vše to začalo, když rychlá střela z tlumené pušky zasáhla Leviho. Čas se mu zastavil. Viděl jak černovlásek zpomaleně padá k zemi. Koně se vzepřeli a poshazovali své jezdce. Někteří utekli, jiné ušlapala zvířata a zbylí byli zabiti výstřely z blízkého lesa. Pochybnosti o vycvičení elisejských koní mu proletěli hlavou, neboť jeho vraník pouze zaržál a vydal se tryskem tam, kam ho Eren navedl. Tak tak stihl zachytit Kapitána, aby se mu nic jiného nestalo. Jeho instinkt mortemského vojáka mu radil, aby se zbytečně nevrhal do nebezpečí. Pořád viděl lidi kolem sebe jako nepřátele. Přesto však upozadil vše nepodstatné a soustředil se jen na jeden úkol - a to zachránit černovlasého muže. Na úkor své vlastní rovnováhy ho zachytil zdravou rukou, aby jako hrušky dopadli na zem, Kapitán na něm. Kdyby byl při vědomí, určitě by mi rozbil držku, byla jeho myšlenka, zatímco se mu podařilo sednout si. Pět ozbrojených vojáků se vydalo jejich směrem. Tři stihl zastřelit pistolí, dva byli rychlejší a snažili se ho dostat od raněného. Jeden muž mu mířil na hlavu nožem, tak se sklonil, aby stihl ochránit svým tělem Kapitána. Tento pohyb mu však zajistil přímou ránu do ramene. Zaskučel. Se zlomeninou a nedostatkem spánku byl méně obratný. Vytrhl si z trapézového svalu nůž a plnou silou ho hodil po útočníkovi. Druhý byl zastřelen z dálky Hanji, která sama krvácela a podle plandající ruky odhadoval, že měla zlomenou klíční kost.

Hnědovlasý mladík slyšel kolem sebe výstřely a řev. Cítil se beznadějně, tak jako nikdy předtím. Poprvé v životě neměl situaci pod kontrolou. Sám sebe se ptal, zda je tohle ten pocit, jaký cítí lidé, když jsou zahnáni do kouta na bitevním poli. Byl vycvičeným zabijákem, který by si tento chaos měl užívat, ale opak byl pravdou. Po hvízdnutí k němu doběhl jeho vraník. Ten si klekl, aby na něj mohl Eren lépe vylézt a nebylo pro něj těžké vzít do náruči tělo černovláska. Po rozhlédnutí kolem sebe usoudil, že jejich oddíl je docela daleko. Byli odříznutí, zbytek spolu s Hanji bojoval a on byl na otevřené pláni v pozici, ze které neměl šanci dostat se do zákrytu. Nacházeli se uprostřed ničeho, přímo na ráně pro potencionálního útočníka. Zavrtěl hlavou - museli pryč. Klusem by se dostal do Ancory za dvě hodiny, pokud pojede tryskem, mohl by to zvládnout za hodinu a méně. Neměl na vybranou. Podíval se na Leviho střelnou ránu. Usuzoval, že kulka minula srdce, přesto však krvácela.

,,Kapitáne!" Poplácal ho po tváři. Nebyl plně v bezvědomí, ale při smyslech též ne.

Černovlásek se chrčivě nadechl. Eren se zamračil, gumička do vlasů byla dávno pryč. Hnědé kadeře mu při každém koňském kroku poletovaly kolem hlavy. Uniformy obou mužů byly zbrocené krví, špinavé a roztrhané. Mladík si posunul svého nadřízeného před sebe tak, aby ho mohl jistit i přesto, že jednou rukou drží otěže. Neseděl jak měl, naopak. Jeho poloha na koni se podobala bočnímu pololehu. Levi si nevědomky paže ovinul kolem trupu jeho zachránce, aby se ujistil, že sám nespadne a zády byl opřen o jeho zdravou končetinu držící kožené popruhy.

Kůň po kopnutí do slabin zaržál a rozběhl se po cestě pryč od bojiště tím nejrychlejším sprintem, který dokázal vyvinout. Při každém nadskočení zatnul mladík zuby. Rána na jeho pravé lopatce byla hluboká a krvácela, nicméně nebyla životu nebezpečná tak, jako zranění na hrudi jeho šéfa. A ruku se naučil ignorovat.

Podle vystupujících černých žil, jež se objevily na Leviho krku a začínaly ladit s barvou havraních vlasů, pochopil, že střela byla nejspíše otrávená. Tohle dělal jen jeden jediný jed a to ten byl mortemský. Nicméně vojáci, kteří je napadli, nebyli z Erenovy domoviny. Poznal to dle jejich uniforem a vzhledu, nehledě na to, že by si netroufli poslat nějaké zabijáky, protože by mohli narušit jeho právě probíhající misi a rozpoutali by ze studené války tu doopravdickou, která už přes pět let tkví pouze v doutnajícím konfliktu a snaze nabrat co nejvíc informací skrze špionáž. Taktéž by v tomto podnebí dlouho nepřežili.

Když se ohlédl, nikdo ho nesledoval. Alespoň něco pozitivního, pomyslel si s oddechem. Avšak nemohl přestat být ostražitý. Nejlepší zbraň tajných agentů byla ta, že zaútočí, když nejsi připraven. Nehodlal to podcenit. Dokud se nedostal za brány Ancory, nehodlal přestat zkoumat okolí a každý podezřelý zvuk.

Brány byly blízko. Stačilo jen pár koňských kroků... Jen trocha, aby prosvištěl. Strážní ho však chtěli zastavit. Normálně by je poslechl, ale momentálně se nezmohl na nic víc než jen na zvednutí krvavé ruky ve znaku míru. Jakmile jim došlo, že je oblečen v úboru speciální vojenské jednotky, otevřeli rychle bránu. Děkoval Reinerovi za to, že mu předal plánek hlavního města a sobě, že se ho naučit nazpaměť. Fortuna nebyla podstatná, tudíž se neobtěžovali město zmapovat. Každému debilovi by došlo, že hlavní město je důležité. Impozantní křišťálový hrad, od kterého se odráželo slunce a vytvářelo na ulici duhové obrazce, byl nádherný. Zastavil by se a pokochal tou krásou, bohužel povolující stisk kolem jeho hrudníku ho upozornil, že moc času nezbývá.

,,Levi, notak, vydrž to," zašeptal potichu s podivnou intimností. Držel ho pevně kolem ramen, zatímco cválal k nemocnici ulicemi města.