Zlatá klec

26. AUSTIN

Sex s Joelem se zapsal na seznam mých nejoblíbenějších věcí a věřím, že on to má stejně. Konečně mě přestane brát na noční procházky po památkách a většinu nocí zaparkujeme u něj nebo u mě v pokoji. Pokud to v danou chvíli jde.

Ale třeba v Římě, ho musím doslova ukecávat, aby se mnou šel ven. Strašně moc toužím vidět koloseum.

Kluci – kazišuci – se mého nápadu chytí a jdeme tak všichni. K mé smůle se nemůžu vyfotit s Joelem, jak se líbáme u hradu Sant' Angelo, ale zato máme hromadu společných fotek. Na konci turistické prohlídky mě tak nehorázně bolí nohy, že Joelovi skočím na záda a on mě musí odnést až k autu.

Koloseum zklamalo. Na fotkách vypadá tak nádherně, ale v realitě se až divím, že ještě někomu nespadlo na hlavu. Nejspíš za to může všechno to lešení okolo.

Díky bohu je Řím jedna z našich posledních zastávek a my se tak konečně po dvou měsících vracíme domů na krátký oddech.

I když oddech je relativní pojem. Ten máme jen na dva dny od přistání v LA a znovu se ocitneme na kolotoči našich povinností.

Rozhovor v talk show ohledně našeho turné – a našich vztazích – natáčení videoklipu k naší nové písničce pro Samovu mámu, focení a mnoho času ve studiu.

Za týden máme letět na pár dní k panu a paní Millerovým na její oslavu narozenin a náš narozeninový dárek musí být perfektní. Hned další den ho vypustíme do světa a všichni v agentuře očekávají, že to bude hit.

Joel se zase vytrácí z domu, jako dřív, jenže tentokrát mě to netrápí, protože přesně vím, kde je. Zmínil se, že se potřebuje sejít s učiteli a projít s nimi jeho poznámky, které měl k jejich výkladu. Ne všichni mu totiž odpověděli na email. Jenže mě trápí něco jiného.

Například, že Joel spí maximálně pět hodin denně. Myslel si, že si toho nevšimnu, ale vždycky mě probudí ťukáním do klávesnice.

„Brouku?" zaskuhrám vedle něj a rukou nahmatám jeho břicho. „Ještě chvíli mě s tím ser a ten počítač letí z okna."

„Víš, že máš svou postel?" uchechtne se.

„Nedokázal bys beze mě spát," odseknu, zvednu jeho ruku položenou na klávesnici a uvelebím se mu v klíně, před jeho laptopem.

„Už to mám skoro hotové," podrbe mě ve vlasech a dál se věnuje psaní.

Zabořím obličej do jeho břicha a polaskám ho jazykem, abych ho rozptýlil.

„Ještě chvilku mě provokuj a o ten problém v mých kalhotách se budeš muset postarat," zavrčí a odloží notebook na noční stolek.

„Konečně," řeknu a přitáhnu si ho do náruče. „Měl bys víc spát."

„Vždyť spím," namítne.

„Ne dostatečně. Pokud se ti něco stane, nasereš mě," pohrozím mu.

„Chceš skončit se sexem?"

„Ne!" vyjeknu až příliš zbrkle a on se rozesměje. „Jen... čas od času neuškodí trochu zvolnit."

„To jsem dělal po celý čas v Evropě," vydechne. „Teď musím všechno dohnat."

„Odpuštěno. Hlavně když na tom mám podíl viny," uchechtnu se. „Už se těším do Texasu. Hlavně na výraz Samovy mámy až uvidí ten videoklip."

„Je vážně povedený. Jen mě děsí spací pořádek," nakrčí obočí. „Pomalu jsem si zvykl, jak mi pořád kradeš přikrývku a teď mi to těch několik dní zkazí."