Hra o život

Bedwars

Dnešní noc nebyla moc fajn, pořád jsem se převalovala, byla mi zima a matrace mi přišla mnohem tvrdší, než normálně. Kvůli zimě jsem se snažila nahmatat svoji deku, ale bez šance. Místo toho mě akorát vzbudil Honza.

H: "Jano dělej vstávej! Hroznej průser!

J: "Nech mě spát jsou asi tři ráno a já jsem neskutečně vyřízená!"

H: "No právě, že jsou tři ráno! Ale koukej kde jsme!" třásl se mnou Honza, abych konečně otevřela oči a podívala se co se děje.
Vůbec se mi nechtělo, bylo jsem hrozně unavená, ale nakonec jsem poslechla a koukla se.
Byla sice tma, ale i přesto jsem byla schopna říct, kde přesně jsme.

J: "Proč jsme na lobby ve tři ráno?!"

Čekala jsem všechno jen tohle ne. Všichni jsme teď byli v pyžamech, uprostřed noci na lobby a nikdo z nás nechápal, co se děje. Řekla bych, že už nikdo nebyl ani unavenej, protože šok, kterej jsme teď dostali, stačil bohatě na maximální probuzení a fungovaní.

J: "Co se sakra děje?"

H: "Ja nevim, ale chci to vědět."

Po chvíli se nám na očích objevily brýle.

B: "Výtejte zpátky na lobby! Za pár minut začne hlasování."

J: "Jdi do háje s hlasováním! Já chci vědět co tady sakra děláme ve tři ráno!"

B: "Zkouška."

J: "Jak jako zkouška?!" JÁ TO TADY FAKT NESNÁŠIM!"

H: "Já chápu, že jsi naštvaná, ale musíš se uklidnit."

J: "Jak se mám uklidnit, když jsem unavená a stojim ve tři ráno v pyžamu na posranym lobby!?"

H: "Tak jinak, pro jakou hru budeme hlasovat."

J: "Nevim něco navrhni, na tohle jsem příliš unavená."

H: "Co třeba bedwars?"

J: "Ehhh.....moc se mi nechce...ale ok."

Když nám brýle oznámily, že je čas hlasovat pro minihru, vybrali jsme teda bedwars na kterých jsme se domluvili. Chvilku jsme se poflakovali po lobby a čekali, než se sečtou všechny hlasy.

B: "Hrou dneška se stávají bedwars!"

J: "Hmm super."

H: "Vždyť jsi teď řekla, že je chceš."

J: "😫"

H: "Nefňukej pořád a připravuj se."

J: "Bla bla bla bla."

H: "Hele nebuď drzá."

J: "Jsem starší, takže mlč."

H: "A já jsem vyšší, takže tě odmítám poslouchat."

J: "Jsem Honza a jen protože jsem vyšší jak většina lidí co znám, tak je nebudu poslouchat, i když mají pravdu. Hej Jano! Kde jsi? Jo tady sorry ty seš tak malá, že tě nevidim."

H: "Uvědomuješ si, že tě slyšim?"

J: "Jo to byl účel. Ale víš, že by nebylo na škodu kdyby jsi občas zapl rozum, kterej máš v tý věci na krku a koukal se na věci z mého pohledu?"

Honza je hodil oči v sloup, otočil se zpět na mě a přikrčil se tak, aby byl na mojí úrovni očí.

H: "Spokojená?"

J:  ...

H: "Jo jinak tý věci na hlavě se říká hlava, kdyby jsi to nevěděla."

Já přísahám, že ho jednou zabiju.