Something...|DNF FF|

12.

Tyler

Možnost tam je. Nevím o tom, že by někdy holku měl, takže bych tomu docela i věřil.

„Jistě že ne!" když je naštvanej, vypadá dost vtipně, jako vzteklá čivava.

„Jezte, než vám to vystydne" on se nějak nadšeně netvářil, hleděl do talíře a rýpal se vidličkou ve vajíčku. Trochu to vypadalo, jakoby to pitval.

„Co ve škole?" zeptala se máma po chvíli ticha. Tahle otázka mě docela štvala, když jsem byl na střední, protože říct málo je špatně a říct více podrobností je také cesta do hrobu. Teda alespoň pokud jste na střední pili alkohol, nevím jak tyhle věci fungují u abstinentů.

„Nic extra" chce mi jako říct, že na druhé straně polokoule to bylo stejný?

„Zvláštní, Tyler měl dost divokou třídu" pravda, hlavně Erin byl nepříčetnej.

George

„Znám je teprv pár hodin a mluvil jsem jenom se třemi" nesnáším, když mě srovnávají s Tylerem, je úplně jinej. Je to extrovert, kterej má doslova absťák, když není ve společnosti. Hned první den se znal s celou školou a taky si vytvořil vztahy mezi učiteli, který si hned druhý den pokazil, protože ho našli na záchodech chlastat.

„Vážně? To je super!" mamka má radost z každý maličkosti.

„Kolik je tam holek?" šťouchl mě do ramene loktem a já mu to oplatil kopancem do nohy. Podle jeho výrazu jsem se trefil do jeho celkem velké modřiny na lýtku.

Snídaně s rodinou pro mě rozhodně nejsou. Jídlo jsem do sebe už studené nasoukal a pak pomocí starého dobrého triku na to, jak se kvalitně poblejt dostal zase ven. Tohle dělám až moc často a už mě to celkem ničí. Stehna jsou furt stejná, ale boky se stále zužují, štve mě to. Jaká je šance tohle mít v genech?

Přišel jsem do třídy, kde se mezitím pořádali boje o místa a do toho svého si zasedl.

„Furt máš pocit, že ti chci něco hodit do pití?" ozvalo se ihned a dost blízko u mě. Leknutím jsem trochu povyskočil a dotyčný se začal smát. Znělo to jako přiškrcenej osel nebo varná konvice. Podíval jsem se na něj, byl kousek u mě a dlaní si zakrýval smíchem ústa.

„Možná?" je divnej, ale rozhodně né tak moc jako já.

„Dalšího zničit nemusíš, Clayi!" britskej upištěnej přízvuk se rozezněl po třídě. Patřil tomu blonďákovi, jehož jméno jsem zase zapomněl. Něco na t to bylo.

„Tommy, táhni do hajzlu!" mám takovej pocit, že tihle spolu válčí už nějakou dobu. Nechal jsem ty dva se spolu klidně i servat a odešel na záchod. Tohle je místo, kde teenageři vylévají svá srdíčka, píšou na stěny různé věci a nebo prostě jen sedí na zemi opření o stěnu a scroolují si sociálními sítěmi. Nedokážu si bez školních záchodů představit školní život, přecejen jen, tohle je útočiště pro ty zlomené duše.

Začala první hodina, biologie, čili předmět, který mě nikdy nějak nezajímal. Ale moje úchylné spolužáky ještě na základce zřejmě ano, strany nad 60 pro ně byly ráj. Co si tak pamatuju, byly tam většinou vyobrazeny pohlavní orgány a oni se z toho mohli pochcat smíchy.

„Myslím, že by bylo fajn si ověřit vaše znalosti" tohle není hezká věta na začátek hodiny.

„Budu zkoušet a vezmu to podle abecedy" to už teď rovnou můžu proskočit oknem.

„Davidson" moje poslední záchrana je zakopnout o nohu stolu a zlomit si nos. Měl bych přestat myslet na to, jak sám sebe co nejrychleji dostat do hrobu.

„Jsem teda nečekala, že nám jsem pošlou skřítka" mám novej důvod proč umřít. Přitupěle jsem se usmál a prohrábl si vlasy, aby mi nebylo nějak extra vidět do obličeje. Jizvy jsou přeci jen stále patrné.

Položila mi pár otázek, ale více se ptala na výuku v Anglii.

„Prý je více obsáhlejší" usoudil jsem podle učiva Tylera. Zas tolik toho nemají a hlavně neprobírají každý kontinent do poslední kapky.

Známku ze zkoušení jsem ani nezaznamenal, protože jsem se soustředil, abych tady vážně nezakopl o nohu stolu či židle. Na trapasy jsem totiž expert.

655 slov

Nemám nápady na to, co tu dále psát, takže si tady udělám menší promo na svůj ig :D
@andula_bambula_8