City Alfy

Přijetí do smečky

"Je nádhernej." A to už ho Leo vyndává z krabičky a připíná mi ho na krk.
"Patřil jedné důležité osobě v mém životě. A byla by určitě velmi šťastná, kdyby věděla, že ho budeš nosit ty." Políbí mě na zapínání toho náhrdelníku.

"Leo, ale to já nemůžu, musíš ho dát své snoubence." A začnu si ho sundávat, Leo mi chytne ruce v půlce pohybu a zastaví je.
"To je v pořádku, nemohl dostat lepšího majitele. Jenom mi musíš slíbit, že ho za žádné situace nesundáš." Zmohnu se jen na přikývnutí.

Až teď si všimnu, že Leo má prsten, taky s měsíčním kamenem. Vezmu si jeho ruku a začnu si ho prohlížet. Leo to jenom s malým úsměvem pozoruje. Po chvíli ho sundá a dá mi ho do ruky.

"Měsíční kámen je značka naší smečky." Já do druhé ruky vezmu svůj kámen a lépe si ho prohlédnu.
"Takže tím mi chceš říct, že-" přeruší mě v půlce věty.

"Ano od téhle chvíle jsi právoplatnou členkou mé smečky." Už zase mi došly slova. Tak ho alespoň obejmu a zašeptám slova díku.

Leo

Chtěl jsem za to, alespoň pusu, ale tý jsem se nedočkal, ale to nevadí i to objetí, zahřeje u srdíčka.

Ani jsem to nepostřehl, ale už byla pomalu půlnoc. Jessie šla spát asi už tak před hodinou. Já ještě chvíli zůstal vzhůru a dodělával nějakou práci.

Na koupel kašlu a jenom si vezmu volnější kalhoty a jdu spát.

O půl čtvrté mě Jessie probudí. "Leooo" a zatřese semnou. Jenom něco zabrblu a otočím se na druhý bok.

Zkusí to znovu "Leooo" tentokrát už vystřelím do sedu.

"Copak se děje zlatíčko?"
"Bolí mě ta noha. Nemohla bych, prosím, dostat něco od bolesti." Pousměji se a utřu jí mokré tváře od slz. Chudinka moje, musí jí to vážně bolet.
"Ovšem že" a vyskočím z postele.

Jdu za Viki. Když nakouknu do pokoje, Dean už není v posteli. Jako trest za včerejší pozdní příchod jsem mu přikázal, aby vyzvedl o pěti ráno našeho hosta na letišti a odvezl ho do hotelu, aby se mohl ještě dospat.

Když se chci rozejít, abych probudil Viki, tak mě Darkness zastaví. 'Počkej, napadá tě to co mě.' chvíli nevím co myslí, ale po chvilce mi to dojde, když ukazuje hlavou na Viki.

Pomalu se přiblížím k ní a skočím na ni. Takhle jsem jí budíval, když mi bylo asi tak deset a míň. Ta se jen s šokem probudí.
"Leo, co blbneš? už ti není pět, a taky nejsi už úplně nejlehčí."

"Jessie začala bolet ta noha, tak tě prosí, jestli bys jí nedala něco od bolesti." Zamyslí se nahlas.
"Já jí včera nedala zpátky tu kapačku?" Zakroutím hlavou na znameni, že ne.

Až teď jsem si všiml naštvaného pohledu Deana ve futrech dveří s kartáčkem v puse.
"Kdybys nebyl její bratr a můj nadřízený, tak bys byl už dávno mrtvý."

Nestihnu na to nic říct a už letím na zem i s přikrývkou. Viki si jen s úšklebkem obleče župan a jde do své ordinace nachystat kapačku.

Já jsem šel napřed a našel jsem tam to moje malé vlče, jak brečí. Jakmile si mě všimne, snaží se ty slzy zamaskovat.
"Za to se nemusíš stydět, ale neboj Viky už jde a pomůže ti."

"Proč jsi tam byl tak dlouho?"
"Omlouvám se, už se to nebude opakovat, ano?" Schoulí se mi do náruče.
"Strašně moc to bolí."

Než jsem jí stihl utišit, tak už tu byla Viki.
"Promiň zlatíčko, že tě týrám v bolestech, po tom včerejším zmatku jsem na tebe úplně zapomněla."

A dá jí kapačku. To zlatíčko si s ní vyřídím později.

"Za chvilku to bude už dobré." Pohladí jí po tváři a chce odejít.
"Počkej! jaký byl včera zmatek?"

"Ooo ty o tom nevíš? včera si hlídka na pomoc zavolala bojovníky, že tam mají tři samotáře. A dřív, než tam přišli, samotáři stihli zranit oba dva členy hlídky."

"Jaktože o tom nevím?"
"Musím ti na to odpovídat, nebo si odpověď najdeš sám?"
"A jsou alespoň v pořádku." Přikývne.

"Po týdenním klidovém režimu můžou jít zase do práce." A odejde. Po tomhle jsem už neusl, Jessie naštěstí jo. Chudinka, asi toho moc nenaspala.

Těch pár zbývajících hodin do budíku jsem strávil přemýšlením, jak si rozvrhnout čas, abych byl s Jessie, ale taky, abych se věnoval práci.