Something...|DNF FF|

20.

Tyler

Blížila se doba, kdy se táta s mamkou vrací domů z práce. Byl jsem z toho celkem nervózní, jelikož britskej křeček se stále neozýval a tak jsem se rozhodl mu zavolat sám. Zase.

„Potřebuju, abys byl teď hned doma, rozumíš?" vyslovil jsem těchto pár slov a na druhé straně se ozvalo arogantní zamručení a povzdech.

„Klidně si pro tebe dojedu, jen mi řekni, kde do hajzlu seš" místo toho, aby mluvil, tak dělal úplně všechno kromě toho. V pozadí bylo slyšet cinkání porcelánu nebo skla, nebyl jsem si v tu chvíli jistý, a další zvuky, které jsou častou součástí středoškolských večírků.

„Abych byl upřímný, ještě tu chvíli budu, protože musíme něco řešit. Kdyžtak řekni, že jsem u kámoše" a položil to. Vážně jsem se chtěl ujistit, že nepije a tak jsem ho několikrát prozvonil přes Facetime. Nebral to, jak nečekané. Spoléhal jsem se na to, že se za chvíli vrátí, jenže moje nejistota byla ještě větší, když se ozvaly klíče v zámku. Jsem mrtvej.

„Ahoj zlato, všechno v pořádku, kde je George?" vypadala šťastně, nejspíš vydařenej den v práci. Bylo mi divně, když jsem ji musel oznámit, že ten debil zmizel a nechce mi říct, kde je.

„Doufám, že si děláš srandu" její úsměv zmizel a obličej se pokřivil, když jsem trhl hlavou na nesouhlas.

George

Clay něco s někým domlouval po telefonu a ti tři se handrkovali o nějakou složku, kde byly papíry označeny různě barevnými papírky. Trochu mi to připomínalo ty složky, který měla moje bývalá psycholožka na policích za ní.

„Fajn, nejbližší termín bude v sobotu v půl šestý večer" tohle by šlo, jen nevím, jak to bude vše probíhat.

„Nemáš s tím nějakej problém, že ne?" domlouval to dost dlouho, takže to nejspíš byla velká poptávka.

„Ne, jen...jak to bude probíhat?" na svou otázku jsem obdržel stručnou odpověď.

„To se ještě vyřeší v týdnu, nic méně, mám tě hodit domů?" pousmál se mezitím, co si točil s klíčky od auta v ruce.

„Nebude s tím mít někdo problém doufám?" ujišťoval se Clay, když jsme čekali na zelenou. Zrovna teď všichni končili v práci, což mi tak trochu připomnělo flustrovanýho Tylera nasraně křičet do telefonu. Zastavil přímo před mým domem a já mu ve vchodu zamával. Čekal jsem že příchod domů bude trochu příjemnější.

„Můžeš mi vysvětlit, kde ses toulal?" víc synchronizovaně to říct nemohli. Bohužel říct jim to nemůžu, je to tajemství.

„Byl jsem u kámoše" odpověděl jsem jednoduše a pokusil se odejít. Tyler mě vydíral pohledem a mamka na mě flusala další slova.

„Ty moc dobře víš, že po škole máš jít hned domů, jinak si pro tebe bude táta dojíždět!" oh bože Larryho ne. Ten idiot mě neustále popichuje velice intimními dotazy a vypráví mi, kolik holek v mým věku zklátil a jakým způsobem. Někdy mám pocit, že budu muset kvůli němu vystrčit hlavu z okna, jinak bych mu zaprasil celou palubní desku. Je vážně nechutnej a je mi hrozně, když vím, že tohle píchá z moji mámou.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Flashback: čtvrtek 6.7. tohoto roku

Jeli jsme s Larrym vyzvednout mamku z práce, jelikož má auto na technické, a pak ještě dojet nakoupit. Vyjeli jsme z benzínky, kde ještě před chvílí flirtoval s docela pohlednou, na hrudi dobře obdařenou blondýnkou. Přišlo mi to nechutný.

„Pěkná, že?" asi? Fakt nevím, jak mu mám na tohle odpověď, konverzace s ním mi nikdy nebyly nějak extra moc příjemný.

„Tyhle holky bývají nejlepší v posteli, jsou to takový dračice!" bacha ať se tady neuděláš, kreténe. Fakt jsem tuhle informaci nepotřeboval vědět.

„A taky dobře poly-"

„Dobře, chápu, jenže nebyla úplně můj typ" raději jsem ho zastavil, přeci jen, nemít trauma po pěti minutách strávených s ním je vcelku vzácný.

„A jakej je tvůj typ, frajere?" větší, hudebník, a hlavně, aby to byl KLUK. Bylo mi jasný, že tohle říct nahlas nemůžu.

Konec flashbacku
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

635 slov

A taky konec kapitoly :D