Zlatá klec

41. JOEL

Zeke to vezme zhurta a streamuje už v autě po cestě na letiště. Ze začátku je nervózní a pořád mluví jen o tom, jak se těšíme na koncert, ale později se dostatečně otrká a když na kameru rapuje píseň od Franka Sinatry New York, nedá se to vydržet a všichni se smějeme jako blázni.

Ten blbec dokonce natočí kameru i na mě, jak se chechtám a nemůžu popadnout dech. Od té doby mu chodí miliony upozornění, že mám krásný úsměv a že by mě měl Zeke rozesmávat častěji.

Na letišti se k nám připojí Austinova máma, kterou vyzvedla Megan s několika členy ochranky. Paparazzi se přece jen pořád snaží získat víc informací o mě a mé cukrovce a nikdo nechceme, aby to odnesli i naše rodiny.

V letadle si sednu na své obvyklé místo a ve vzduchu vytáhnu notebook. Poletíme skoro celý den a já mám tak konečně čas dopsat svou povídku. Nebo spíš knihu dle toho, že se mi to povedlo natáhnout na víc jak sto tisíc slov.

Austin si v přední části letadla povídá se svou mámou a kluky, takže mi nikdo z nich nevěnuje pozornost. Konec mám promyšlený už od začátku, ale nečekal jsem, že se takhle rozepíšu.

Trvá mi to víc jak půlku letu, ale dokončím to. Asi třikrát si to po sobě přečtu, než to zveřejním na svůj blog.

„Surfuješ po internetu ve dvacetitisících stop nad zemí?" zazní mi u ucha Zekův hlas a já rychle zaklapnu svůj laptop.

„Vítej ve dvacátém prvním století," pokrčím rameny.

„Kdo je Arthur Grey?"

„To nevím," uchechtnu se. „Má svůj blog a zveřejňuje povídky. Je to amatérský spisovatel. Hilary mi ho doporučila."

„No jo vlastně," přikývne. „Ta vaše vášeň k literatuře. Málem jsem zapomněl, proč je to tvoje kamarádka."

Vjedu si rukou do vlasů a trochu za ně zatáhnu. „Potřebuješ něco?"

„Ani ne," zakření se. „Jen se nudím. Candy crush už mě nebaví."

„A proto otravuješ mě?"

„Všichni si dali odpoledního šlofíka," ukáže do prostoru letadla, kde opravdu všichni vytuhli. Sam spí s otevřenou pusou na sedadle a Alex to zalomil na pohovce. Jen Austin hledí z okýnka se sluchátky v uších, zatímco jeho máma mu spí na rameni.

„Cestování je vyčerpávající," povzdychnu si a sjedu níž po sedadle.

„A hlavně nudné," uchechtne se Zeke. „Nechceš mi ukázat něco od toho Artieho?" zeptá se z ničeho nic.

„Odkdy ty čteš?" podivím se.

„Nečtu," ohradí se. „Ale cokoli, abych zahnal nudu."

Odfrknu si. „Si ho najdi. Však máš svůj telefon."

„Takový rebelský čin, jako je surfování po netu v letadle?" řekne na oko vážně, ale jeho oči jiskří humorem. Vytáhne telefon a do vyhledávače zadá jméno Arthur Grey. Trochu mě to znervózní, ale zase vím, že je nemožné, aby si to spojil dohromady se mnou, pokud mu nikdo nic nenaznačí.

Hlasitě zívnu a poplácám se po tváři. Rozhodnu se ignorovat Zeka vedle sebe a následuji příkladu ostatních. Trochu se prospím, než doletíme na místo.

Vzbudím se až chvíli před přistáním. Vyzvedne nás rozsáhlá eskorta, protože před letištěm stojí obrovský zástup fanoušků, kteří nás přišli přivítat. A Zeke přejde k oplocení. Takže musíme všichni.

Megan ho málem zabije, protože se do auta dostaneme skoro o hodinu později.

Před hotelem už to tak šílené není, ale i tak se vyskytne menší problém. Megan zapomněla zarezervovat pokoj pro Austinovu mámu a všechny ostatní pokoje jsou obsazené.