Something...|DNF FF|

40.

George

Poslední dobou dny začaly podezřele rychle plynout. Než jsem si uvědomil, že je mi celej rok už šestnáct, v kalendáři se objevilo prvního listopadu. Svoje narozeniny jsem nikdy nějak extra neřešil, taky možná proto, že moc kamarádů jsem nikdy neměl. Většinou mi popřála mamka, ségra a otec mi dal po hubě. Takže na to nemám nějak fajn vzpomínky.

„Kde je můj oslavenec?!" Clay?

Vzbudil mě jeho hlas na chodbě a tak jsem ještě rozespale vykoukl z pokoje. Musel jsem vypadat hrozně.

„Tady jeee!" zařval a doběhl za mnou. Objal mě a já ho nazpět. Na hlavě měl narozeninovou čepici, kterou mi předal. Po výměně té věci, která mi sotva držela na hlavě, mě popadl a odnesl dolů ke stolu, kde se Tyler cucal s Carou. Trochu se nás lekli.

„Jsem nevěděl, že jde vypadat ještě hůř" rýpl si Tyler a upřeně na mě hleděl. Mamka se na nás usmívala a já se trapně podíval na Caru.

„Takže spolu chodíte?" překvapeně si nás prohlížela.

„Hehe jo" odpověděl jsem jí a trochu si upravil vlasy.

„Mimochodem všechno nejlepší" málem jsem zapomněl proč tu vůbec jsem.

Skoro půl hodiny se tu vedla debata o tom, jak se mi povedlo sbalit někoho, jako je Clay. Sám to také nechápu. Mezitím co oni řešili nás, já přemýšlel nad tím, že žiju už sedmnáct let. Vždyť jsem to chtěl zabalit už ve třinácti, co tu ještě dělám? Teď se ale zabíjet nebudu, jsem spokojenej. Možná pokud se něco pokazí a já se s ním budu muset rozejít.

„Haló, Georgi!" luskala mi najednou před ksichtem mamka.

„Hm co?" měl bych se naučit se více soustředit. Myšlenky jsou důležitější.

„Zvládneš dort?" NE.

Podíval jsem se na Claye, kterej byl vždy hrozně rád, když jsem něco snědl bez následného zvracení.

„Já ti věřím" šeptl a já se mohl roztát. Jsem vážně rád, že teď sedí vedle mě.

„Jenom trochu, prosím" nadšeně se usmála a pohladila mě.

„Může George pak i k nám? Chceme to oslavit i s tím zbytkem" ke konci se trochu usmál.

„Promiň Clayi, ale bohužel to nejde. Ale mohou přijet sem, místa je tu dost!" navrhla a já se podíval na Dreama, kterej nervózně polkl.

„Umíte španělsky?" vypadlo z něj.

„Ne, proč?" v tu chvíli z nás opadly všechny obavy. Alex je vážně problematickej.

„Jenže-" špitl jsem a on ihned pochopil.

„Tak snad budou v poho" nebudou, ale nevadí. On jim šel mezitím zavolat a já si prohlížel dort, kterej vypadal úžasně.

Netrvalo dlouho a menší návštěva se dobývala do domu. Alex poprvé jeho příchod neoznámil hlasitým 'Holaaaaa', nýbrž 'zdravím', což od něj znělo vážně divně. Další obavou byly Karl s Nickem a jejich neustálá potřeba se cucat. Když se všichni tři objevili na chodbě, Cara s Tylerem se chystali explodovat radostí. Neuběhlo ani pět minut a oni už měli podpisy všech tří na čele.

Pravá oslava konečně začala a mamka nám všem rozdala dort. Podle výrazů ostatních byl dobrej. Já jsem váhal, hodně. Teď nebo nikdy. Ukrojil jsem krajem vidličky kousek a na tu vidličku ho nabodl a strčil do pusy. Myslel jsem, že jedinej, kdo si mého obrovského pokroku všimne, bude Clay, jenže mi ve stoje tleskala půlka stolu.

„Tohle si zaslouží hudlana!" zajásal Alex a já zrudl. Líbat se před rodinou je prostě divný.

„Jo Clayi! Přestaň si hrát na gentlemana a dej mu hudlana" ostatní se vážně bavili, dokonce i Larry.

„Potřebuju svolení" mrkl a já se trapně zasmál. Mamka s Larrym s úsměvem kývli a já začal litovat toho, že jsem si vážně tu mašli nehodil už ve třinácti.

„Ať to alespoň stojí za to" neodpustil si Nick. Teď celej rudej jsem se otočil na Claye, kterej zamýšleně hleděl do země. Natáhl se ke mně a ještě před tím než naše rty stihl spojit, jsem chňapl po novinách, které ležely na stole, a zakryl nás nimi. Vážně si nepřeju, aby nás při tom pozorovali. Už teď si totiž připadám jako zvíře v zoo.

„Hej! Já to chci vidět" pofrkl si Karl a já se modlil, aby neudělal svoji vlastní narozeninovou pusu.

-

Dojedli jsme dort, což znamenalo jediné - dárky. Trochu jsem se bál, co vymysleli ti tři za dárek. Jako první mi dárek podstrčila Cara, kterej obsahoval spoustu oblečení a štětce s vodovkami. Mamka mi dala vesměs to samý, jen k tomu přihodila peníze. Larry mi věnoval pouze peníze, což vůbec není špatný, naopak. Pak přišel na řadu ten Karlův.

„Je tam něco, co mě pohřbí?" jistota je jistota.

„Pokud hodláš chodit s ním tak jo" nevinně se pousmál a já doufal, že to nikdo neslyšel. Moc dobře vím, na co naráží.

„Jo to se bude hodit" rychle jsem to vrazil zpátky do toho a dělajíc jakože nic jsem do ruk vzal ten od Nicka. Snad ne další kondomy.

„Zabte mě prosím" Tyler měl najednou nějakou velikou potřebu se jít podívat. Proto jsem to rychle narval zpět do dárkové tašky a plně přesvědčen, že od Alexe bude další pomůcka k sexu, se natáhl pro ten poslední.

„Co to tam máš?" knížku o sexuálních polohách, mami.

„Nic" zazubil jsem se a otočil se na ty tři, kteří se váleli smíchy po zemi.

„Ukaž, já se chci taky zasmát" natáhla se pro ten s lubrikantem a já se se smrtí v očích podíval na Claye.

„Musí být pech chcípnout na svoje vlastní narozky, viď?" začal se nahlas smát Nick a já ho na oplátku kopl.

„To jsem mohla čekat" zasmála se a vytáhla dárek, aby si to mohl prohlédnout i Larry, kterej si to trůnil na opačné straně místnosti.

„Co je ten zbytek?" pošklíbla se a já přemýšlel nad smyslem života.

„Jakože musím uznat, jsou to fajn dárky" poznamenala mezitím, co si listovala tu knížku.

„Já se raději na nic ptát nebudu" okomentovala velikost kondomů a já se kvůli tomu málem zadusil pitím. Celkově všichni se smáli, jen Larry byl tak trochu mimo.

„Clayi jsi v klidu?" stál u zdi, o kterou byl tak napůl opřenej a dlaní si zakrýval obličej. Asi to musí být divnej pocit, když matka vašeho kluka ví velikost vašeho temného rytíře...

1004 slov

Co je to spánek? (Jsou 4 ráno btw)