Hra o život

Dort

Druhého dne ráno jsem se probudila zhruba okolo osmé ráno. Rychle jsem se převlékla vešla do obýváku. Honza byl už vzhůru a koukal na televizi.

J: "Tak co? Jak ses vyspal na gauči?"

H: "Zkus hádat."

J: "Libově, dokonce tak moc, že tu budeš spát každý den, že?"

H: "Až na to, že vůbec."

J: "Tak si začni zvykat, protože já tě tam nepustím."

H: "Já tě jednou vykopnu, na to se spolehni."

J: "Ehm neřekla bych, ale nechám tě, si to aspoň myslet. Jo a nezapomeň, děláš mi snídani."

H: "A proč jako?!"

J: "Prohrál jsi sázku."

H: "Seru ti na nějakou sázku."

J: "Hej s tebou je fakt sranda to ti povim."

H: "Ja vim."

Uraženě jsem odešla do kuchyně a začala si chystat snídani.

H: "Jaj, tak co chceš k tý snídani?"

J: "No napadlo mě, když jsme ru tak dlouho a když jsem tě zachránila, že by se to mohlo oslavit."

H: "Chceš dort, že?"

J: "Přesně tak."

H: "Ach můj bože. Dej mi pět minut a zajdem pro kuchařku."

YES! Takhle se to dělá. Nechala jsem Honzu se převléct a upravit a vyrazili jsme do knihovny. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nevzít i tu knihu, ale nakonec jsem si řekla, že bude nejlepší ji nechat u nás v batohu. Před tím jsem si taky myslela, že se nedostane do špatných rukou a najednou bum a měli ji sourozenci. Nechtěla jsem to tedy znovu riskovat.

Dojít do knihovny nám netrvalo dýl než tři minuty. Chvilku nám trvalo, než se nám podařilo najít oddělení pro kuchařky, ale nakonec jsme ho našli, až úplně vzadu v rohu. Rovnou jsme vyškrtli zdravé kuchařky nebo ty spíš na hlavní jídla a rozhodli se výběr zúžit hen na sladké pokrmy. Nakonec se nám podařilo najít pár, které se zabývali jen a pouze dorty a z těch si vybraly jednu, která vypadala nejlépe.

Ze začátku jsme se nemohli dohodnout na typu dortu, protože já mám ráda čokoládové, za to Honza ovocné. Naštěstí jsme našli jeden přímo pro nás. Byl to čokoládový dort, nahoře posypaný ovocem a jednotlivé korpusy byly prokladané rybízovou marmeládou.

Cestou z knihovny jsme se tedy stavili v kuchyni, jestli by nám nedali nějaké ingredience, které u nás na pokoji v kuchyni nemáme a nádoby na korpus do trouby. Všechno jsme opatrně dali do batohu, aby se nám to nerozdrtilo a šli jsme zpět na pokoj.

J: "Hele vzhledem k tomu, že moje skills v kuchyni jsou spíš na bodu mrazu, tak to vidím, že ti budu podávat věci."

H: "No to by dopadlo."

Sedla jsem si tedy na židli v kuchyni, otevřela kuchařku na označené stránce s receptem a začala dávat pokyny pro přípravu dortu.

J: "Takže, tři hrnky cukru, 3 hrnky oleje a 3 hrnky mléka a naposledy 6 žloutků od vejce, rozmíchejte do pěny."

Honza z poličky sundal kuchyňského robota a do jeho mísy nasypal a nalil vše co jsem řekla. Následně robota zapl a nechal ho šlechat tak dlouho, dokud z toho nebyla taková tužší cukrová pěna.

J: "Tak teď do toho nasyp zase tři hrnky polohrubé mouky a k tomu dva sáčky prášku do pečiva."

Honza tedy odměřil mouku a dosypal do mysky prášek do pečiva, pak robota opět zapl a čekali jsme než se těsto dostatečně promíchá. Mezitím jsem vzala bílky, které nám zbyly a vyšlehala z nich sníh, který zajistí, aby těsto bylo jemné. Když bylo těsco dostatečně promíchané, pomalu jsme do mysky začali přidavát sníh a rovota nastavili na pomalejší otáčky, aby se sníh v těstu nezdrcl.

J: "Tak super to by bylo. Trouby jsi předehřál na 180°C že jo?"

H: "Jo, hned jak jsme začali."

J: "Super, jinak by nás to zbrzdilo. Teď vyndáme z batohu ty pečíci náfoby na korpusy a až se těsto domíchá, začnem je plnit."

Honza našel pečící papír a začal ho pokládat na plechy. Já jsem vypla robota a těsto začala pomalu a rovnoměrně vlévat do tří nádob pro korpus. Nastavila jsem na budíku hodinu a půl pro pečení, zatímco Honza dal všechny tři plechy do trouby.

J: "To bychom pro zatím měli. Teď jen počkat, než se korpusy upečou a pak dodělat zbytek."

H: "Během čekaní, můžem dokoukat ten film ze včerejška."

J: "Fakt musíme."

H: "Ne nemusíme, ale v tvém případě nemáš na výběr. Máš smůlu."

...

Film jsem si moc neužívala, ale věděla jsem, že už moc dlouho nezbývá a tak jsem to po chvíli moc neřešila. Film skončil a nám zbývala ještě hodina času. Rozhodli jsme se tedy uklidit v kuchyni mouku a cukru, který byl snad všude. Úklid nám moc dlouho netrval a tak jsme si zatím přichystali věci, které budeme brzo potřebovat, jako třeba: čokoládu na pečení, lesní plody na posyp dortu a marmeládu. Času ale bylo stále docela dost, takže jsem zašla do obýváku, do šuplíku pod televizí a vyndala z něj prší karty. Než se korpusy na dort stihly upéct stihli jsme dát několik partiček. Ze začátku jsem vyhrávala, ale pak se to otočilo a já nemohla ani za boha proti Honzovi vyhrát. Vždycky mi zbývala jedna karta a on na mě vytáhl buď esa nebo samé sedmičky, jak nefér.

Po několika hrách se nakonec ozval budík oznamující, že korpusy by měli být hotové. Opatrně jsem otevřela troubu, aby se na poslední chvíli korpusy nezdrcly a do každého postupně zapíchla špejly, abych se ujistila, že jsou opravdu hotové.

J: "Máme upečeno, můžem jít spojovat a dekorovat!"

Honza opatrně vyndal plechy z trouby a vyskládal je na linku, pak začal z jednotlivých korpusů sundavat nádobu, která byla okolo nich. Jeden nechtěl jít vůbec ven a tak jsme ho museli za pomocí nože opatrně vyříznout. Vzala jsem první korpus a položila ho na takovou plastovou desku a Honza ho ze shora začal mazat výbornou rybízovou marmeládou. V tu chvíli se na něj dal korpus číslo dvě a proces se zopakoval. Nakonec jsem položila třetí a poslední korpus, který se také pomazal marmoškou. Mezitím co Honza mazal, já jsem v nové misce rozehřívala čokoládu na polev dortu.

H: "Máš jí dost?"

J: "Snad. V nejhorším případě zajdu pro další a uděláme to na etapy."

Když byla čokoláda dostatečně rozehřáta, začali jsme jí lít na vršek dortu a z toho co zbylo nebo přetékalo jsme potřeli bok doru. Během toho co jsem dort zahalovala do čokolády našel Honza v lednici šlehačku a tak jsme se rozhodli ji taky využít. Ovoce jsme zatím an dort nedávali, protože jsme čekali, než se čokoláda na dortu zchladí a zatvrdne v lednici. Čekaní jsme si tedy zase zkrátili několika hrami prší.

Chlazení dortu díky bohu netrvalo moc dlouho a tak jsme už po půl hodině dávali na vrch dortu kopečky šlehačky střídané lesním ovocem, jako je třeba malina, borůvka, rybíz nebo ostružina.

H: "Tak a dort je hotov."

J: "Škoda, že tu nemáme mobil, protože ten dort se fakt povedl a chtělo by to fotku ne že ne."

H: "Teď aby se dal ještě jíst."

J: "Určitě. Ale problém. Já ho nechci rozkrojit bo je až moc pěknej."

H: "Nah to ser."

Vyndala jsem teda talíře a Honza každému z nás ukrojil kus dortu. A musím uznat, že jsem to čekala horší, ale tenhle dort se povedl jak vzhledově, tak i chuťově a to se počítá. Každej jsme si potom ukrojili ještě jeden kousek a rozhodli se strávit zbytek dne v pohodlý gauče u filmů.