Zlatá klec

22. AUSTIN

„Dobře, kde chceš začít?" přimhouří oči.

„Co kdybys mi třeba řekl, jestli někoho nemáš?" zeptám se na první věc, která mě napadne.

„Ty se na mě zlobíš, protože ke vší naší práci chodím na vysokou a zajímá tě tohle?" řekne nevěřícně. „A kdy bych to asi tak stihl?"

„No promiň," opáčím. „Ale do teď jsem myslel, že se s někým vídáš, když jsi pořád tak mizel a nikomu nikdy neřekl kam."

„Co tam máš dál?" zavrčí.

„Neodpověděl jsi."

„Austine."

„Neodpověděl jsi!" zakřičím.

„Nikoho nemám, sakra!"

„Fajn," odseknu. „A to to nemůžeš říct rovnou?"

Zakroutí hlavou a zahledí se na obrazovku notebooku. Nechápu, proč to vypnul, když to stejně známe zpaměti.

„Máš nějaký vyhraněný typ na kluky?" zeptám se nejistě.

Pozdvihne obočí vysoko do čela a znovu se mi podívá do očí. „Ptáš se mě, jestli jsi můj typ?"

„Možná," houknu.

„V tom případě, ‚možná' můj typ jsi," přizná a já se musím kousnout do rtu, abych potlačil úsměv.

„Tak proč..."

„Sakra, Austine," zasténá a vstane z postele. Nervózně pochoduje po pokoji s pohledem upřeným do země. „Copak to nechápeš? Jsme nejlepší přátelé. V podstatě bratři. Bydlíme spolu, máme společnou koupelnu. Pracujeme spolu od rána do večera. Jezdíme na turné. Jsme spolu nonstop."

„Zatím jmenuješ jen samé výhody," zahučím.

„Nemluvě o tom, jak se na to bude dívat veřejnost, jestli se to provalí. Ale to hlavní," vydechne a vjede si rukou do vlasů. „Sakra Austine. Ty přece nejsi gay."

„Říká kdo?"

„Děláš si prdel?" vyjekne a podívá se na mě. Trochu se pod tím pohledem zavrtím, ale vydržím se mu koukat do očí.

„Dobře. Tak asi gay nejsem," přiznám neochotně. „Ale potřebuju snad nějakou nálepku? Gay Joel? Gay Austin? Nemůžeme být prostě jen Joel a Austin?"

„To je právě to! Nemůžeme, Austine. Nikdy nebudeme jen Austin a Joel. Vždycky to bude Austin, Joel, Alex, Zeke a Sam. Skupina GC. Potkat tě na vysoké, nebo v baru jako normální kluk neváhám ani vteřinu. Ale jsem slavní. Už teď jsou naše životy vláčené bahnem. Dokážeš si vůbec představit, jaké by to bylo, kdyby se na to přišlo? Víš, jak je mi zle jen z toho, že musím předstírat, že se mi líbí holky?"

„Myslíš, že jsem nad tím nepřemýšlel?" zakřičím a vstanu z postele. „Ach, Austin. Vrhá se do všeho po hlavě, toho nemůžeme brát vážně. Kurva Joeli, přemýšlel jsem nad tím od chvíle, kdy jsem tě poprvé políbil. Přemýšlím nad tím, jestli jsem gay. Přemýšlím, proč se mi ta pusa tak vryla do hlavy i jestli bych zvládl sex s klukem, sakra. Myslím na to, co řeknou kluci, moje máma, ale rozhodně mi nezáleží na ostatních. Není náš problém, co si o tom bude myslet veřejnost. Záleží mi jen na tom, co si o tom myslíš ty..."

Nedořeknu, protože Joel překoná těch pár kroků, které nás od sebe dělí a umlčí mě. Přitiskne své rty na mé a je to snad poprvé, kdy mě políbil on, a ne já jeho.

„Zastav mě, Austine," zamumlá mi do úst, ale nepřestává mě líbat. „Zastav to dřív, než bude pozdě."

„Ne," vydechnu, zatlačím ho do hrudi a odhodím na postel. „Pozdě bylo už před Silvestrem," řeknu a přetáhnu si triko přes hlavu.