Something...|DNF FF|

35.

Ještě takhle na začátek: mám novej ig (odkaz na profilu)
Ok můžeš pokračovat ve čtení :)

Tyler

„Ty vole kde je?" nesnáším jeho neustálou potřebu mi pomalu zatloukat hřebíky do rakve.

Vyndal jsem z kapsy mobil a v rychlosti mu napsal, ikdyž mi bylo stoprocentně jasný, že mi nepodepíše. Posledně mě přeci jen poslal do prdele.

Kurva kde zas seš?

Mezitím jsem si šel udělat snídani, po ránu mám vždycky hlad. Cinkly tousty a spolu s tím i můj telefon.

Neřeš, za chvíli jsem doma.

Mu se věřit nedá...

Heh vážně? Btw nezapomeň
na tvůj včerejší návrat :)

Teď jsem na řadě já, abych ho dostal do hrobu, ale to neudělám. Je to jenom pubertální zmrd ve stádiu rozkladu s myšlením pětiletého dítěte, byla by srabárna mu podkopnout nohy, aby sletěl tou jeho nevymáchanou hubou do žumpy.

Nic neříkej, prosím!

Teď si dokonale představuju tu jeho reakci. Je flustrovanej, nejistej, a já se z toho můžu pochcat smíchy.

Tak mi doprdele řekni,
kde seš!

V parku s ním a
už mi dej pokoj

Ooooooo ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Jdi do prdele

Fandím mu v tom. Je to trochu divný to přiznávat, ale sluší jim to spolu. A navíc, díky tomu bych mohl být součástí jeho hudby. Zním jak dvanáctiletá fanynka.

„Dobrý ráno" Larry se nějakým zvláštním způsobem ocitl za mnou.

„Dobrý" oplatil jsem mu nazpět a lépe si ho prohlédl. Vypadal vyčerpaně. Hned mi bylo jasný z čeho. Pousmál jsem se nad tím a napil se vody.

„Hodně jsem nad tím přemýšlel" prohodil najednou a já na něj zmateně pohlédl.

„Nad čím?" kousl jsem si do toustu pomazaným nutellou.

„Nad nimi"

„Nikdy by mě nenapadlo, že je gay" přisedl si ke mně a prohlížel si ranní noviny.

„Vadí ti to?"

„Ne to ne, jen mě to zaskočilo" sebral mi toust a zakousl se do něj.

„Vždycky jsem s ním ale mluvil o holkách" poznamenal.

George

Zírali jsme na sebe. Tuší. Má cenu něco říct? Cítil jsem se trapně. Vážně se před ním dokážu vyoutovat bez toho, aniž bych něco věděl?

„Ale někdy ten chlast pěkně kecá" vytrhl mě z myšlenek. Nejistě jsem pokýval hlavou a rozhodl se konečně odpovědět na Tylerovu zprávu.

-

„Tak zatím!" zamával mi a já mu nazpět. Trochu jsem si pospíšil, aby mamka nebyla nějak naštvaná, že kašlu na snídani.