Hra o život

Luna (část 1.)

S Honzou jsme se včerejšího večera stihli jen vykoupat. Pak jsem s velkou unávou padli do postelý a usli. Ani lampičku jsem nestihla zhasnout. Ráno jsem se probudila s obrovskou bolestí hlavy.

J: "Sssss..... ahhhh..." sykla jsem až moc nahlas bolestí, když jsem se až moc rychle zvedla z postele.

H: "Hej Jano jseš v pohodě!" zavolal na mě Honza z obývacího pokoje a rychle přiběhl ke mně, když si všiml, že se v bolestech hlavy snažím vstát z postele.

Podepřel mi hlavu a záda a pomalu mě položil zpátky do postele.

H: "Proboha co jsi dělala, jednou vstanu a hodinku dřív a ty se mi tu málem zabiješ! Na čele máš velkou bouli."

J: "Nejsem si jista, ale asi když jsem šla spát, tak jsem s sebou břinkla o čelo postele." vychraptila jsem ze sebe.

H: "Hele já ti skočím udělat obklad a černej čaj. Jo a ještě zkusím zaběhnout na recepci jestli tu někde není teploměr, nevypadáš dobře a hoříš."

J: "Fuj černej čaj je hnusnej. Já chci ovocnej čajíšek"

H: "Ty seš ale rozmazlená, náhodou černej čaj je dobrej, ale pro vaše veličenstvo uděláme ovocný čajíŠek."

S těmito slovy mě přikryl tlustou peřinou a podepřel mi hlavu polštáři.

*Honzy pohled*

Našel jsem rychle nějakou utěrku, namočil jsem ji studenou vodou a dal ji Janě na její čelo s boulí. Pak jsem vzal jeden z větších hrníčků ve skříňce a udělal do něj ovocný čajíŠek.

Čaj jsem jí odnesl do pokoje na noční stolek vedle Jany postele. Když jsem jí ten čaj donesl, už si v poklidu celá spocená pospávala. Chudák dokonce to vypadá, že má i horečku. A to jsem si myslel, že v tomhle světě nic takovýho neexistuje.

Vzal jsem klíče od pokoje a vyšel k recepci. Nečekaně tam nikdo nebyl, ale tentokrát se tam objevila další tabule. Byl na ní rozvrh kdy hrajeme hry. Byl zrovna pátek a my měli volno na celý víkend i s pátkem. To se nám teď dost hodí, když není Janě dobře.

Pak jsem se vrhnul najít ten podělanej teploměr. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem ho našel v šuplíku v KPZetce, kterou jsem vzal nakonec celou s sebou na pokoj.

Krabičku jsem položil na stůl do obýváku a vyndal z ní teploměr. Byl to ten klasický rtuťový co si dáte do podpaží. S teploměrem v ruce jsem šel do našeho pokoje.

Tam jsem našel Janu ležet na zemi. Rychle jsem k ní přiběhl a teploměr zahodil na postel. Jana byla hrozně horká a spocená. Boule jí už sice spalskla, ale teplota se jí zvedla.

H: "Jano co ti je? Jak se cítíš?"

Nic neodpověděla. Jen tam bezvládně ležela a těžce oddychovala. Rychle jsem vzal teploměr a změřil jí teplotu.
40°C. Doprdele.

Okamžitě jsem vzal Janu do náruče a běžel s ní do koupelny. Tam jsem ji položil do vany a zapnul vlažnou vodu abych ji schladil. Jen trochu jsem ji povolil kloflíky na tričku od pyžama. Nejsem debil, nebudu ji předemnou slíkat, to bych si nedovolil.

Hrozně jsem si vyčítal, že jsem Janu vůbec nechal samotnou na pokoji. Kdybych tam s ní byl nic z toho by se nestalo. Proto jsem se bál ji vůbec pustit z dohledu. A tak jsem s ní zůstal v koupelně a chladil studenou vodou.

Teploměr jsem vzal naštěstí s sebou tak jsem Janě po nějaké té době znovu změřil teplotu. 38,5°C. No není to ono ale lepší než těch 40. Pomalu jsem vyndal Janu z vany a osušil ručníkem.  Jana byla pořád v bezvědomí, ale už tolik nehřála a dýchala mnohom líp.