Hra o život

Bridge Builders

V pondělí ráno jsem se opět probudila sama v naší, teď už manželské, posteli. Dalo mi to hodně práce, ale nakonec jsem po několika hodinách a dlouhého prosení, ukecala, abych měla zase postel pro sebe. Já nevím, ale představa, že s Honzou sdílím jednu postel mi nepřijde zrovna lákavá a navíc už vůbec ne komfortní.

Vylezla jsem tedy z postele a ustlala ji. Ze skříně jsem vytáhla čisté oblečení a převlékla se. Když jsem vyšla z pokoje do obýváku, všimla jsem si, že Honza je už taky vzhůru.

J: "Tak co? Jak se spalo?" řekla jsem trošku škádlivě a opřela se o gauč.

H: "Na hovno, stačí?"

J: "Jaj to je mi líto a jak to?"

H: "Je mi úplně jasný, že ti to fakt líto není, protože se rozvaluješ ve velký posteli a jak to? Hele zkus hádat. Možná je to kvůli tomu, že je tan gauč malej a nepohodlnej a na spaní moc tvrdej."

Při Honzovo stěžování si jsem se musela zasmát.

H: "Jo tak tobě to ještě přijde vtipný jo?"

J: "Malinko."

Radši jsem se otočila a odešla do kuchyně, abych ho hned po ránu nevytočila, i přesto že mě to baví. Vzpoměla jsem si, že zbyl ještě kus dortu v lednici, a tak jsem ho vyndala, že si dáme na snídani. Každému jsem ukrojila kousek, dala ho na talíř a odnesla na balkón, že hezky posedíme venku.

J: "Na stole budeš mít snídani, tak hned jak se oblíkneš, můžeš přijít."

H: "To zní jakobych se musel oblíct jen abych se mohl jít nasnídat."

J: "Ono to tak nezní. Ono to tak totiž je."

H: "A co uděláš, když to poruším?"

J: "Nedostaneš dort."

H: "To přežiju."

J: "Opovaž se!"

Ani jsem to nestihla doříct a ve dveřích se objevil Honza, pouze ve spodním prádle.

J: "Proč mi to děláš?"

H: "Já ti nedělám nic." odpověděl jakoby nic a posadil se do křesla.

J: "Nastydneš."

H: "Když je venku 20°, samozřejmě a nehraj to tady na mě já vím proč se ti to nelíbí."

J: "A proč teda hm? Poslouchám."

H: "Protože nenávidíš, když tě škádlím, ale zároveň se ti to líbí a nejsi schopná to přiznat. Plus bych řekl, že ti moc nevadí se na mě takhle koukat."

Poraženecky jsem se zanořila víc do křesla vzala si dort ze stolku a koukla se jiným směrem, než byl on.

H: "Rudneš, že jo?"

J: "Drž zobák."

H: "Takže jo."

Na to konto se zasmál a pak už bylo jen ticho.

Dort jsem dojedla dřív, ale počkala jsem si, než se zvedne a odejde, kdybych to udělala dřív, tak mi se ujistil, že mám tváře jemně do červena. Netrvalo to tedy dlouho a Honza se zvedl z gauče s prázdným talířkem v ruce a odešel. Chvilku jsem si počkala, než se moje tvář dala do pořádku a pak se taky sebrala. Talířek i se lžičkou jsem hodila do myčky a odešla do pokoje, že si lehnu do postele a budu odpočívat.

Když jsem šla do ložnice, všimla jsem si, že jsou pootevřené dveře do koupelny a tak jsem si myslela, že je tam nejspíš Honza a tak jsem to nechala být. Otevřela jsem tedy dveře do ložnice a s rozeběhem jsem skočila do postele.