City Alfy

kamarádství

Ale teď zaujme moji pozornost Charlie který sedí u stolu s holkami a vykládá jim nějakou veselou historku, protože se obě smějí.

Jakmile mě zahlédne tak si rychle stoupne, upraví oblečení a stoupne si na místo kde má stát v pokusu, že jsem nic neviděl.

První ke stolu dojde Oliver tak se pozdraví s Jessii i s tou druhou a sedne si k nim.

Já tam dojdu o něco později, položím ruce na Jessiiny ramena políbím jí do vlasů a sednu si vedle mé družky.

Zaskočený Oliver se zeptá
"You are her boyfriend?"
"Yes" řeknu velmi pyšně a ještě abych ho v tom ujistil políbím Jessi na tvář.

Chudinka moje zaskočená se zeptá jak se známe. Tak jí to Oliver začne vysvětlovat.

Já v době než jí to řekne tak vyřídím něco jiného.

Jemným lusknutím si k sobě zavolám Charliho.

Udělá pár kroků ke mě a skloní se, aby jeho ucho bylo na úrovni mých úst.

"Až se vrátíme domů očekávám tě ihned ve své kanceláři."

Přikývne, ale podle jeho tepu který se náhle nějak moc zrychlil očekávám, že ví, že je něco špatně. Má se doma na co těšit, snad nečekal, že nepřijdu na to, že svoji práci nevykonává dobře.

Pak už strávíme příjemné odpoledne do doby než si můj andílek potřebuje odskočit na záchod.

Lehce divné mi přijde, že potřebuje Oliver skoro ve stejnou dobu co Jessie, ale náhody se stávají.

A věřím, že kdyby jí nějak Oliver obtěžoval tak mu urafne hlavu kamarádství nekamarádství.

Mezitím co jsou na záchodě vyzpovídám tu její kamarádku na věci které mi sama Jessie neřekne.

Ta je jak otevřená skříňka, vyklopí vše co chci slyšet i to co nechci.

Mluví do doby než uvidí ty dva jak jdou spolu ze záchodu.

Toto uzná, že je ještě v pořádku, ale jakmile zaostří a uvidí, že oba dva jsou neupravení rozeběhne se jejich směrem.

Začne na ně řvát, protože si to domyslí jako normální člověk.

Já v klidu dál sedím u stolu a popíjím víno. Jessie se za mnou přiběhne schovat, protože to tam vypadá čím dál víc nebezpečněji.

V klidu jí odsunu židli a ona se ke mě přitulí a nemůže z tý jejich hádky odtrhnout oči.

"Ty mě neobvyňuješ z nevěry?" Rychle se na mě podívá, ale svoji pozornost zase strhne na hádku.

Přiblížím svá ústa k jejímu uchu.
"Ne milačku, to je šestý smysl alfy, dokážu na míle daleko poznat lháře a též vím, že kdyby se o něco pokusil tak ty mu ukousneš hlavu kterou bychom si opekli večer při táboráku." 

Až zpracuje co jsem jí řekl, otočí se a naše pohledy se střetnou.
"Kde bereš tu jistotu?" ani nemrkneme a ani nemůžeme odtrhnou pohledy.
"Prostě to vím."

Chtěla něco namítnou, ale to by nesměla ta její kamarádka jí násilím za rameno otočit.

"I thought we were friends." 

Už se rozpažila, aby jí dala facku. 

"Will you mery me?" Rozlehne se tu obří ticho. Nikdo se neopováží jen ceknout. Všechem její vztek se z ní jako kouzlem ztratí a nahradí ho zvědavost, lítost.