39.

906 62 11
                                    

Claire = Drista

Tyler

„Říkali vůbec, že se vrátí?" večeřet po dlouhé době bez nich bylo zvláštní. Ten malej zmrd a teď i tahle mi nějak chybí.

„Nemyslím si" zabručel táta.

„Není to příliš riskantní?" jako rodič bych partě pubertálních debilů a dalšímu genů nějak extra nevěřil.

„Ani ne" dneska jsou nějací divní. Obvykle jsou nejistí kolem všeho a teď v klidu nechaj odejít jejich syna a něco, co tu původně být nemělo.

„Jen, že u mě jsi byl daleko přísnější" přijde mi to vcelku nefér.

„Chtějí oslavit, že on přežil a už zavři hubu a jez" udělal jsem snad něco špatně?

„Taky si něco zabodnu do nohy myslim"

„Tylere! Ty moc dobře víš, že jeho rodina měla velký spory s mafií, tohle není sranda" má ho raději než mě, fajn slyšet.

„Tak promiň" odvrátil jsem pohled a podíval se na hodiny. 19:44

„Kdy Claire odlétá?" zeptal jsem se po chvíli ticha. Byla to moc napjatá atmosféra.

„Zítra odpoledne"

„Nepřiletěla tu hlavně kvůli němu?"

„No jo no, jaksi to nevyšlo"

Dream

Válí se mi v rozkroku. Je zase opilej, ale sluší mu to. Usmívá se na mě. Trochu natáhne dlaň k mým rtům a něžně je pohladí. Je roztomilej, když neví, co dělá.

„Pojď, musíme odvést Dristu a tebe" naštvaně prokroužil očima a lehl si na mě.

„Takhle jsem to nemyslel" tentokrát se vážně zvedl, jen v této pozici vydržel ani ne vteřinu.

„Jedem" otevřel jsem dveře od svého pokoje, kde ona poslušně zůstala. Ležela na mé posteli a koukala na nějakej seriál. Přišlo mi to povědomý.

„Ale noták, je to třináct" Euphorie není úplně pro ni. Ukázala na mě prostředníček a vstala.

Jízda autem s ní je opravdu požitek. V ironii, samozřejmě. Neustále totiž pokládala nesmyslný otázky a já měl sto chutí zastavit u nějaký značky, ke které bych ji přivázal a rychle zmizel. Nevěřím, že jsem se ve třinácti choval stejně.

Zastavil jsem před jeho domem, všude bylo naštěstí zhasnuto.

„Bylo nutný ho opít?" neodpustila si další poznámku, když jsem mu pomáhal z auta.

„Drž hubu, potřebovali to oslavit" teď jsem se překecl trochu víc, než bych měl.

„Co myslím tím to?" s podezřením pozvedla obočí a trochu mě praštila do paže. Kopnutí do koulí je oproti tomuhle slabina.

„Jau kurva"

„Co děláš, však to byla malá rána" jo byla, ale do jizev to kurevsky bolí.

„Raději táhni spát"

První překážkou byly zamčené dveře, ale to jsme vyřešili jednoduše, protože si Georgie vzal klíče. Tylera nechce riskovat totiž nikdo.

A druhou byla Claire a její neschopnost zavřít hubu. Nakonec odešla do jejího provizorního pokoje a já se pokoušel ho nějakým způsobem dostat nahoru. Nakonec se to vážně povedlo, akorát jsem třikrát málem sletěl ze schodů. Uložil jsem ho do postele a chystal se odejít.

Something...|DNF FF|Where stories live. Discover now