Hra o život

Knihovna

Když jsem se probudila druhého dne, byla ještě tma. Koukla jsem se na hodiny na nočním stolku.

4:08

Byla jsem i docela ráda, že jsem se vzbudila, protože jsem měla noční můry. Zároveň jsem byla ale extrémně unavená, protože jsem šla spát dost pozdě. Nemohla jsem vůbec usnout, jelikož jsem pořád přemýšlela nad tím co se stalo včera v noci.
Pomalu jsem se zvedla tak, abych seděla. Koukla jsem se z okna, které bylo vedle mé postele. Venku svítil  měsíc a hvězdy zářily.
Dost jsem se nudila, tak jsem se otočila na Honzu. Spal.

J: "Hej Honzo!" sikla jsem na něj.

Nic.

J: "Honzine!" zkusila jsem znovu.

Zase nic.
No tak prej budu muset čekat až se vzbudí. Řekla jsem si v duchu.
Potichu jsem se zvedla z postele a odešla do koupelny. Moje noha nebyla v úplně nejlepším stavu a tak jsem dost kulhala.
Když jsem se dokulhala do koupelny, rozvítila jsem světlo, čehož jsem hned litovala, jelikož jsem si málem vypálila oči.
Došla jsem k umyvadlu abych si opláchla obličej a abych se nějak  probudila. Zhasla jsem světlo a vyšla z koupelny do kuchyně. No co jako měla jsem hlad?
Otevřela jsem lednici, ale nic mě tam nezaujalo. Koukla jsem se tedy do špajzky a našla ✨ŠOKOLÁDU✨.
Hned jsem po ní chňapla a odešla s ní do obýváku. Už jsem se těšila jak se zakousnu do sladké čokolády když najednou z ničeho nic se v obýváků objevila velká, mohutná a vysoká silueta čehosi.
"AAAAAAAAAAAA!" začala jsem řvát jak píchlý prase.

?: "Co řve-?!"

Můj put sebezáchovi zareagoval a tak jsem po tom individum hodila tu čokoládu.

?: "Jau doprdele co děláš?!"

Dost jsem se bála a nevěděla kdo to je, tak jsem se natáhla k zapínači a rozsvítila světlo.
  Z individum se zrodil Honza. Rukou si zakrýval oko, nejspíš jsem ho musela trefit čokoládou přímo do oka.

J: "Ježiši promiň! Já myslela, že se nám někdo vloupal do pokoje."

H: "Jo jo v pohodě taky jsem se mohl ozvaAAAAAAAAAAA!" teď zase začal řvát Honza.

J: "A ty řveš teď proč?"

H: "Sorry neber si to osobně, ale já se tě hrozně lek."

Nejdřív jsem nechápala, pak jsem se koukla na sebe a pochopila jsem. Já totiž když se ráno vzbudim jsem bledá jak stěna, moje vlasy vypadaj jak kdyby byly roky nemytý a nečesaný takže vypadám jak zombie, s tím že moje noha, která se zhoršila mi s tím moc nepomohla.
Oba jsme se na sebe koukli a pak se začali smát. Z našeho smíchu nás vyrušilo bušení na dveře. Oba jsme se nechápavě koukli nejdřív na dveře a pak na sebe. Honza došel ke dveřím a otevřel. Za dveřmi stál nějakej kluk. Byl to blonďák asi o hlavu menší než Honza.
Zajímalo mě kdo to je tak jsem se postavila za Honzu. Když mě viděl nasadil trochu vyděšenej výraz.

B: "Mohli by jste bejt vy dva tak laskavý a držet až do 7 hodin hubu?! Budíte tu celej barák!"

H: "Omlouváme se. Slibuju, že už se to výckrát nestane."

Blonďák hodil oči v sloup a odešel do svýho pokoje. Hned jak zevřel dveře oba jsme vybuchli smíchy.

...

Byla neděle. Poslední den volna a klidu. A zítra, zítra už zase budou všichni ve stresu a budou se bát, protože nám zase začne jít o život.
S Honzou jsme dělali zbytek noci blbosti, protože ani jeden z nás nedokázal usnout.
Honza nám udělal k snídani míchaná vajíčka a musím uznat že to byla delikatesa. Vzhledem k tomu, že jsme měli celý den volno a nikam ven se nám moc nechtělo, napadlo nás, že si uděláme menší průzkum po hotelu.
Rychle jsme se převlíkli, já si ještě obvázala nohu a mohli jsme vyrazit. Honza vzal klíče z botníku na chodbě, zamkl dveře a klíče hodil do kapsy od kalhot.
Došli jsme na recepci (kde zase samozřejmě nikdo nebyl) a podívali se na plánek hotelu.