Zlatá klec

28. AUSTIN

Festival i pouť jsou naprosto boží!

Sam měl pro změnu pravdu. Pár lidí se s námi chtělo vyfotit a narazíme i na několik holek co poskakují na místě a málem omdlévaly při pohledu na naši pětici, ale v doprovodu Millerových si nikdo nic radikálního nedovolil.

Tahám Joela od jedné atrakci ke druhé a koupím cukrovou vatu, abych mu vyloudil úsměv na tváři. Musím v sobě potlačovat ten instinktivní pud, chytit ho za ruku a místo toho se dotýkám jeho ramene nebo mu pokládám ruku na paži.

Pořád jsme pod drobnohledem, ale nejvíc mě zaráží přítomnost Zeka, který se nás celý čas na pouti drží jako klíště.

„Jak to děláš, že tě dokáže nadchnout každá prkotina?" zeptá se mě Joel, zrovna když hodím míčkem do plechovek, abych mohl vyhrát stupidního plyšáka. Chci ho vyhrát pro něj, ale prostě nemám dobrou mušku. Zeke si odběhl pro grilovanou kukuřici, kterou zahlédl po cestě. Alespoň chvilka soukromí jen pro nás.

„Jsem moc velký optimista," zakřením se, když se znovu netrefím. „Celkem dlouho jsem měl život na hovno a když se to konečně otočilo k lepšímu, zařekl jsem se, že na všem budu hledat něco pozitivního. Cha," zvednu vítězně ruce nad hlavu. Alespoň jedna trefa z pěti. I když za to dostanu kulový.

„Zkusím to taky," řekne Joel a podá mi cukrovou vatu. Hodí na pult peníze a od týpka v klobouku vyfasuje pět míčků.

„Chceš mi snad ukázat, jak se to nemá dělat?" uchechtnu se a on první ránou shodí skoro všechny plechovky až na pár ve spodní řadě.

„To bych si nikdy nedovolil," brání se, ale kření se na mě jako sluníčko. Nejraději bych mu ten úsměv zakázal, protože mě nutí k tomu, abych zatínal ruce v pěst a schovával je do kapes, než by se mi povedlo malé faux pas a líbal bych ho mezi davem plných lidí s foťáky.

Má poslední ránu a zbyla mu tam jen jedna plechovka a jako na potvoru se mu ji povede shodit.

„Myslím, že tě nenávidím," řeknu a vrazím mu cukrovou vatu do ruky.

„Co si vyberete?" zeptá se ho týpek a ukáže na plyšáky za sebou. Podvědomě moc dobře vím, co si Joel vybere ještě dřív, než to řekne nahlas.

„Chci tu modrou kočku s klubíčkem," řekne a týpek mu ji podá. Joel mi kotě hodí obloukem do náruče a já stěží potlačuji úsměv.

„Proč jen mě ta modrá kočka nepřekvapuje?" uchechtnu se a drcnu ho do ramene. Všimnu si, že ke mně natáhne ruku, ale dřív, než udělá, co měl v plánu tak se mu ji povede stáhnout. Stihne se akorát tak otřít hřbetem ruky o tu mou, ale jen mě to víc utvrdí v tom, co ho celý den tak žere.

Nelíbí se mi, když se tváří takhle.

„Joeli?" chytnu ho za paži a natočím čelem k sobě. „Jak moc ti to vadí?" zeptám se.

„Co myslíš?"

„Tohle," chytnu ho za ruku ve které drží cukrovou vatu a druhou rukou trochu odtrhnu. Jen dva kamarádi, co se dělí o sladkosti.

Konečky prstů ho pohladím po předloktí a pomalu se stáhnu. Pokud se to povedlo někomu zaznamenat, před Megan bychom to hravě ukecali.

Joel mi na to nic neřekne. Jen se usměje a dál dělá, jako by se nic nestalo. Jenže jeho oči, které se zaseknou na mé dlani ho prozradí.

Vadí mu to.

„Taky mi to va-"

„Čau," přeruší mě Zeke, který se zjeví odnikud. „Ty jsi vyhrál kočku?" uchechtne se, když si všimne plyšáka v mé ruce.