Something...|DNF FF|

50.

Tahle kapitola je trochu delší, takže si udělejte pohodlí :D
Enjoy :)

George

Ležím v posteli a mrtvě koukám do stropu. Obrazovka mobilu je v tuto chvíli jediná možnost se jakkoliv zorientovat v čase a prostoru. Něco mi říkalo, že bych měl usnout. Čas na obrazovce mobilu mi to akorát potvrdil. Zítra musím opět do té mučírny, ale tentokrát tam nebudu jako jediná černá ovce. Clay už se cítí lépe, ale stejně má tak trochu obavy z reakce ostatních a jestli to náhodou jeden z nich nebude používat jako argument při hádce. Čili to, co často používal Tyler.

Flashback

„Alespoň se neřežu a jím normálně!" zařval na celej dům a naštvaně praštil do stolu.

Konec flashbacku

Bylo mi z jeho slov vždy hrozně. Donutil mě se cítit jako něco, co tu být nemělo. V nějakých okamžicích jsem s ním i tiše souhlasil, ale v podvědomí mi to znělo jako zasraná lež.

Clay ♡

Spíš?

Tak napůl

Myslíš, že to
zítra přežijem
ve zdraví?

Snad :D

Konverzace s ním ve tři ráno jsou vždycky příjemný.

Nedáme call?

Ok :)

Náš hovor trval nejspíš něco přes hodinu, dokud ho neukončila jeho únava. Bylo hezký vědět, že je v pohodě. Položil jsem to a mobil zapojil do nabíječky, protože procenta baterie byly velmi nízká. Otočil jsem se na bok čelem ke zdi a přemýšlel o všem možném. Stejně jsem při každém tématu skončil u Sáry. Visu ji schválili trochu rychleji, takže by se tu měla ukázat za ani ne týden spolu s další osobou. Prej budou bydlet někde poblíž v menším bytě nedaleko nějaké vysoké školy. Nejspíš ji studium v Evropě taky přišlo moc složité a zbytečně detailní. Například matika tady na střední obsahuje učivo, který jsme my probírali v osmý třídě.

Zívl jsem si a v duchu se zaradoval, že budu spát alespoň tři hodiny. To na mě ale přišla potřeba vyprázdnit svůj močák. Tohle bych označil jako tu nejvíc otravnou věc na tomhle lítajícím šutru ve vesmírné prázdnotě.

Zvedl jsem se z té vyhřáté madrace a potichu se vyplahočil z pokoje na chodbu a přitom se skoro přizabil na schodech, kvůli své demenci.

Při umývání rukou jsem očima sklouzl ke skříňce pod umyvadlem, kde se nacházejí ty malé kovové a ostré věcičky, bez kterých bych byl už dávno pod kytičkami. Zhluboka jsem se nadechl a opustil tuhle místnost plnou těch zvláštně hezkých vzpomínek.

Konečně jsem se po svém menším výletu ocitl zpět v posteli. Škoda, že ne s ním... Moje myšlení je někdy až skoro posedlé dvojsmysly. Tohle jsem stejně zamýšlel jako tu temnější variantu. Tak počkat, já s ním chci spát? Mám stejnou otázku, mozku.

Je mi jasný, že spíš
ale já chci spát s
tebou :P

Týhle zprávy budu ráno litovat. Nebo možná ne, co já vím. Periodickou tabulku. Dělám si prdel. Chemie mi nikdy nešla a ten předmět považuju za ďáblovo dílo.